Vyberte si trasu, která vyhovuje právě vašim potřebám a naplánujte si své vlastní dobrodružství, i třeba na jeden jediný den. Určitě to stojí za to!
Poznejte příběhy památných míst na Moravě a Slovensku, luštěte kvízové otázky a tajenku psanou hlaholicí. Poznávejte odkaz Velké Moravy, odkaz našich předků.
Podívejte se na web sdružení Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje, kde můžete získat informace například o kulturních akcích nebo novinkách.
Cookie | Délka | Popis |
---|---|---|
cookielawinfo-checkbox-analytics | 11 months | This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics". |
cookielawinfo-checkbox-functional | 11 months | The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional". |
cookielawinfo-checkbox-necessary | 11 months | This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary". |
cookielawinfo-checkbox-others | 11 months | This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other. |
cookielawinfo-checkbox-performance | 11 months | This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance". |
viewed_cookie_policy | 11 months | The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data. |
Velkomoravské sídliště středního Pomoraví se nachází nedaleko Uherského Hradiště. Archeoskanzen Modrá žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost!
Archeologický skanzen v Modré se nachází v lokalitě původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních nálezů.
Máte možnost nejen shlédnout jak žili Slované, ale i vyzkoušet si dávná řemesla, ochutnat speciality, shlédnout původní plodiny, keře i stromy. Rovněž mohou děti obdivovat zvířata, která jsou v areálu (volně pobíhající prasátka, kozy, slepice, ovečky nebo oslík Figo). Skanzen žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost.
V průběhu roku probíhají ve skanzenu i různé slavnosti, vystoupení, výstavy, trhy i setkání. V kostelíku mimo to bývají i velmi oblíbené svatební obřady. Pro školy skanzen nabízí bohaté výukové programy. Pro starší děti je zde například možnost lukostřelby a spousta zajímavých věcí je i pro zvídavé dospělé. Využít můžete i nabídky projít se skanzenem s pracovními sešity obsahujícími úkoly a zajímavosti, které rozšíří vědomosti vás i vašich dětí.
Duben
pondělí zavřeno
úterý – neděle 09:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Industriální objekty s baťovským označením 14 a 15 prošly přeměnou v moderní kulturní a vzdělávací centrum 14|15 BAŤŮV INSTITUT. Své sídlo zde má Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna F. Bartoše.
14|15 BAŤŮV INSTITUT vznikl konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova průmyslového areálu ve Zlíně navržených architektem Jiřím Voženílkem a postavených v letech 1946 až 1949.
Jádrem expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně je zlínská architektura, zdejší urbanismus a také průmyslový design, jehož kolébkou je právě Zlín. Jsou zde rovněž vystaveny práce českých umělců evropského formátu první poloviny 20. století – mimo jiné Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen či Otty Gutfreunda, Vincence Makovského a dalších. Moderní tvorba má své zastoupení v dílech Václava Boštíka, Karla Nepraše, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla či designérů Zdeňka Kováře a Františka Crháka. V současnosti je tak ve Zlíně ucelená sbírka českého umění 20. století. Proměnlivá část expozice nazvaná Řády vidění nechá prolínat díla 20. století s tvorbou století devatenáctého i jedenadvacátého. Součástí expozice jsou také zmenšené modely významných budov typické baťovské architektury.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
V Muzeu jihovýchodní Moravy uvidíte stálou muzejní expozici nazvanou „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“, která představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění československé části koncernu po druhé světové válce. Součástí výstavy jsou také kolekce obuvi a obuvnických strojů. Nechybí ani expozice o historii a současnosti zlínského filmu, významný prostor dostala také část věnovaná fondu cestovatelů, a to nejenom těm nejslavnějším – Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi. V pátém podlaží se nachází muzejní expozice Františka Bartoše, rodáka předbaťovského Zlínska, pedagoga, etnografa a folkloristy. Představuje jeho život, dílo, ale nabízí i interaktivní zábavu pro malé návštěvníky.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
Krajská knihovna Františka Bartoše je největší veřejnou univerzální knihovnou ve Zlínském kraji. Poskytuje návštěvníkům knihovnické a informančí služby, pořádá kultruní a vzdělávací akce pro školy a pro veřejnost. Tradiční akce jsou každoročně doplněny aktuální nabídkou besed, přednášek, autorských čtení, hudebních pořadů, výstav a soutěží pro dospělé a děti. Knihovna zajišťuje metodické, poradenské a další služby knihovnám Zlínského kraje.
Po, Út, Čt, Pá 9:00–19:00
St 12:00–19:00
So 9:00–12:00
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Pohádkově vyhlížející Zámek Lešná patřil rodu Seilern-Aspangů, kteří jej vybudovali koncem 18. století podle návrhu vídeňského architekta Johanna Micka. Nachází se ve Štípě, místní části Zlína, v areálu místní zoologické zahrady. Nádherné interiéry zámku patří mezi nejkrásnější v České republice.
Zámek Lešná postavil hraběcí rod Seilern-Aspangů koncem 18. století. V roce 1886 se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku, stará budova zámku byla stržena a na jeho místě byl v letech vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu – novogotiky, novorenesance a novobaroka. Nový zámek byl velmi komfortně vybaven.
Byla zde zavedena elektřina, vodovody se studenou i teplou vodou, pěkné koupelny, domácí telefon a celý zámek byl vytápěn ústředním topením. Zámek se stal díky pohodlí, které poskytoval, a díky malebnému okolnímu kraji předním sídlem hrabat Seilernů a byl obýván do dubna roku 1945.
V téměř každé místnosti zámku najdete bohatě vyřezávané dřevěné kazetové stropy, stěny jsou pokryty dřevěným obložením, to vše je zhotoveno z mořeného slavoňského dubu. Všechna dřevěná obložení a stropy byly podle přesných plánů vyrobeny ve Vídni a po částech převezeny do Lešné a zde smontovány. Dominantou vstupní haly je nádherné prostorné schodiště vedoucí k hraběcím pokojům. V přízemí Seilernovi vítali své hosty, v prvním patře se nacházely hraběcí obytné místnosti a ve druhém (podkrovním) patře byly převážně hostinské pokoje.
V suterénu byla zřízena kotelna a kuchyň, skladovací a provozovací místnosti. Aby jídlo během cesty ze suterénu nevystydlo, spojoval kuchyň a první patro výtah. Jídlo bylo servírováno v jídelně o patro výše. V jídelně je velký rozkládací stůl, který se dal rychle rozložit. Největší místností celého zámku je takzvaný Sál předků, ve kterém mezi dřevěnými stropy a stěnami našly své místo portréty původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. V místnosti zvané kulečníková herna se nachází kulečníkový stůl, který lze velmi snadno proměnit v billiard. Ložnice, kterou obývala hraběnka připomíná zrcadlovou místnost. S ložnicí sousedí koupelna s výdobytkem moderní doby – přívodem teplé a studené vody a splachovacím záchodem.
Díky cestovatelské vášni hrabě Seilerna se nachází v zámku velké množství unikátních a historicky cenných sbírkových předmětů. Tyto cenné předměty rodina Seilernova nasbírala během cesty kolem světa, kterou podnikli ve 30. letech 20. století. Sbírka obsahuje takové předměty jako je japonský či čínský porcelán, sošky z ebenu či slonoviny, antické vykopávky, truhlice ze santalového dřeva a řadu dalších uměleckých předmětů.
Duben
pondělí – pátek zavřeno
sobota – neděle 09:00 – 16:00
Květen
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí zavřeno
úterý – pátek 09:00 – 17:00
sobota – neděle 09:00 – 18:00
Září
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Dnešní chrám Panny Marie má původ ve velkolepé stavbě, kterou financoval tehdejší majitel panství Jan z Rottalu a synové jeho bratra. Svou polohou – 718 m. n. m. – je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě s trvalou duchovní správou.
Kostel s dvouvěžovým průčelím měl být oslavou pětistého výročí zahnání tatarských hord. Velkolepý chrám se dvěma věžemi byl dostavěn v roce 1747 a stojí na místě bývalé malé mariánské kaple, jejíž základy byly identifikovány při rekonstrukci dlažby v létech 2010-2011. Byl postaven podle projektu Ignáce Cyraniho z Bolleshausu.
Nad vstupním portálem je významné dílo českého malíře a mozaikáře Viktora Foerstera, mladšího bratra slavného hudebního skladatele. Obraz Panny Marie Svatohostýnské je složený z 260.000 barevných kamínků, které tvoří plochu 26 m2 . Zobrazuje legendu o hostýnských událostech, a proto Ježíšek, kterého drží Panna Maria v náručí, metá blesky na tatarský tábor divokých nájezdníků. Masivní hlavní vrata zdobí šest bronzových čtvercových polí s monogramy IHS a MARIA se čtyřmi reliéfy českých světců: sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Hedviky. Interiér svou prosvětleností, jednoduchostí a střídmou rytmizací obvodových kaplí je již pobarokní – klasicistický, s původně bílými stěnami. Hlavní oltář tvoří menza s bronzovým tabernáklem od Vosmíka završeným vzácnou plastikou Krista na kříži podle Myslbeka. Zhotovil ho akademický sochař Jan Tříska. Pod sloupovým baldachýnem je místo obvyklého oltářního obrazu opět vyobrazení hostýnské legendy. Přímo na stěně je upevněna postava hostýnské Madony s Ježíškem a pod ní reliéf znázorňující zázračné pokoření Tatarů.
Zdroj: www.hostyn.cz
Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od kostela. Na architektonicky řešené cestě podkovitého tvaru nepravidelně rozmístil třináct tvarově obměňovaných zastavení, která po pravé straně jakoby vystupovala z lesa. Z vrcholu od chrámu osm z nich klesá, deváté zastavení vystupuje na mohutné kamenné terase, na kterou se stoupá po řadě schodů. Ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda, začleněná do areálu hřbitova. Uvnitř je kamenný reliéf Kladení do hrobu.
Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do druhé světové války. Válečné útrapy a s tím spojený nedostatek financí narušily tento velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se upustit od mnohých vyprojektovaných staveb, jako např. shromažďovací síně, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje, obchodního bazaru a mnohých dalších.
Jednotlivá zastavení jsou zhruba trojího typu. Jsou navržena jako otevřené kaple, které tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem a lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny je buď obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky jsou kryty prejzy. Modré šupinové tašky kryjí také oblouk nebo štít zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je nesena dvěma sloupky s konzolami. Tyto dřevěné sloupky v kamenném soklu mají polychromii červenou, žlutou, modrou a zelenou, rovněž i lomenička. Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše chaloupky chráněn secesně zahnutým plechem. Trojúhelníkový štít je završen křížem. Střecha je nižší, rozložena na tři lomeničky, z nichž střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček je z kamenných stupňů, před obrazem je klekátko. Malířská výzdoba byla svěřena Jožkovi, který také navrhl první skleněné mozaiky pašijových scén. Provedl je B. Škarda z Brna. Později pak pokračoval na barevných keramických mozaikách J. Köhler.
