Soutěž Miššák 2021, realizovaná hned v roce 2022

Vážení čitatelé,

místo toho, abych Vám detailně popisoval dvouhodinovou show, kterou popsat zkrátka nejde, uchýlím se k faktům, přílohám, fotografiím a snad jen občasnému zamyšlení nad tím, co mě nutí psát.

Po podzimním odložení této soutěže z důvodů tehdy běžných jsme měli nyní obavu o účast především oktavánů, kteří už před maturitou nervózně shánějí bílé prapory. Nejprve to vypadalo, že nad zpočátku ledabylou účastí některých mladensů budu muset máchnout rukou a sám je svojí šikovností a elánem v oblíbené soutěži zastoupit. Osobní medailonky (nejlepší – vybrané porotou – k přečtení níže), které měli tito nehodní chlapci odevzdat k 21. listopadu 2021, totiž někteří dobrodruzi přinášeli skvělým Moderátorům – Kátě Vaňkové a Patriku Zoulovi – teprve až několik minut před samotnou událostí roku.

Ovšem co se po zahájení rozpoutalo díky všem vystupujícím, si nelze představit ani po zhlédnutí přiložených fotografií. Pokud se chlapcům nepovede dle jejich snů a představ na univerzitách, vyšších odborných školách nebo v manželstvích, určitě po nich ráda sáhne nějaká prestižní agentura stand-up comedy.

Ve všech disciplínách (otázky a odpovědi, představení svého já, skupinové vystoupení a proč právě já bych měl zvítězit) si vedl nejlépe kvintán Adam Ledvinka, který souběžně sklízel pšenku v klání Myšš Sympath, jehož volili diváci v sále prostřednictvím mobilů. Vítězství Adama Ledvinky mi přišlo zcela automatické od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že Adam je vlastně celé moje druhé já, jen před třiceti lety… Na druhém místě se umístil skvělý Martin Kubíček a třetí neméně bravurní Miki Škorpil. Avšak všichni soutěžící borci (Matthew Novák, Martin Kubíček, Mikuláš Škorpil, Michal Kubala, Michal Míka, Jáchym Valeš, Vilém Rožek, Tomáš Hošťálek, Petr Havlík, Adam Ledvinka, Dominik Zeman a Merlin Garbini) dokázali rozproudit krev po střechu naplněného divadla, tudíž se domnívám, že porota neměla jednoduchou práci. Dokládá to její zdržení před vyhlášením výsledků, kdy se účinkující s moderátory improvizovaně vrhli do zpěvu. Nakonec písní Hero naše kandidáty – hrdiny – notně oslavili Káťa s Patrikem.

Kolik lidí se podílelo zdánlivou maličkostí? Studenti, vychovatelé, učitelé na všech třech stupních… ta spolupráce a radost z pomoci je nenahraditelná! Jmenovitě zmíním naše tanečnice, které vystupovaly v doprovodném programu, Elen Prokešovou a Evu Beranovou, mistry zvuku z režie – Matěje Marka, Niki Zahranyčného a Michala Kubalu. Za zachycení těch správných okamžiků, póz i výrazů tváří jsme vděční mužstvu fotografů; Janu Černému, Sergeji Žukovovi a Danu Strnadovi.

Zázrakem je také to, jak jsme se vypořádali s minutáží večera. Zaslechl jsem, jak někdo v publiku zašeptal (a možná jsem to byl přímo já): „To by nezrežíroval ani pan Adamec.“

Součástí události byla také vernisáž Dana Strnada „Movember photo“, která je momentálně umístěna a připravena ke zhlédnutí na Zelené koleji. Fotografie a básně kluků ze Zelené koleje jsou naopak k pobavení ve foyer OG divadla.

Nevím, jakým způsobem setřásáte stres, bolest a únavu Vy, ovšem tento večírek nám ukázal cestu – čistou a bezprostřední radost z vlastní tvorby. Tak se těšíme, že se s Vámi uvidíme příští rok na volbě děvčat.

