Rozhovor s naším absolventem Matějem Rendlou

Vše beru jako hru, v níž chci být nejlepší
 

O tom, jaký obor chce studovat, Matěj Rendla moc dlouho nepřemýšlel. „Vždycky jsem se zajímal o technické věci. Bavilo mě zkoumat, jak fungují, a sám jsem se chtěl podílet na jejich vývoji. K tomu mě bavila matematika a fyzika, takže inženýrství byla jasná volba,“ vypráví dvacetiletý rodák z Kladna.

Hrálo roli i to, že je to jeden z nejžádanějších oborů?
Určitě, poptávka po inženýrech po celém světě stále roste, je to skvěle placená práce, a když se podíváte na žebříček ředitelů firem ze seznamu Fortune 500, zjistíte, že inženýrství je nejčastější obor, který vystudovali. Je totiž postaveno na schopnosti řešit problémy, a to je podle mě ta nejpraktičtější dovednost, kterou může člověk mít.

Proč jste se rozhodl konkrétně pro elektromechanické inženýrství?
Nerad si před sebou zavírám dveře k příležitostem a kombinace mechanického a elektrického inženýrství je podle mě jeden z nejuniverzálnějších a nejšíře uplatnitelných inženýrských oborů. Navíc právě schopnost sloučit tyto dvě vědní disciplíny s nástupem věcí, jako je Industry 4.0 a obnovitelných zdrojů energie bude v budoucnu ještě důležitější. Pro obor Mechantronics, jak se mu ve světě říká, jsem se rozhodl před čtyřmi lety na dni otevřených dveří University of Sydney.

Obor studujete v zahraničí. V Česku jste nenašel vhodnou školu?
Nasměrovala mne k tomu střední škola Open Gate. Vlastně jsem tam nastoupil už na základní školu v deseti letech do pilotního ročníku, pak jsem pokračoval na osmiletém gymnáziu. A vyrůstal jsem celé ty roky v prostředí, odkud se celkem často odchází studovat na zahraniční univerzity. Bral jsem to skoro jako samozřejmost.

Kam jste se ještě hlásil?
Třeba do Austrálie anebo Singapuru, ale nakonec z různých důvodů, zejména kvůli covidu, jsem pragmaticky zvolil Velkou Británii. Hledal jsem místo, kde se mi bude líbit, a prestižní univerzitu, která bude vedle akademické stránky klást důraz i na tu praktickou. A v Bristolu je skvělá škola. Navíc je to krásné město, kde je na anglické poměry i docela hezké počasí.

Kde jste na zahraniční studium sehnal finance?
Dnešní doba nabízí neuvěřitelné množství příležitostí: stipendia od soukromých firem, vládní půjčky anebo třeba štědré příspěvky od nadací, jako je například The Kellner Family Foundation. Za mě platí školné soukromá firma.

Do Velké Británie jste odjel v půlce září. Poznamenala začátek vašeho studia koronavirová epidemie?
Když jsem odlétal, neměl jsem zařízeno skoro nic. Měl jsem jen mail z univerzity z půlky července, že jsem přijat. První dva týdny jsem strávil v karanténě u cizích lidí na farmě na anglickém venkově, pak 14 dní v malém hotelovém pokojíku, než se mi nakonec podařilo pronajmout si byt. Bylo to dobrodružství, ale i dobrá zkušenost. Covid mi komplikuje život jako každému, ale beru ho i jako výzvu, z níž se snažím co nejvíce vytěžit.

Splnilo studium vaše představy o rovnováze mezi teorií a praxí?
Určitě. Naprostá většina profesorů dříve působila v soukromém sektoru a i nyní se podílejí na výzkumech s komerčním uplatněním. Celá výuka je také založena na přípravě k budoucí inženýrské praxi, nic není jen teorie a napříč všemi předměty pracujeme s počítačovými programy, které se používají v komerční sféře. Navíc i v době pandemie jsem mohl pravidelně navštěvovat univerzitu a v laboratořích získávat technické dovednosti.

Dbá univerzita na to, aby její absolventi rychle našli uplatnění na trhu práce?
Ano, už od prvního ročníku má každý student přiděleného svého osobního tutora z řad profesorů, tutora z řad starších studentů a mentora z externí komerční firmy. Ti všichni mu pomáhají formovat jeho zájmy a dělat kroky k budoucí kariéře. Navíc má univerzita ještě celé další oddělení lidí, jejichž jediným úkolem je připravovat inženýry na vstup na trh práce. Další důležitou věcí je také hodnota kontaktů, které si člověk na univerzitě vytvoří. Zejména pak na prestižních školách je velká pravděpodobnost, že vaši spolužáci budou pracovat na vysokých pozicích napříč různými obory, a takovéto známosti můžou být v budoucnu velmi cenné.

Máte ve dvaceti letech už nějaké pracovní zkušenosti?
Celé studium na gymnáziu Open Gate jsem bral jako příležitost si vytvořit co největší přehled místo nějaké potřeby se specializovat. Největší roli jsem měl v létě roku 2018, kdy jsem se v 17 letech stal nejmladším zástupcem ředitele závodů v historii mistrovství světa v bezmotorovém létání, které se vůbec poprvé konalo v České republice. To byla neuvěřitelná zkušenost, zaměstnávat vlastní spolužáky a pracovat v mezinárodním prostředí. Já měl to štěstí, že jsem si mohl za svůj život vyzkoušet různé vůdčí role, ať už při pořádání soutěží, nebo jako prezident studentské rady na Open Gate.

Kam povedou vaše kroky po dokončení studia?
Chtěl bych pracovat v nějaké malé vývojové firmě, protože sebelepší studium mi nedá všechny potřebné zkušenosti, ty budu muset získat až v praxi. Věřím, že právě malé firmy jsou skvělou příležitostí pro absolventy, protože se tam dostanou k různým druhům práce a mohou se velmi rychle učit. Jednou bych se chtěl dopracovat k vlastnímu podnikání a vývoji. Rád bych dělal na produktech, které budou pomáhat zlepšovat kvalitu lidského života.

Jak se vám daří prolínat studijní a soukromý život?
Moje priorita je a vždycky byla dělat to, co mě baví. Spoustu věcí, které se teď učím na univerzitě, jsem se dřív učil ve volném čase, tím se ta hranice mezi dvěma světy dost maže. Navíc vše beru jako hru, v níž chci být co nejlepší, takže si dokážu najít zábavu i ve věcech, které by mě jinak nebavily. Do Bristolu jsem odešel i se svojí přítelkyní, což činí tu hranici opravdu jen těžko rozpoznatelnou.

Zdroj: MF Dnes, příloha Absolventi