Zdroj: www.hostyn.cz
U příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil Svatý Hostýn 1. září 1897 vzácný poutník – císař František Josef I., který podepsal zakládající listinu rozhledny, dotkl se základního kamene, jenž byl ještě téhož dne posvěcen Dr. Antonínem Cyrilem Stojanem a vsazen do zdi kaple. Na prosbu P. Cibulky císař povolil, aby rozhledna nesla jeho jméno.
Rozhledna, i přes všechny pohromy, které ji během stoleté existence potkaly, zůstala velkolepým pomníkem zbožnosti a obětavosti svatohostýnských ctitelů a láká k návštěvě i mnohé dnešní poutníky a turisty, neboť se z ní otevírá překrásný pohled na všechny strany širokého okolí.
Dnes, po stu letech, kdy rozhledna prodělala mnoho oprav a úprav a vystřídala různé nájemníky, má podstatně jinou podobu, než jakou jí vtiskl P. Cibulka. Důležité však je, že opět slouží svému původnímu účelu.
Pod rozhlednou v přízemí je kaple Svatého kříže. Vchod z jižní strany tvoří ručně kované železné dveře, které jsou dílem uměleckého kováře pana Skřehoty z Bystřice pod Hostýnem. Uvnitř naproti dveří stojí oltář a nad ním pískovcová socha Panny Marie Bolestné a mramorový kříž. Zhotovil jej mistr Ferdinand Neumann z Kroměříže a osadil na místo 22. června 1898. Okrouhlá okna vyzdobil sklomalbou B. Škarda z Brna.
květen:
sobota – neděle 09:30 – 16:45
červen:
pondělí – pátek 09:30 – 15:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45
červenec – srpen:
pondělí – pátek 09:30 – 16:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45
září:
sobota – neděle 09:30 – 16:45
Poznámka: Rozhledna na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřena pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Muzeum na Svatém Hostýně je umístěno v Jurkovičově sále po pravé straně baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.
Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.
Svatohostýnské muzeum bylo zcela obnoveno a otevřeno dne 6. května 2007. Dřívější muzeum se nacházelo v rozhledně. Dnešní muzeum je umístěno v prostorách jedinečného Jurkovičova sálu v areálu poutních domů. Ve svých expozicích představuje v přízemí historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost. Na galérii je expozice přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů. Všechny vystavené exponáty jsou opatřeny popisy a je zde i moderní audiovizuální technika.
květen
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červen a září
úterý – pátek od 9:00 – 15:00
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červenec a srpen
úterý – neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
Cena vstupenek je 10 Kč pro děti od 6 do 15 let a 20 Kč pro dospělé
Mimořádné návštěvy větších organizovaných skupin (mimo tyto hodiny) jen po dohodě s Maticí svatohostýnskou.
Muzeum na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřeno pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Skromná zřícenina hradu Obřany se nachází na strmém kopci v Hostýnských vrších, přibližně 3 km od obce Chvalčov. Gotický hrad byl založen kolem roku 1365 Bočkem z Kunštátu. Patrně se jej nepodařilo nikdy dokončit a v průběhu husitských válek byl opuštěn. Zachovalo se torzo hradby a válcové věže.
Hrad byl považován dlouho za nejvýše položený na území Moravy v nadmořské výšce 704 m, či alespoň její části na východ od řeky Moravy, ale tento primát ztratil ve prospěch svého blízkého souseda. Dnes se dochovaly jen zbytky zdí s okrouhlou věží. Spolu s vrcholem Hostýna s bazilikou a vrchy Skalným a Čerňavou vytváří výraznou dominantu krajiny Hostýnských vrchů.
Tento typ hradu, stavěný na protáhlém hřebeni a na obou koncích chráněný věžemi, má v hradní architektuře našich zemí několik analogií. V Čechách kupříkladu hrad Trosky, na Slovensku méně známý hrad Kamenica. Přestože patrně nebyly Obřany nikdy dostavěny podle původního záměru, sloužil tento hrad půl století jako správní centrum panství, než došlo v průběhu první čtvrtiny 15. století k jeho definitivnímu zániku.
Zřícenina se nachází na území obce Chvalčov a dostanete se k ní po červené značce z Rusavy do Bystřice pod Hostýnem. Na trase je i poutní místo Hostýn. Zřícenina stojí v chráněné oblati Přírodní rezervace Obřany, v okolí jsou skalní útvary.
Zřícenina je volně přístupná. Leží asi 1,2 km od trasy, kterou jdeme. Pokud se rozhodnete jít se podívat na zříceninu, následujte od rozcestníku Klapinov červenou turistickou značku a poté se opět vraťte zpět stejnou cestou.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Portáši na Valašsku působili od roku 1638 do roku 1830. Jejich hlavní činností bylo chránit obyvatele a jejich majetek, hlídat zemské hranice před vpády Turků a Tatarů nebo číhat na pašeráky, pytláky a jiné živly, které předváděli do žalářů.
Portášský sbor se dělil na desátnictva, která tvořilo 9 portášů a velitel – kaprál. Portášská stanice na Rusavě byla od roku 1717 do roku 1740. Současné rusavské desátnictvo vzniklo 12. prosince 2007, aby tak symbolicky navázalo na tradice Valašského sboru portášského. Během roku pořádá rusavské desátnictvo akce pro veřejnost – např. Setkání tří Jurů u Tří kamenů, Portášův oheň, Štěpánskou a Silvestrovskou vycházku s portáši. Kromě toho můžete portáše potkat přímo při pochůzkách na Rusavském portášském chodníčku z Rusavy do Podhradní Lhoty. Byť portáši nenosili jednotnou uniformu, ale lidový oděv podle místních zvyklostí, určitě je ani nyní nepřehlédnete. Ozbrojeni jsou křesadlovou puškou a valaškou, dříve i šavlí, přes rameno mají lano a brašnu s bandaskou.
Stromem portášů byla jedle. U jedlí se scházívali a předávali si službu. Jeden takový strom zasázeli novodobí portáši v roce 2008 také na Klapinově.
Rozcestí Klapinov je horská louka s krásnými výhledy na okolní vrchy.
Zdroj: www.turistika.cz
Zřícenina hradu Lukov svojí rozlohou patří k jedněm z největších hradů na Moravě, dnes již rozsáhlou zříceninu gotického hradu se zachovalým pilířovým mostem a vstupní branou.
Zřícenina hradu Lukov má rozsáhlou historii a je opředen o řadu pověstí, z nichž ta nejznámější je o zakopaném pokladu templářů, jenž je ukryt v podzemních chodbách. Lukovský hrad je zasazen do jedinečné přírody a svým kouzlem evokuje pocity dob dávno minulých. Kolem hradu jsou k vidění skalní stěny zvané Králky, památný Valdštejnův dub či rybník Bezedník ukrytý v lesích pod hradem. V průběhu roku se na hradě koná několik akcí, čímž se hrad opět probouzí k novému životu.
Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Z této doby pochází fragmenty kamenných prvků, které dokládají působení kameníků významné velehradské stavební huti. Na počátku 14. století byl v držení mocného rodu Šternberků. V době česko – uherských válek byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V této době pravděpodobně vzniká tzv. dolní hrad s věží Svatojánskou. V roce 1511 lukovské panství odkupují Kunštátové. Dalšími vlastníky lukovského hradu byli od roku 1548 Nekšové z Landeka, za jejichž držení došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život.
Poslední dědička rodu Lukrecie se proto stala středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, kterému se po její smrti v roce 1614 spadl do klína rozsáhlý majetek.
Lukov se v době třicetileté války stál několikrát centrem povstání místního obyvatelstva, tzv. Valachů, proti Habsburkům. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř tři měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, vyrabovali ho a zapálili. V té době drželi hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří se však léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi. Od zadlužených Minkviců získal lukovské panství Jan Josef z Rottalu, který jej však záhy prodal Seilernům. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, až byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.
Duben – Červen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí – neděle: 10:00 – 18:00
Září – Říjen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zoo Zlín-Lešná je jedinečným místem, kde uvidíte zvířata všech kontinentů v přírodním bioparku s volným výběhem. Zvířata tu žijí ve zdařilé napodobenině jejich původního prostředí. Ptáci žijí v ptačích voliérách, které připomínají jejich domovinu, savci jsou vystavováni v přírodních expozicích.
Navštivte zlínskou Zoo a nebudete litovat! Nachází se 4 km od Zlína směrem na Holešov a patří k nejnavštěvovanějším zahradám České republiky. Originalitou zoo je členění areálu podle kontinentů.
Za jeden den procestujete Afriku, Asii, Austrálii a Jižní Ameriku a seznámíte se s 222 druhy zvířat. Mezi ta nejatraktivnější patří sloni, žirafy, nosorožci, gorily, lachtani, lvi, tygři, tučňáci, papoušci, mravenečníci nebo lamy a řada dalších. V nové tropické hale Yucatan mezi faunou a flórou uvidíte vzpomínku na civilizaci Mayů, někdejších obyvatelů Yucatánského poloostrova. Říká se, že Zoo Zlín-Lešná patří k nejkrásnějším místům celé Moravy.
Od června 2018 je otevřena nová expozice v části Amazonie (která prochází dlouhodobou proměnou) s názvem Guayanas. Ve zcela proměněných expozicích se postupně představí nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, např. opičky kotulové, čáje, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy. K nim patří mravenečníci čtyřprstí nebo na skutečný chovatelský poklad – tamaríni pestří. Ty zlínská zoo chová jako jediná v České republice.
Tropická hala Yucatan – zažijete skutečnou atmosféru tropického lesa, projdete se po visuté lávce a objevíte dávnou civilizaci Mayů.
Africké pavilony – pavilony ve tvaru domorodých chýší nabídnou setkání se slony, žirafami, nosorožci, zebrami a pštrosy.
Amazonie – atraktivní komplex přírodních expozic, kterému dominuje ostrov drobných opiček kotulů veverovitých. V létě zde můžete obdivovat i aligátory. Část Amazonie, expozice s názvem Guayanas se otevřela po rekonstrukci v červnu 2018. Jsou v nich nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, například opice kotulové, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy, například mravenečníci čtyřprstí, tamaríni pestří nebo tukani bělolící. Proměna amazonské oblasti nekončí, zahrada připravuje nové expozice o rozloze asi 2500 metrů čtverečních, která ponese jméno Jaguar Trek. Jaguáři se do zahrady vrátí po více než 25 letech. Od roku 2019 začne vznikat nová expozice ve svahu pod tropickou halou. Otevřít by se mohla v roce 2020.