Na závěr bych nerad zapomněl na sbírku Honzy Holického a jeho maminky, která je učitelkou ve škole v Kadani, kde některým dětem chybí oblečení a obuv. Pokud můžete pomoci, napište prosím Honzovi email na 19holicky@opengate.cz.

Za tým organizátorů

Michal Belmondo Hensl a Draga Čermáková Maláčová

Vybrané medailonky soutěžících:

Matthew Novák

Čauky všichni, 
já jsem Matthew Novák. Zopakujte si to ještě jednou v hlavě: Matthew Novák. Mám prostě štěstí na rodiče, kteří chtěli být kreativní a nemít jednoho z milionu Matějů Nováků v republice. Mám rád všechno od zvířátek po malé děti. Vynikám ve volejbale a matematice, tedy alespoň do minulého roku. IB je zabiják. Už je mi taky 18, ale ať se zeptáte kohokoliv, řekl by, že k získání mého mentálního věku to musíte vydělit dvěma. Ještě jedna zajímavost na závěr, moje mateřské znaménko na noze vypadá jako Afrika.

Martin Kubíček

Čau,
já jsem Kubíček, tak se mě prosím neptejte na moje příjmení. Pocházím z pověstného uhelného, teda Ústeckého kraje, Tomášek vám o něm už určitě říkal. Ale zpátky ke mně. Hrozně rád se konstruktivně hádám s vedením, hraju florbal a evidentně si stále všichni myslí, že jsem excelentní matematik. Pro zájemkyně, co se stydí zeptat, vážím 60 kilo i s postelí a nic si z toho nedělám. Jo a mimochodem, mám i svůj fanklub.

Mikuláš Škorpil

Ahoj,
jmenuju se Miki a je mi 17 let. Pocházím z vesnice na jih od Prahy, ale většinou radši říkám, že jsem Pražák. Svoje dramatické výlevy si vybíjím na divadle, po nocích pak čtu a přes den dělám svým spolužákům zadarmo stand-up comedy. Můj kamarád o mně říká, že jsem zaseklá duše univerzitního profesora z roku 2004. Ostatní zase říkají, že jsem nejvíc hetero-vypadající gay člověk, kterýho znají. Já o sobě říkám, že už to nezvládám. 

Michal Kubala

Zdar všichni, 
říká se mi Majkl, už je mi konečně 18, ale řídit bych ještě neměl, protože neumím zacouvat na parkovací místo. Během svýho života na OG jsem prošel spoustou funkcí, jako třeba člen zašlého IT výboru, předseda Vencova kastrálního úřadu a teď jsem dokonce oficiálním zaměstnancem školy jako správce techniky (RIP Spider). Mám rád bouráka, ale nebojte, alkoholik nejsem. Proslavil jsem se kreativním milostným emailem v tercii a proslulou fotkou z prvního dne primy (pro bližší info kontaktujte mé spolužačky). A mým spolužačkám jsem i skvělou holčičí kamarádkou. Skvěle odhaduji, co se jim hodí k očím, doporučuji druhy antikoncepce a celkově byste lepší kámošku asi nenašli.

Michal Mika

Ahoj,
já jsem Michal Mika, ale vy mě budete znát spíše pod přezdívkou Myšák. Když zrovna neobhajuji svoji výšku argumenty typu „v Anglii jsem vlastně skoro nadprůměr“, tak rád zpívám a hraju na kytaru. Už méně rád zmiňuju, že (ať se tomu bráním, jak chci) mým tajným snem je být jedním z původních členů kapely One Direction. Vlasy na to už mám. A průměrnou britskou výšku taky. Pravdou však je, že i přes mé komicky malé uši rád vyslechnu přátele a poradím každému snad s čímkoliv. Ještě raději však sám vykládám, hlavně o tom, jak jsem si navrhnul a postavil nábytek do pokoje. Málokdy ale zmíním, že se musím vždycky radši pomodlit předtím, než si sednu na židli či se opřu o skříň.