Etiopie – komplex expozic byl slavnostně otevřen v srpnu roku 2010. K vidění jsou paviáni, damani, jeřábi, nesyti, kladivouši.
Stezka běžce emu – v průchozí australské expozici zavítáte mezi klokany a běžce emu.
Ostrov lemurů kata – projdete se ostrovním královstvím lemurů kata.
Průchozí voliéry – v rozlehlých voliérách uvidí papoušky, supy, asijské a jihoamerické ptáky z bezprostřední blízkosti.
Leden – Únor
pondělí – neděle 08:30 – 16:00
Březen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Duben – Září
pondělí – neděle 08:30 – 18:00
Říjen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Listopad – Prosinec
pondělí – neděle 08:30 – 16:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Pohádkově vyhlížející Zámek Lešná patřil rodu Seilern-Aspangů, kteří jej vybudovali koncem 18. století podle návrhu vídeňského architekta Johanna Micka. Nachází se ve Štípě, místní části Zlína, v areálu místní zoologické zahrady. Nádherné interiéry zámku patří mezi nejkrásnější v České republice.
Zámek Lešná postavil hraběcí rod Seilern-Aspangů koncem 18. století. V roce 1886 se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku, stará budova zámku byla stržena a na jeho místě byl v letech vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu – novogotiky, novorenesance a novobaroka. Nový zámek byl velmi komfortně vybaven.
Byla zde zavedena elektřina, vodovody se studenou i teplou vodou, pěkné koupelny, domácí telefon a celý zámek byl vytápěn ústředním topením. Zámek se stal díky pohodlí, které poskytoval, a díky malebnému okolnímu kraji předním sídlem hrabat Seilernů a byl obýván do dubna roku 1945.
V téměř každé místnosti zámku najdete bohatě vyřezávané dřevěné kazetové stropy, stěny jsou pokryty dřevěným obložením, to vše je zhotoveno z mořeného slavoňského dubu. Všechna dřevěná obložení a stropy byly podle přesných plánů vyrobeny ve Vídni a po částech převezeny do Lešné a zde smontovány. Dominantou vstupní haly je nádherné prostorné schodiště vedoucí k hraběcím pokojům. V přízemí Seilernovi vítali své hosty, v prvním patře se nacházely hraběcí obytné místnosti a ve druhém (podkrovním) patře byly převážně hostinské pokoje.
V suterénu byla zřízena kotelna a kuchyň, skladovací a provozovací místnosti. Aby jídlo během cesty ze suterénu nevystydlo, spojoval kuchyň a první patro výtah. Jídlo bylo servírováno v jídelně o patro výše. V jídelně je velký rozkládací stůl, který se dal rychle rozložit. Největší místností celého zámku je takzvaný Sál předků, ve kterém mezi dřevěnými stropy a stěnami našly své místo portréty původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. V místnosti zvané kulečníková herna se nachází kulečníkový stůl, který lze velmi snadno proměnit v billiard. Ložnice, kterou obývala hraběnka připomíná zrcadlovou místnost. S ložnicí sousedí koupelna s výdobytkem moderní doby – přívodem teplé a studené vody a splachovacím záchodem.
Díky cestovatelské vášni hrabě Seilerna se nachází v zámku velké množství unikátních a historicky cenných sbírkových předmětů. Tyto cenné předměty rodina Seilernova nasbírala během cesty kolem světa, kterou podnikli ve 30. letech 20. století. Sbírka obsahuje takové předměty jako je japonský či čínský porcelán, sošky z ebenu či slonoviny, antické vykopávky, truhlice ze santalového dřeva a řadu dalších uměleckých předmětů.
Duben
pondělí – pátek zavřeno
sobota – neděle 09:00 – 16:00
Květen
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí zavřeno
úterý – pátek 09:00 – 17:00
sobota – neděle 09:00 – 18:00
Září
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Kaple Vzkříšení Nejsvětějšího Spasitele, resp. kaple sv. Jana Nepomuckého je hřbitovní kaplí a zároveň hrobkou hrabat Seilern-Aspang. Kaple se začala stavět někdy na přelomu 19. a 20. stol.
Kaple je stavbou centrální. Centrální dispozice a některé architektonické prvky patří románskému slohu. Dojem románského slohu umocňuje také portál stavby. Centrálu tvoří v půdorysu nerovnostranný osmiúhelník. K němu je z východu připojen presbytář, ze severu a jihu pak připojeny kaple. Ze západu je k centrále připojena předsíň lodi. Presbytář, severní a jižní kaple jsou rozměrově totožné; z vnějšího půdorysu je širší vchodová předsíň přiléhající ze západu. Kaple je takto půdorysně uspořádána přísně ve tvaru kříže. Presbytář a dvě boční kaple jsou ukončeny nahoře valenou klenbou. Loď kaple je završena osmistranným tamburem se čtyřmi vitrailovými okénky. Střechu tvoří osmistranný jehlan. V bočních kaplích jsou uloženy tumby. V pravé kapli jedna, v levé kapli dvě. Tumby jsou mramorové, nahoře zdobené plastikou věnce.
Na první pohled zvnějšku upoutá ústupkový portál kaple. Je jedním z architektonických prvků, které evokují románský sloh stavby. Portál je kompletně vyhotoven z pískovce a je jednou odstupněn. V odstupnění jsou dole na hranici soklu na každé straně klečící postavy andělů. Před prvním odstupněním a po prvním odstupnění je na každé straně vsazen sloup. Nad sloupy je profilovaná zalamovaná římsa. V tympanonu je pak plasticky vyobrazena vlevo orlice s korunou a vpravo dvouocasý lev s korunou. Tyto dvě figury jsou otočeny hlavami od sebe a nesou rodinný erb rodu Seilern-Aspang; na erbu umístěna koruna. Nad římsou a kolem tympanonu je ústupkový záklenek. Nad tympanonem se tyčí trojúhelný štít. Jeho dominantou je na vrcholu plastika ukřižovaného Krista, kterému u nohou klečí dvě postavy. Plastika je umístěna zpředu do vrcholu štítu a je posazena na krátkém sloupku.
Zdroj: www.starokatolici.cz
Poutní kostel Narození Panny Marie ve Štípě, místní části Zlína, patří k významným poutním chrámům a pozoruhodným příkladům barokní architektury. Zároveň patří mezi jednu z největších a nejkrásnějších církevních staveb olomoucké arcidiecéze. Jeho historie je spojena s Albrechtem s Valdštejna.
Ke stavbě kostela s klášterem před svou smrtí zavázala svého manžela Albrechta z Valdštejna urozená Lukrecie Nekešová z Landeku a na tento úmysl odkázala velké peníze. Chrám je jednolodní stavbou s půlkruhovým presbytářem a klenbou, který je však impoznatní svou vnitřní bohatou výzdobou a výmalbou. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Varhany postavili roku 1890 František Čapek a Max Zachistal z Kremže (nynější Rakousko) a štípský nástroj patří k jejich největším a nejkvalitnějším dochovaným dílům. Stavbu varhan ve výši 5.500 zlatých hradil tehdejší patron kostela hrabě František Seilern. Varhany jsou vyrobeny z velké části ze dřeva tzn. impuls od klávesy až k píšťale je veden pomocí systému dřevěných táhel (mechanická traktura). Tato skvostná památka je nejen cenným historickým a uměleckým dílem, ale i nádherným odkazem našich předků.
Leden – Duben
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30
Květen – Září
pondělí zavřeno
úterý – sobota 10:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle 13:00 – 17:00
Říjen – Prosinec
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30
Poznámka
V případě zájmu pro větší skupiny je možno předem dohodnout prohlídku kostela i mimo otevírací dobu (+420 577 914 251). K dispozici je průvodce zdarma.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Doslova pár metrů od nového štípského kostela – Poutního chrámu Narození Panny Marie – stojí starý gotický štípský kostel, který vznikl ve druhé polovině 14. století, kdy rodina Šternberků rozšířila původní kapli.
Do této doby je možné zařadit i vstupní portál starého štípského kostela. Z tohoto kostelíku se do dnešní doby zachovaly jen některé části. Hodně změn v jeho životě lze sledovat pouze z kusých kronikářských záznamů. O změnách na kostele nám něco málo říkají cizorodé prvky odlišných stavebních etap, které na něm stále může najít. Nejstarší vzhled kostelíku se celkem shoduje s nynějším stavem.
Ve starém štípském kostele se zachovaly čtyři náhrobní kameny. Dva na jižní straně při vstupu do kostela náleží rodu Nekešů, jeden patří Janu Nekešovi mladšímu z Landeku a na Lukově, druhý jeho manželce Barboře Bítovské ze Slavíkovic a na Lukově, prarodičům Lukrecie Nekešovy z Landeku, mecenášce nového štípského kostela.
V letech 1807 až 1907 sloužil kostelík jako hraběcí hrobka rodu Seilernů. Když si pak vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, postupně zanikl význam i známost starého štípského kostela.
V současné době zůstala z původního kostela pouze chrámová loď, neboť chatrné presbyterium bylo v roce 1807 strženo.
V současné době je bohužel ve velmi špatném stavu (hlavně díky spodní vodě) – od r. 1997 probíhají rozsáhlé rekonstrukční práce. Pro veřejnost je zatím samozřejmě nepřístupný.
Zdroj: www.stipa.cz
Vila Tomáše Bati se začala stavět v roce 1909 a dokončena byla v roce 1911. Nechal si jej postavit geniálni podnikatel Tomáš Baťa, zakladatel Baťových obuvnických závodů. Chtěl pro sebe a svou rodinu vybudovat příjemné sídlo, kde by mohl odpočívat a stále vidět svou továrnu.
Celková výstavba trvala dva roky, její základní tvar byl navržený a rozestavěný vizovickým stavitelem Františkem Novákem, o dokončení požádal T. Baťa architekta Jana Kotěru. Dům na svou dobu byl velmi prostý. Útulnost a funkčnost jsou hlavnimi atributy, kterým byl interiér a exteriér vily přizpůsoben. Interiér je vyzdoben celou řadou architektonických a výtarně-řemeslných skvostů. Kolem prostorů vily se rozprostírá zahrada, kterou značně ovlivnil zahradní architekt František Thomayer.
Baťova vila byla rodině navrácena po roce 1989 a v roce 1997 ji Tomáš Baťa nabídl jako prostor pro kanceláře Nadace. Vila se stává místem, kde se odehrává většina vzdělávacích, kulturních a společenských aktivit Nadace. Zároveň jsou některé sály ve vile k dispozici jako konferenční prostory pro veřejnost.
Nadace Tomáše Bati nabízí školám, firmám a jiným organizovaným skupinám prohlídky vily Tomáše Bati s odborným výkladem jeho o životě, historii firmy Baťa i o historii domu. Prohlídky jsou pro školy zdarma. Pro firmy a jiné organizované skupiny za poplatek 65 Kč/osoba.
Minimální množství osob ve skupině 15, max. množství účastníků prohlídky 45 osob. Žádosti o prohlídku adresujte na: sekretariat@batova-vila.cz nebo na tel. 577 219 083.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zámek ve Zlíně je čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru Zlína. Zámek byl původně gotická tvrz, která byla přestavěna ve druhé polovině 16. století do renesanční podoby.
Dějiny zámku jsou samozřejmě spojeny s dějinami Zlína, jako střediska zlínského panství. Majiteli panství se od 3. čtvrtiny 15. století, kdy je získal Vilém Tetour z Tetova, stali na téměř sto let Tetourové, kteří je v r. 1571 prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. V r. 1589 je zakoupil Kryštof Cedlar Pačlavský a od r. 1622 užívali výnosu panství věřitelé Cedlarů, z nichž nejvlivnější, Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, byl od počátku 30.let faktickým majitelem panství. Až do poloviny 17. století byl zámek trvale obýván. V r. 1655 koupil panství GabrielSerényi, který obvykle sídlil jinde. Podobně tomu bylo za Rotalů (1712-1763). V r. 1763 zdědila panství nejmladší dcera Jáchyma Adama Rotala, Marie Terezie, provdaná Khevenhüllerová. V letech 1804 aľ 1857 vlastnili panství Brettonové, od r. 1860 Hauptové. 25. 6. 1929 koupilo zámek město Zlín.
Leden – Prosinec
pondělí zavřeno
úterý – pátek 14:00 – 17:00
sobota 10:00 – 17:00
neděle 14:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Industriální objekty s baťovským označením 14 a 15 prošly přeměnou v moderní kulturní a vzdělávací centrum 14|15 BAŤŮV INSTITUT. Své sídlo zde má Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna F. Bartoše.
14|15 BAŤŮV INSTITUT vznikl konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova průmyslového areálu ve Zlíně navržených architektem Jiřím Voženílkem a postavených v letech 1946 až 1949.
Jádrem expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně je zlínská architektura, zdejší urbanismus a také průmyslový design, jehož kolébkou je právě Zlín. Jsou zde rovněž vystaveny práce českých umělců evropského formátu první poloviny 20. století – mimo jiné Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen či Otty Gutfreunda, Vincence Makovského a dalších. Moderní tvorba má své zastoupení v dílech Václava Boštíka, Karla Nepraše, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla či designérů Zdeňka Kováře a Františka Crháka. V současnosti je tak ve Zlíně ucelená sbírka českého umění 20. století. Proměnlivá část expozice nazvaná Řády vidění nechá prolínat díla 20. století s tvorbou století devatenáctého i jedenadvacátého. Součástí expozice jsou také zmenšené modely významných budov typické baťovské architektury.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
V Muzeu jihovýchodní Moravy uvidíte stálou muzejní expozici nazvanou „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“, která představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění československé části koncernu po druhé světové válce. Součástí výstavy jsou také kolekce obuvi a obuvnických strojů. Nechybí ani expozice o historii a současnosti zlínského filmu, významný prostor dostala také část věnovaná fondu cestovatelů, a to nejenom těm nejslavnějším – Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi. V pátém podlaží se nachází muzejní expozice Františka Bartoše, rodáka předbaťovského Zlínska, pedagoga, etnografa a folkloristy. Představuje jeho život, dílo, ale nabízí i interaktivní zábavu pro malé návštěvníky.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
Krajská knihovna Františka Bartoše je největší veřejnou univerzální knihovnou ve Zlínském kraji. Poskytuje návštěvníkům knihovnické a informančí služby, pořádá kultruní a vzdělávací akce pro školy a pro veřejnost. Tradiční akce jsou každoročně doplněny aktuální nabídkou besed, přednášek, autorských čtení, hudebních pořadů, výstav a soutěží pro dospělé a děti. Knihovna zajišťuje metodické, poradenské a další služby knihovnám Zlínského kraje.
Po, Út, Čt, Pá 9:00–19:00
St 12:00–19:00
So 9:00–12:00
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Správní budova číslo 21 Baťových závodů – „zlínský mrakodrap“ je jedním z vrcholných děl předválečné československé funkcionalistické architektury. S 16 podlažími a výškou 77,5 metru je nejvyšší budovou Zlína. Na střeše budovy, z níž se nabízí nevšední pohled na město a jeho okolí, je situována vyhlídková terasa se stylovou kavárnou. Terasa budovy je přístupná veřejnosti.
21. správní budova firmy Baťa – zlínský mrakodrap byl jednou z prvních výškových staveb v Evropě a nejvyšší budovou v Československu. Po zásluze získal společně s celým průmyslovým areálem bývalých Baťových závodů ocenění Stavba století. Budova byla postavena v letech 1936-1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka, v letech 1930–1946 vedoucího projektového oddělení Baťových závodů. Je situována v tradiční řadě továrních budov, bezprostředně ovlivňující náměstí Práce, jehož severní stranu uzavírá, a stala se tak typickou dominantou moderní koncepce města.
Z dispozičního hlediska se jedná o třítrakt, koncipovaný na stejné modulové síti (6,15 x 6,15 m) jako objekty výrobní. Celé podlaží o rozměrech 80 x 20 metrů bylo velkoprostorovou kanceláří většinou bez příček, kde pracovalo asi 200 lidí. Pracovní plocha zůstala čistá, neboť jak vertikální komunikace (schodiště s výtahy), tak hygienická zařízení a klimatizační komory byly vyčleněny mimo tento prostor. Nosná konstrukce objektu je železobetonová, obvodový plášť tvoří ocelová dvojitá okna a cihelná vyzdívka se Slavíkovými obkladačkami.
V 8. etáži můžete ve všední dny navštívti expozici o historii firmy Baťa.
Skutečnou technickou lahůdkou je klimatizovaný výtah – pojízdná kancelář J. A. Bati o rozměrech 6 x 6 metrů, vybavena klimatizací, telefonem i umyvadlem. Toto vrcholné dílo architekta V. Karfíka je dnes národní kulturní památkou období funkcionalismu.
Leden – Prosinec
pondělí – neděle 10:00 – 21:00
Uvedená otevírací doba platí pro kavárnu Café R21 a vyhlídkovou terasu. Expozice 21 ve 2. patře je volně přístupná každý den od 7 do 22 hodin. Od 17 hodin vstup pouze ve 2. etáži, od bývalého továrního areálu. Expozice v 8. patře: po, st: 8-17:00; út,čt-pá: 7-15:00 hod. Kavárna Café R21 po-so 10-22:30; ne 10-22:00 hod.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Památník Tomáše Bati uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně-vzdělávacího charakteru, vrcholící na ose parku objektem muzea. Plány však změnila nenadálá smrt zakladatele obuvnického impéria, který v roce 1932 zahynul krátce po startu z nedalekých Otrokovic při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu.
Místo muzea tak byl postaven památník a z osmi studijních ústavů pak pouze dva (1936–1938), které architektonicky navázaly na budovu památníku. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.
Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury, moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V prvních deseti letech jej navštívilo 1,5 miliónů osob.
Svému poslání přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen skleněný plášť. Kulturní činnost (již pod hlavičkou přejmenovaného Domu umění) se podařilo znovu obnovit v červnu 1948, zahájením přehlídky výtvarného umění XI. Zlínského salónu.
V letech 1954–1955 objekt přestavěl akademický architekt J. Staša, aby více než 55 let sloužil současně Filharmonii pracujících a Oblastní galerii výtvarného umění Gottwaldov. Dům umění (původně tedy Památník Tomáše Bati) byl v roce 1985 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
Při úvahách o obnově Památníku Tomáše Bati se uvažovalo v evropských a celosvětových souvislostech. Závěry odborné konference z října 2006 zněly jednoznačně – navrátit Památníku jeho původní podobu a ideovou funkci s tím, že využití má být přizpůsobeno stavbě, nikoliv naopak.
Tyto závěry v roce 2011 schválilo Zastupitelstvo města Zlína a v roce 2012-2014 byla na jejich základě vytvořena architektonická studie obnovy. Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně získala nové prostory v Kongresovém centru, Krajská galerie výtvarného umění působiště v budově 14|15 Baťova institutu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.
Náročná realizace obnovy probíhala v letech 2016 – 2018, financována Ministerstvem kultury, výnosy z veřejné sbírky a městem Zlín. To se také společně s rodinou Baťů, městem Möhlin a dalšími významnými donátory, které oslovila Nadace Tomáše Bati, finančně podíleli na realizaci hlavního exponátu, monumentální repliky letounu JU F13. Architektonická ikona a vrchol Gahurovy urbanistické tvorby znovu otevřel dveře veřejnosti.
Květen – Září
úterý – neděle 10:00 – 17:00
Prohlídky se konají každou hodinu. Délka komentované prohlídky cca 45 minut. Každá prohlídka začíná v infopointu, vstup do Památníku bez průvodce není možný. 1 skupina individuálních návštěvníků = max. 30 osob, předem objednané organizované skupiny (zájezdy) = max. 50 osob.
Zdroj: www.zlin.eu
Poutní místo Svatá voda – Malenovice se nachází 7 km od Zlína. Zdejší studánka, má pověst léčivé vody. Studánka je nadkryta kamennou klenbou. Nad ní je příkrý svah, ve kterém je umístěna skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.
Z historie poutního místa, které je také označováno jako místo výletní, se dozvídáme, že již sv. Cyril a Metoděj zde kázali a křtili. Lidé začali pozorovat, že upřímná modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné osvěžení.
Pomoc zde hledali hlavně maminky malých nemocných dětí, které s vděčnosti za vyslyšení svých proseb zavěšovaly na stromy dětské košilky.
První kaple o niž se zmiňuje historie je lesní kaple z roku 1854, postavena Josefem Buksou ze Šelešovic, který takto poděkoval Panně Marii, za uzdravení ze slepoty. V kapli byl umístěn obraz P. Marie Provodovské.
V roce 1902 byla nad pramenem postavena kameninová socha P. Marie Lurdské, později byla přemístěna do výklenku ve skále. Přibývalo poutnických původů s hudbou a kněžími ze Slovácka, Valašska i z Hané. V roce 1933 byl vypracován projekt malého poutního kostelíka, jeho stavba se však neuskutečníla. Namísto generální opravy původní kaple v roce 1963 byla přičiněním tehdejšího duchovního správce v Malenovicích P. Vojtěcha Krále a především nesmírně odvážnou obětavostí farníků ze Lhoty u Malenovic ve dvou dnech postavena kaple nová. V této době byla upravena i lurdská jeskyňka a okolí pramene.
Od padesátých let byly zakázány průvody poutníků s hudbou. Pouze farnost Lhota u Malenovic, zde mohla chodit každý rok s hudbou, neboť průvod lesem „nikoho nerušil a nenarušoval dopravu“.
Společná pouť se koná první zářijovou neděli a její kontinuita nebyla nikdy přerušena.
Zdroj: www.farnosthalenkovice.eu
Je málo míst, která ve vás zanechají stopu. Jedním z nezapomenutelných míst je právě zámek Napajedla. Můžete sem zajít na prohlídku, posedět u šálku kávy, navštívit různé kulturní programy, nechat se oddat nebo využít pronájmu místností pro své vlastní organizované akce.
Zámek v centru města Napajedla nedaleko Zlína byl postaven v polovině 18. století. Na třech podlažích bylo vedle zázemí přes padesát obytných místností. Stavbu obklopuje desetihektarový park v anglickém stylu se vzácnými dřevinami a romantickým rybníčkem s lekníny. Park slouží nejenom k příjemné procházce, ale také k organizování rozličných akcí a aktivit. Krásná historická památka je od roku 2008 v soukromých rukách a od roku 2009 se postupně otevírá veřejnosti.
Kochat se můžete krásou historických sálů, kterými procházela napajedelská šlechta zejména rody Rottalů, Kobenzlů, Stockau či významný rod Baltazziů. Ti zde roku 1886 založili slavný hřebčín s chovem anglického plnokrevníka.
Budete spát v pokojích, kde spávaly místní komtesy. Navštívíte park, který byl svědkem věhlasných dražeb koní. Ostatně staleté stromy by mohly vyprávět….. Naše filozofie: „Nejsladší štěstí je to, které sdílíme společně“.
Zámek Napajedla je otevřen pro každého, kdo miluje lidi a život. Naleznete zde nejenom historický odkaz našich dějin, ale zároveň komfort, který vám vezme dech. Budete se zde cítit jako doma, jako místo, kde zažijete luxus v našem zámeckém ubytování a zároveň domácí kuchyni jako od babičky.
Z důvodu současných stavebních úprav jsou prohlídky zámku omezeny.
Prohlídky je možné objednávat emailem nebo telefonicky. Individuálně, jak pro soukromé osoby, tak pro školy – školní výlety apod.
Dospělí – 100,- Kč / Dítě 6 – 14 let – 50,- Kč / Studenti a důchodci 80,- Kč
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Radnice byla postavena v roce 1904 pode návrhu Dominika Feye z Uherského Hradiště. Podnětem k této stavbě bylo mj. povýšení Napajedel na město v roce 1898.
Budova radnice byla postavena v pseudorenesančním slohu. K výzdobě budovy byli přizváni významní moravští umělci. Franta Uprka je autorem sochy sv. Jiří umístěné mezi okny v prvním poschodí.
Výzdobu ciferníku věžních hodin navrhl Jano Köhler. Bohatě je také vyzdoben interiér radnice. K vidění jsou bohaté vitráže oken, malba v zasedací síni nebo dřevěné obklady.
Při konání velkých kulturních akcí, je zpřístupněna radniční věž k vyhlídkám na město (Svatováclavské slavnosti, Den otevřených památek, Dny evropského dědictví).
Naproti městské radnice se nachází Kostel sv. Bartoloměje, ke kterému vedou majestátní schodiště.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zakladatelem nejstaršího chovu anglického plnokrevníka na našem území byl v roce 1886 příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi. Hřebčín dosáhl brzy velkých úspěchů. Hřebčín Napajedla nabízí možnost exkurze po předchozím objednání.
Do Napajedel se Aristides Baltazzi dostal po sňatku s dcerou majitele zdejšího panství Friedricha Stockau. Sídlem rodiny byl zámek z 18. století. Stáje, ze kterých vznikl později hřebčín, byly postaveny až o sto let později. Hospodářská krize a neuvážené investice vdovy Marie do pokusných naftových vrtů přispěly k finančnímu úpadku panství. V roce 1930 byla vdova Baltazziova nucena prodat všechny plnokrevné koně, které se na zásah ministerstva zemědělství stali majetkem státu.
Pozemky, budovy i zámek získala ve veřejné dražbě v roce 1935 firma Baťa. V roce 1937 se podařilo iniciativou Ing. Bohumila Tichoty a tehdejšího ředitele Dr. Ing. Václava Michala vyměnit areál hřebčína s pastvinami a stájemi za otrokovické a tlumačovské pozemky. Od téhož roku byl hřebčín zapojen do svazku státních ústavů pro chov koní a bylo importováno 12 klisen, což významně ovlivnilo kvalitu chovu. V letech 1948 – 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků a ze zdejší stáje vzešla celá řada dostihových šampionů vítězících po závodištích v celé Evropě.
Roku 1992 byl transformován v akciovou společnost Hřebčín Napajedla, která nadále udržuje a rozvíjí chovatelskou tradici s výbornou pověstí zdejších koní.
Po celý rok je hřebčín otevřen pro návštěvníky ve skupinkách nad 15 osob. Pokud je zájemců o prohlídku málo, bývají přiřazeni k některé skupině.
Exkurzi je možné objednat v kanceláři hřebčína, telefonicky na 606 696 666 nebo přes internetové stránky napajedlastud.cz – internetová objednávka exkurzí.
Z provozních důvodů jsou exkurze možné pouze od pondělí do pátku 8.00 – 15.00 hod. dle předchozí domluvy. Návštěva hřebčína bez předchozího ohlášení není možná.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Informační a turistické centrum se nachází v budově obecního úřadu a svým návštěvníkům má dozajista co nabídnout. Ke koupi je zde několik knih z regionální literatury.
Pro turisty jsou zde připraveny turistické známky, samolepky a široká nabídka pohledů, které mapují krásnou přírodu Žítkové. Velkou zajímavostí je také prodejní výstava foto obrazů Heleny Michalčíkové ze Starého Hrozenkova. Helena svým objektivem mapuje krásnou přírodu Žítkové i celých Moravských Kopanic, již několik let ve všech ročních obdobích. Pohled, kterým se dívá autorka na svět kolem sebe, určitě každého osloví a to zejména proto, že na jejích obrazech jsou zachycena nejen konkrétní místa, ale i jejich duch a podstata.
Infocentrum nabízí zajímavosti v podobě výstavy dobových fotografií. Návštěvníci se mohou dočíst zajímavosti z historie a názvosloví místních částí. Samozřejmostí jsou také turistické mapy a letáček s turistickými trasami, které dávají podrobný návod, jak z naší přírody vidět co nejvíc.
Duben – Květen:
Sobota, neděle, svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Červen:
Pátek – neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Červenec – Srpen:
Pondělí – zavřeno
Úterý – neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Září – Říjen:
Sobota, neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Listopad – Prosinec – Leden – Únor – Březen:
Dle provozu obecního úřadu
Zdroj: www.zitkova.cz
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci.
V osadě Čierné je dodnes chalupa, kde žila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová (1905-2001), známá pod přezdívkou „Chupatá“, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo bohyně Struharka. V této chalupě prožila Irma Gabrhelová skoro půl století svého života, z toho dvaadvace let sama, jako vdova. Pocházela ze třinácti děti. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet. Se svým mužem měla sedm dětí. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama. Bohyně Irma odešla na přelomu tisíciletí, 7. ledna 2001 ve věku devadesáti sedmi let. S ní zmizel nejen z kopanic, ale i ze středoevropského prostoru, jedinečný fenomén. Bohyně na Žítkové už nejsou. Odešly z tohoto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně. Jediné hmatatelné co po žítkovských bohyních zůstalo je právě tato chalupa, kterou jsme v neutěšeném stavu zakoupili a co možná s největší úctou a největším citem, zrekonstruovali. Dnes je možné tento domek navštívit, prohlédnout si jej včetně výkladu.
– návštěvní sezóna v roce 2020 začíná v sobotu 28. března a končí v neděli 1.listopadu.
– prohlídka s výkladem trvá 90 minut
– otevírací doba je každou sobotu, neděli a ve svátky vždy ve 13.00 hod., 14.30 hod., 16.00 hodin. Na tyto prohlídkové hodiny není potřeba se telefonicky objednávat.
– mimo tyto stanovené časy prohlídek se lze telefonicky domluvit na individuální prohlídce za předpokladu alespoň deseti osob
– dotazy, doplňující informace nebo objednávky můžete uskutečnit buď přes náš e-mail: petr.mizera@volny.cz nebo nám zavolat na naše telefonní číslo +420 608 467 901
Zdroj: www.chalupazitkova.cz
Trenčiansky hrad – dominanta mesta Trenčín aj celého Považia. Spolu so Spišským hradom a s hradom Devín patrí medzi najrozsiahlejšie hrady v Európe..
Odpradávna stráži obchodné cesty spájajúce oblasť severného Uhorska a stredoslovenských banských miest s Čechami, Moravou, Sliezskom a Poľskom. Počiatky hradu sa viažu k 11. storočiu, keď pozostával z obytnej veže a rotundy, ktorej zvyšky si môžete pozrieť na hornom nádvorí. Koncom 13. storočia sa hrad dostal do majetku Matúša Čáka, ktorý vlastnil takmer 50 hradov a stal sa legendárnym pánom Váhu a Tatier. Z najvyššej Matúšovej veže je krásny výhľad na veľkú časť Považia.
Ďalší majitelia hradu ho postupne upravovali a prestavovali podľa svojich predstáv. Kráľ Ľudovít z Anjou pristavil nový palác – Ľudovítov palác, v ktorom si dnes môžete pozrieť historický dobový nábytok z čias 17. – 19. storočia. Žigmund Luxemburský daroval hrad manželke Barbore Celjskej a dal pre ňu vybudovať Barborin palác. Koncom 15. storočia získal hrad spolu s mestom Štefan Zápoľský a začal s rozsiahlymi prestavbami. Práve Palác Zápoľských je najmladším palácom Trenčianskeho hradu.
V dolnej časti hradu si môžete pozrieť kasárne, hladomorňu, delovú baštu aj studňu lásky. Kasárne kedysi slúžili na ubytovanie hradnej posádky a využívali sa aj ako sklad munície. Dnes tu nájdete expozíciu stredovekých a novovekých chladných, strelných a palných zbraní. Hladomorňa bola pôvodne postavená ako vyhliadková veža. Až neskôr ju začali využívať ako hradné väzenie. Od roku 2014 sa v nej nachádzajú repliky stredovekých mučiacich nástrojov. Ti odvážnejší si môžu vyskúšať dať hlavu do klady, ktorá sa nachádza pred hladomorňou.
Delová bašta v dávnych časoch chránila mosty idúce cez Váh. V súčasnosti sa využíva na svadobné obrady, slávnostné podujatia a príležitostné výstavy. Kúsok od delovej bašty je studňa lásky, ku ktorej sa viaže povesť o láske tureckého mladíka Omara ku krásnej Fatime. Fatima bola zajatkyňou hradného pána Štefana Zápoľského a na to, aby ju Omar vyslobodil, musel vykopať na Trenčianskom hrade do tvrdej skaly studňu. Po troch rokoch kopania so svojimi druhmi sa mu to napokon podarilo. Prvú čašu vody podal Omar Zápoľskému so slovami: Vodu máš Zápoľský, ale srdce nemáš. Keď Omar odvážal oslobodenú Fatimu na koni z hradu, zachytil sa jej závoj na šípovom kríku. Na tomto mieste stál najstarší hostinec v Trenčíne, ktorý sa pôvodne nazýval Závoj, dnes tu nájdete reštauráciu Fatima.
Ku koncu 18. storočia Trenčiansky hrad definitívne stratil svoj vojenský význam. Obrovský požiar 11. júna 1790, ktorý takmer zničil mesto, zasiahol devastujúcim spôsobom i hrad. Poslednou majiteľkou bola Iphigenia De Castris D´Harcourt, ktorá darovala hrad mestu Trenčín v roku 1905.
DECEMBER – MAREC: 9:00 – 16:45 hod.
APRÍL: 9:00 – 18:45 hod.
MÁJ – SEPTEMBER: 9:00 – 18:45 hod.
OKTÓBER: 9:00 – 18:45 hod.
NOVEMBER : 9:00 – 16:45 hod.
dospelí 7,5 eur
dochodci 5,5 eur
študenti 4,5 eur
deti od 3 do 6 rokov 1,5 eur
Zdroj: visit.trencin.sk/trenciansky-hrad
Dvojvežový kostolík postavený v románskom slohu sa tu spomína po prvý raz v roku 1208. Bol zasvätený sv. Beňadikovi. Roku 1520 dal na jeho mieste vybudovať kaplnku ku cti sv. Doroty Juraj Thurzo horlivý katolík, starý otec Juraja Thurzu, neskoršieho palatína.
Počas pôsobenia jezuitov na Skalke kaplnku renovovali v r. 1713 a pristavili k nej vežu. V r. 1679 bol postavený nový oltár na počesť Panny Márie Čenstochovskej. Počas kuruckých vojen bol kostolík poškodený. V r. 1745 kaplnku rozšírili do súčasnej podoby a pristavili k nej dve veže. V r. 1949 v ňom postavili Boží hrob a na Veľký piatok sa tu konali procesie. Neskôr postavili na Malej Skalke aj kalváriu (1676) so štrnástimi stanicami krížovej cesty.
Kostol bol opäť zreštaurovaný za trenčianskeho farára opáta Ľudovíta Stáreka v r. 1852-1853; opravený a posvätený v r. 1924 nitrianskym biskupom Karolom Kmeťkom. Hlavný oltár odvtedy zdobia sochy pustovníkov sv. Andreja-Svorada a Beňadika. Vojnové udalosti druhej svetovej vojny neobišli ani Skalku a preto bolo potrebné opäť pristúpiť k rozsiahlej oprave, ktorá bola ukončená r. 1951. Slávnostnú svätú omšu celebroval nitriansky administrátor biskup Eduard Nécsey. Maľba svätcov na stene je dielom pátra Emila Prokopa, SVD, z r. 1983.
Ostatné úpravy kostola na Malej Skalke sa uskutočnili v rokoch 2003-2006. V r. 2011 boli vybudované sociálne zariadenia, oprava pútnického domu a okolia. V r. 2012 pribudla v pútnickom areáli nová krížová cesta.
Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk
Na mieste, kde žil pustovníckym životom sv. Benedikt († okolo r. 1033), založil nitriansky biskup Jakub I. v roku 1224 neveľký kláštor – opátstvo sv. Benedikta. Jeho srdcom boli jaskynné priestory, kde pustovník žil, ku ktorým pristavali na našom území jedinečnú trojpodlažnú kaplnku, ktorá je v najvyššom podlaží otvorená do spomínanej jaskyne. V tesnej blízkosti boli postavené ďalšie kláštorné budovy.
Život benediktínskych mníchov v priebehu stáročí však vážne narušilo nepokojné obdobie počas expanzie Matúša Čáka z neďalekého Trenčína a neskôr aj nájazdy husitských oddielov z blízkej Moravy. Zánik tunajšieho opátstva má na svedomí útok vojsk generála Katzianera v roku 1528.
Nový život na veľkú Skalku priniesli až v roku 1644 trenčianski jezuiti, ktorí majetok zaniknutého opátstva získali darom od kráľa Ferdinanda III. (iné zdroje uvádzajú ako darcu nitrianskeho biskupa Jána Püskyho). Následne, v rokoch 1667-69 jezuiti postavili vedľa pôvodných stavieb nové budovy kláštora a postupne celý areál upravovali. V roku 1717 je spomínaná prestavba horného podlažia stredovekej kaplnky, v roku 1755 boli vybudované kamenné schody ku kláštoru a v roku 1768 bola uskutočnená výmena strechy.
Po zrušení rádu v rakúskej monarchii v roku 1773 museli aj z Veľkej Skalky jezuiti odísť a opustené budovy začali chátrať až sa zmenili na ruiny.
Čiastočné opravy na Veľkej Skalke sa realizovali v rokoch 1852-1853, v roku 1892, 1911 a 1914. Po druhej svetovej vojne sa uskutočnili ďalšie práce v roku 1951 a potom aj v roku 1982. Väčšie práce na oprave a konzervovaní ruín spojených s výskumom sa začali po roku 2000.
Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk
Velehrad je významné poutní místo v České republice. Chloubou farnosti je barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).
Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Jeho historie se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Význam poutního místa Velehrad tedy nespočívá v místním, nýbrž myšlenkovém vztahu k středisku apoštolské působnosti slovanských věrozvěstů. Proto býval v minulosti nazýván „moravským Betlémem.“ A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se v roce 1990 připojil také blahoslavený papež Jan Pavel II. Přicházíme sem, abychom se dotkli svých kořenů a to nejen duchovních, nýbrž zvnitřněným způsobem i národních. Velehrad je vnímán také jako prostor k dialogu mezi kulturami Východu a Západu.
Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Původně pozdně románská stavba z první třetiny 13. století získala v důsledku válečných pohrom a zejména požáru v roce 1681 barokní podobu. V bohatě zdobené bazilice nacházíme několik spirituálních ohnisek, která by neměl žádný návštěvník tohoto posvátného prostoru minout: oltář, kolem kterého se setkávají křesťané při slavení liturgie, kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem, hrob arcibiskupa Antonína Stojana v Královské kapli a nejnověji také nádhernými mozaikami zdobený sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka SJ v presbytáři baziliky. Dále lze akcentovat sousoší sv. Cyrila a Metoděje na pravé straně od oltáře, které kanonizovalo vnímání podoby soluňských bratří v očích našich předků a obraz věrozvěstů od polského malíře Matejky darovaný pro baziliku v roce 1885.
V komplexu klášterních budov sídlí Stojanovo gymnázium a Ústav sociální péče Vincentinum. Na informačním centru je možné si předem domluvit prohlídku Saly terreny s barokními freskami a Slovanského sálu, které se v prostorách bývalého kláštera nachází.
Sala terrena velehradského kláštera byla vybudována v letech 1724 -1728 v rámci stavby nové prelatury kláštera. Sál je vyzdoben freskami zachycující čtvero ročních období formou alegorických postav a mytologických výjevů. Ty jsou doplněny o souvztažné biblické motivy.
„Cyrilka“ je malý kostel postavený ve 13. století při klášterní bráně pro obyvatele předklášteří. V 19. století zpustl a k jeho obnově v neogotickém slohu došlo u příležitosti cyrilometodějského jubilea v roce 1863. V roce 1929 zde byl instalován ikonostas pro možnost sloužení východní liturgie. V současné době je kaple po generální rekonstrukci a jsou zde instalovány sezónní výstavy.
Bývalé hospodářské objekty velehradského kláštera. Jeho prostory jsou přístupné v rámci služeb, které tento objekt poskytuje (stálé expozice Velehradského muzea, cukrárna, knihkupectví).
Ambit, kapitulní síň, barokní krypty. Prostor je součástí nové expozice Velehrad na křižovatkách evropských dějin.
Kaple sv. Vendelína se sochou světce od F. Hirnla, barokní mariánský sloup, sousoší sv. Bernarda a sv. Luitgardy od O. Schveigla, kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1715 u barokního mostu přes potok Salaška, sochy sv. Jana Nepomuckého při cestě ke hřbitovu a na obecním náměstí, socha Božího Syna u rozcestí mezi Velehradem a Modrou (možnost volné, individuální prohlídky). Velehradský hřbitov s hrobem Mons. Šrámka, velehradských cisterciáků, slavisty J. Vašici, řeholních sester, jezuitů a dalších osobnost.
Poutní cesta růžence vysoké výtvarné hodnoty s dvaceti náboženskými výjevy.
Leden – Prosinec
pondělí 11:30 – 14:30; 16:00 – 17:00
úterý – čtvrtek 07:30 – 17:30
pátek 09:00 – 17:30
sobota 10:00 – 17:30
neděle zavřeno
Zdroj: http://www.velehradinfo.cz/
Největší terárium na Moravě, najdete v Modré, v těsné blízkosti Archeoskanzenu. Terárium Modrá ukazuje především ještěrky, hady, pavouky, želvy, žáby, štíry, ale také kajmana. Někteří živočichové žijí v pralesním prostředí, jiní pocházejí z pouští a polopouští.
V desítkách terarijních ubikací v suterénu bývalého hotelu U Velehradu se prohánějí barvami hrající chameleoni, bazilišci, různé druhy varanů. Milovníky hadů potěší pestrá korálovka či červené užovky. Zajímavé je setkání s velkými anakondami či sametově hebkým hroznýšem. Seznámit se, i když raději ne osobně, můžete dokonce s jedovatou „plivající“ kobrou červenou. Nebezpečí nehrozí, kobru od návštěvníků odděluje sklo terária. Jedovaté jsou také „šípové žáby“ – pralesničky. Jed těchto barevných žabek jihoameričtí indiáni používali na hroty svých smrtících šípů. I žáby jsou za sklem.
Zajímavé jsou také želvy, zejména dravá kajmanka. Prohlédnete si i dospělého kajmana, což ovšem není „želvák“, ale druh krokodýla. Nejmenšími obyvatelemi terária jsou sklípkani, největší terárium obývá kajman a čtyřmetrová anakonda žlutá, zatím zdejší nejdelší had.
Pro zájezdy je připravena speciální nabídka skupinových návštěv. Přijďte a zažijte na vlastní kůži atmosféru džungle a světa plného exotiky a přírodních zákonitostí. Výukový program pro školy a školky zážitková prohlídka pro děti a mládež, která bude nejenom skvělým zážitkem ale i možností obohacení školních vědomostí o nové poznatky, po dohodě předem je možno individuálně přizpůsobit na přání školy nebo učitele.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Centrum slováckých tradic se nachází v obci Modrá u Velehradu. Návštěvníci se mohou nejen seznámit s procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj – ovocné destiláty a víno. Centrum dále doplňuje prodejna regionálních produktů a kavárna.
Centrum slováckých tradic tvoří společně s Archeoskanzenem, Botanickou a sladkovodní expozicí Živá voda významný turistický cíl Slováckého regionu.
Nabízí unikátní vinnou a slivovicovou stezku, zaujme svou doškovou střechou, ale i širokou nabídkou možností. Návštěvníci se mohou nejen seznámit procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj.
V suterénu je moderní přednášková síň pro třicet osob i dvě místnosti pro ochutnávku až stovky vzorků destilátů a stejného počtu vzorků vín. V přízemí fungují dvě pálenice, kde je přeměna ovocných kvasů v destiláty i sušárna ovoce, zeleniny a hub, řízena elektronicky. V podkroví vznikla expozice brněnského Moravského zemského muzea. Dozvíte se zde zajímavosti o výrobě alkoholických nápojů, sahající až do starověku – koncentrování alkoholických látek v prokvašené ovocné šťávě pomocí destilace údajně znali lidé už v Egyptě.
Dále je hostům k dispozici skanzenovský obchůdek regionálních produktů s vinotékou, výrobky ze Slovácka a kavárnička.
pondělí, úterý ZAVŘENO, středa – neděle 9:00 – 17:00
Pro skupiny lze domluvit prohlídku s degustací i mimo otevírací dobu.
Pěstitelské pálení a sušení probíhá dle objednávky na tel. 572 411 450.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Návštěvníci mají v expozici Živá voda možnost sledovat život pod vodní hladinou přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Jedná se o nejdelší prosklený tunel ve volné přírodě v Evropě.
Projekt „Živá voda“ spočívá v představení významu vody v krajině a života v ní formou přímého i vizuálního kontaktu s živočichy a rostlinami nad i pod vodou. Návštěvníci mají možnost sledovat život v potoce přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8 m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Po levé straně uvidí život ve velké tůni, po pravici a pod sebou život v rybníce se sumci, vyzami, kapry, líny, candáty, atd. V tomto patře je možné nahlédnout rovněž prosklenou stěnou na život v mokřadu, kde jsou např. želvy bahenní, žáby, čolci, apod. Na stěnách jsou umístněny pro zrakově handicapované návštěvníky makety ryb v životní velikosti s popisem v Braillově písmu. Druhé podzemní patro umožní zhlédnout skrze průhlednou akrylátovou stěnu život v hlubině i se zimováním ryb pod ledem v 6-ti metrové hloubce.
Výukový areál je doplněn o ukázky lesů a luk z oblasti povodí řeky Moravy – např. Chřibské prameniště, Pálava, Lužní les, Karpaty.
Areál sestává ze dvou částí – naučné a naučně relaxační, ve které je možné v letních měsících i koupání v ekologickém jezeře s brouzdalištěm a dočišťováním vody skrze rostliny a štěrky o hloubce vody 2,5m.
Leden – Duben
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Listopad – Prosinec
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Cena: 90 Kč
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Kostel sv. Jana Křtitele v Modré představuje rekonstruovaný půdorys, informační tabule informuje o historii a významu lokality. Nedaleko od místa, kde stával původní velkomoravský kostelík, dnes stojí i rekonstrukce jeho možného původního vzhledu ve skutečné velikosti.
K lokalitě je možné se dostat po silnici vedoucí ze Starého Města do Velehradu. Lokalita se nachází na vyvýšenině náležející k předhůří Chřibů, 30 m nad lužní nivou při obchodní cestě, tzv. Staré hradské, spojující střední Pomoraví s Vyškovskem. Je situována nad Archeoskanzenem Modrá.
Základové zdivo zdejšího kostela bylo objeveno již v roce 1911 J. Nevěřilem. Revizní archeologický výzkum na Modré provedlo v letech 1953 – 1954 Moravské muzeum v Brně. Výzkum plně prokázal velkomoravské stáří základů a navíc v jejich nejbližším okolí odkryl pohřebiště s 37 kostrovými hroby. Kostel byl založen ve 30. až 40. letech 9. století pod vlivem některého z misijních proudů přicházejících na Velkou Moravu ze západoevropských oblastí. Jednalo se o menší kostelík s obdélnou lodí (vnější rozměry 9,1 × 7 m) a pravoúhlým presbytářem (délka 4 m). Kolem kostela se pochovávalo v období od konce první poloviny 9. století do konce první poloviny století následujícího.
U severní stěny kněžiště byly nalezeny také keramické střepy datované asi k přelomu 11. a 12. století. Na základě písemných zpráv se má zato, že v době budování blízkého cisterciáckého komplexu na Velehradě v 1. polovině 13. století plnil modranský kostelík funkci provizoria. Tehdy byla jeho loď doplněna čtyřmi vnitřními podpěrami. Definitivní zánik sakrální stavby je kladen před konec 17. století. Stavebně architektonické prvky rozebíraného kostelíka byly použity druhotně při stavbě domů od roku 1786 zakládané Nové Vsi – Modré.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Jednoduchá dřevěná konstrukce malé obecní rozhledny byla postavena nad obcí Modrá na Uherskohradištsku za jediný den v roce 1999. Rozledna Židoviny v Modré byla postavena místními skauty na návrh starosty pana Miroslava Kováříka. Postupem let ale musela být vlivem klimatických podmínek odstraněna. Na jejím místě byla na jaře 2014 veřejnosti zpřístupněna nová dřevěná rozhledna Židoviny v Modré s výškou 12 metrů. Po zdolání přístupových žebříků se vám naskytne výhled na Vizovické vrchy, Zlínskou vrchovinu, Bílé Karpaty, Chřiby, Pálavu či Hostýnské vrchy. Je součástí naučné stezky Modřansko. Je celoročně bezplatně přístupná.
Zdroj: www.ic-zlin.cz
Velkomoravské sídliště středního Pomoraví se nachází nedaleko Uherského Hradiště. Archeoskanzen Modrá žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost!
Archeologický skanzen v Modré se nachází v lokalitě původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních nálezů.
Máte možnost nejen shlédnout jak žili Slované, ale i vyzkoušet si dávná řemesla, ochutnat speciality, shlédnout původní plodiny, keře i stromy. Rovněž mohou děti obdivovat zvířata, která jsou v areálu (volně pobíhající prasátka, kozy, slepice, ovečky nebo oslík Figo). Skanzen žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost.
V průběhu roku probíhají ve skanzenu i různé slavnosti, vystoupení, výstavy, trhy i setkání. V kostelíku mimo to bývají i velmi oblíbené svatební obřady. Pro školy skanzen nabízí bohaté výukové programy. Pro starší děti je zde například možnost lukostřelby a spousta zajímavých věcí je i pro zvídavé dospělé. Využít můžete i nabídky projít se skanzenem s pracovními sešity obsahujícími úkoly a zajímavosti, které rozšíří vědomosti vás i vašich dětí.
Duben
pondělí zavřeno
úterý – neděle 09:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Památný Králův stůl je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního pomoraví. Je již řadu let v centru pozornosti archeologů, kteří se snaží nalézt odpověď na otázku skutečného původu a účelu této památky.
Králův stůl je blok hrubozrnného pískovce o rozměrech cca 263 x 187 cm a výšky cca 1 m. Některými badateli byl považován za megalitický dolmen, který měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. K tomuto účelu měly sloužit nejen značky na samotném kamenném bloku, ale především okolní kameny, dříve nazývané „lavičkami“, zničené roku 1870.
Přestože se mohlo jednat o kultovní místo, funkce astronomického vizíru je sporná. Nesporně však plnil po staletí funkci přirozeného mezníku jedné části hranice újezdu velehradského cisterciáckého kláštera. Poprvé je zmiňován v listině vymezující klášterní zboží roku 1228. Při příležitosti slavného svěcení klášterního chrámu 27. listopadu 1228 vydal Přemysl Otakar I. na Velehradě privilegium stanovující rozsah pozemkové držby kláštera. Jako přirozený mezník této hranice zůstal Králův stůl až do 18. Století. Na tomto místě byla také 6. října 1706 uzavřena smlouva o vzájemné hranici mezi velehradským klášterem a Janem Zikmundem hrabětem z Rottalu, pánem napajedelského panství.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. Muzeum se nachází v objektu bývalého kláštera.
V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako „Člověče nezlob se!“, kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.
Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase – 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města – úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny – více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů.
Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy – historické, spolkové, výtvarné.
Leden – Květen
pondělí zavřeno
úterý 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
středa zavřeno
čtvrtek 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
pátek – sobota zavřeno
neděle 14:00 – 18:00
V sobotu otevřeno jen v sezóně červen až září.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Naproti Starého zámku stojí barokní budova Fary, která byla postavena v 80-tých letech 17. století a tvoří jednotný komplex s Kostelem Sv. Bartoloměje, ke kterému vystoupáte po majestátním schodišti, lemovaném sochami národních světců. Kostel byl dostavěn v roce 1712 a patří k významným církevním památkám regionu.
Kostel byl vystavěn v letech 1710-1712 a při jeho stavbě bylo použito některých stavebních prvků a soch ze starého kostela, např. kamenných soch sv. Petra a Pavla, umístěných v průčelí chrámu. Nad portálem hlavního vchodu je vsazen erb rodu Rotalů, který přidržují dva andělé a letopočet dokončení stavby r. 1712. Po stranách hlavního vchodu jsou zasazeny dva renesanční náhrobky Bedřicha a Bartoloměje ze Žerotína, datované rokem 1568.
Ze starého kostela sem byly přeneseny i dřevěné sochy apoštolů (sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan). Oltářní obraz umučení svatého Bartoloměje je dílem Fr. Kančice z roku 1809. Barevné vitráže nad kněžištěm pocházejí z konce minulého století. V kostelní věži jsou dnes dva zvony. Nejrozsáhlejší úprava interiéru byla provedena na přelomu 19. a 20. století.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
OSTRAVAINFO!!! – pobočka Věž
Vyhlídková věž Nové radnice
Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava, CZ
Tel.: +420 599 443 096
E-mail: vez@ostravainfo.cz
www.ostravainfo.cz
Jablunkovské centrum kultury a informací, p. o.
Mariánské náměstí 1, Jablunkov 739 91, CZ
Tel.: +420 728 450 178, +420 558 358 013
E-mail: info@jablunkov.cz
www.jackijablunkov.cz
Světové Muzeum a Knihovna Bible
Nádražní 52, 739 91 Jablunkov, CZ
Tel.: +420 605 015 604
E-mail.: muzeumbible@muzeumbible.cz
www.muzeumbible.cz
Archeopark Chotěbuz-Podobora
Karvinská 455, 73561 Chotěbuz, CZ
Tel.: + 420 552 309 133
E-mail: archeopark@muzeumct.cz
www.archeoparkchotebuz.cz
Turistické informační centrum Bílá v Beskydech
RESORT BÍLÁ – BESKYDY, 739 15 Bílá, CZ
Tel.: +420 725 222 111
E-mail: ic@nabile.cz
www.nabile.cz
IC Zvonice Soláň
Bzové 325, Karolinka 756 05, CZ
Tel.:604 824 274, 571 644 027
E-mail: zvonice.info@seznam.cz
www.zvonice.eu
Turistické informační centrum Frenštát pod Radhoštěm
Náměstí Míru 1, 744 01 Frenštát p. R.
Tel.: +420 556 836 916, +420 725 947 890
ic@mufrenstat.cz
www.frenstat.info
Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm
Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm
Tel.: +420 571 757 111
muzeum@nmvp.cz
www.nmvp.cz
Turistické informační centrum Rožnov pod Radhoštěm
Masarykovo náměstí 131, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1
Tel.: +420 571 652 444, +420 571 661 188
ic@roznov.cz
www.visitroznov.cz
Turistické a informační centrum Valašská Bystřice
Valašská Bystřice 318, 756 27 Valašská Bystřice
Tel.: +420 571 646 295
icvalbystrice@seznam.cz
www.valasskabystrice.cz
Kavárna a informační centrum iCafé Zašová
Zašová 809, 756 51
Tel.: +420 734 447 239
icafe@zasova.cz
www.zasova.cz/icafe
Turistické informační centrum Valašské Meziříčí
Komenského 169, 757 01 Valašské Meziříčí
Tel.: +420 571 684 558, +420 775 109 809
info@info-vm.cz
www.info-vm.cz
Poutní místo Svatý Hostýn
recepce v poutním domě 3
Svatý Hostýn 115, 76872 Chvalčov
Tel: +420 573 381 693
matice@hostyn.cz
Městské informační centrum Bystřice pod Hostýnem
Pod Platany 2, 768 61 Bystřice pod Hostýnem
Tel.: +420 573 501 901
info@mubph.cz
www.bystriceph.cz
Mariánské poutní místo Štípa
Mariánské náměstí č. 57, Štípa, 763 14 Zlín 12
Tel.: 733 741 900
fastipa@ado.cz
www.stipa.cz
Městské informační a turistické středisko Zlín
náměstí Míru 12, 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 630 222, +420 577 630 270
is@zlin.eu
www.ic-zlin.cz
Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje
J. A. Bati 5520 (budova 22), 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 043 904, +420 733 161 674
info@cyril-methodius.eu
www.cyril-methodius.cz
Krajské turistické informační centrum
14|15 Baťův institut
Vavrečkova 7040, 760 01 Zlín
Tel.: +420 573 032 111
info@14-15.cz
www.14-15.cz
Informační centrum Napajedla
Komenského 304, 763 61 Napajedla
Tel.: +420 604 524 105, +420 577 944 247
infocentrum@napajedla.cz
www.ic.napajedla.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Ústřední informační služba Skalní mlýn
Skalní mlýn, 678 25 Blansko
Tel.: +420 516 413 575, +420 602 205 584
E-mail: info@caves.cz
moravsky-kras.caves.cz
Turistické informační centrum Zámek Křtiny
Křtiny 1, 679 05 Křtiny
Tel.: +420 724 717 207
E-mail: recepce@zamek-krtiny.cz
www.zamek-krtiny.cz
Informační centrum města Rousínova
Sušilovo náměstí 2/6, 683 01 Rousínov
Tel.: +420 517 324 842
E-mail: chmelova@rousinov.cz
www.rousinov.cz
Informační a kulturní středisko Bučovice
Jiráskova 502, 685 01 Bučovice
Tel.: +420 517 324 429
E-mail: haskova@bucovice.cz
www.bucovice.cz
Informační centrum města Kyjova
Svatoborská 26
697 01 Kyjov
Tel.: +420 518 323 484
e-mail: info@mukyjov.cz
www.ickyjov.cz
Turistické informační centrum Koryčany
Náměstí 401
Tel.: +420 775 610 564
e-mail: prokesova@korycany.cz
turisticke-informacni-centrum-korycany7.webnode.cz
Turistické informační centrum Buchlovice
nám. Svobody 24
687 08 Buchlovice
Tel.: +420 572 595 996
fax. 572 595 996
e-mail: tic@buchlovice.cz
tic.buchlovice.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Veľká Skalka
Opatovská 520/21, 911 01 Trenčín – Opatová
Tel.: +421 905 394 208
E-mail: sprievodca@putnickemiestoskalka.sk
putnickemiestoskalka.sk
Kúlturno-informačné centrum Trenčín
Mierové námestie 9, 911 64 Trenčín
Tel.: +421 (0) 32/ 16 186
E-mail: kic@trencin.sk
visit.trencin.sk
Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s.
687 74 Starý Hrozenkov 314
Tel.+ fax: +420 572 696 323
E-mail: iskopanice@razdva.cz
www.iskopanice.cz
Informační centrum Žítková
Žítková 161, 687 74 Starý Hrozenkov
Tel.: +420 572 696 301
E-mail: ou@zitkova.cz
www.zitkova.cz
Informační centrum Bojkovice
Palackého 172, 687 71 Bojkovice
Tel.: +420 739 202 813
E-mail: infocentrum@bojkovice.cz
www.muzeumbojkovska.cz/ic-bojkovska/
Městské turistické a informační centrum Luhačovice
Masarykova 950, 763 26 Luhačovice
Tel.: +420 577 133 980, 608 326 255
E-mail: luhainfo1@mdkelektra.luhacovice.cz
www.luhacovice.cz/24829-informacni-centrum
Městské informační centrum Uherský Brod
Mariánské nám. 2187, 688 01 Uherský Brod
Tel.: +420 572 805 125
E-mail.: mic@ub.cz
www.cojevbrode.cz
Městské informační centrum Uherské Hradiště
Masarykovo náměstí 21
686 01 Uherské Hradiště
Tel.: 572 525 525
E-mail: mic@uherske-hradiste.cz
www.uherske-hradiste.cz
Event centrum Staré Město
náměstí Velké Moravy 2190
686 03 Staré Město
Tel.: +420 739 944 599
E-mail:info@eventcentrum.cz
eventcentrum.cz
Památník Velké Moravy
Jezuitská 1885, Staré Město 686 03
Tel.: 572 543 382
E-mail: pamatnik@slovackemuzeum.cz
www.slovackemuzeum.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Turistické informačné centrum Nitra
Štefánikova trieda 1, 949 01 Nitra
Tel.: +421 377 410 906, +421 37 16 186
E-mail: info@nitra.sk
www.nitra.eu
Veľká Skalka
Opatovská 520/21, 911 01 Trenčín – Opatová
Tel.: +421 905 394 208
E-mail: sprievodca@putnickemiestoskalka.sk
putnickemiestoskalka.sk
Kúlturno-informačné centrum Trenčín
Mierové námestie 9, 911 64 Trenčín
Tel.: +421 (0) 32/ 16 186
E-mail: kic@trencin.sk
visit.trencin.sk
Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s.
687 74 Starý Hrozenkov 314
Tel.+ fax: +420 572 696 323
E-mail: iskopanice@razdva.cz
www.iskopanice.cz
Informační centrum Žítková
Žítková 161, 687 74 Starý Hrozenkov
Tel.: +420 572 696 301
E-mail: ou@zitkova.cz
www.zitkova.cz
Informační centrum Bojkovice
Palackého 172, 687 71 Bojkovice
Tel.: +420 739 202 813
E-mail: infocentrum@bojkovice.cz
www.muzeumbojkovska.cz/ic-bojkovska/
Městské turistické a informační centrum Luhačovice
Masarykova 950, 763 26 Luhačovice
Tel.: +420 577 133 980, 608 326 255
E-mail: luhainfo1@mdkelektra.luhacovice.cz
www.luhacovice.cz/24829-informacni-centrum
Městské informační centrum Uherský Brod
Mariánské nám. 2187, 688 01 Uherský Brod
Tel.: +420 572 805 125
E-mail.: mic@ub.cz
www.cojevbrode.cz
Městské informační centrum Uherské Hradiště
Masarykovo náměstí 21
686 01 Uherské Hradiště
Tel.: 572 525 525
E-mail: mic@uherske-hradiste.cz
www.uherske-hradiste.cz
Event centrum Staré Město
náměstí Velké Moravy 2190
686 03 Staré Město
Tel.: +420 739 944 599
E-mail:info@eventcentrum.cz
eventcentrum.cz
Památník Velké Moravy
Jezuitská 1885, Staré Město 686 03
Tel.: 572 543 382
E-mail: pamatnik@slovackemuzeum.cz
www.slovackemuzeum.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Ústřední informační služba Skalní mlýn
Skalní mlýn, 678 25 Blansko
Tel.: +420 516 413 575, +420 602 205 584
E-mail: info@caves.cz
moravsky-kras.caves.cz
Turistické informační centrum Zámek Křtiny
Křtiny 1, 679 05 Křtiny
Tel.: +420 724 717 207
E-mail: recepce@zamek-krtiny.cz
www.zamek-krtiny.cz
Informační centrum města Rousínova
Sušilovo náměstí 2/6, 683 01 Rousínov
Tel.: +420 517 324 842
E-mail: chmelova@rousinov.cz
www.rousinov.cz
Informační a kulturní středisko Bučovice
Jiráskova 502, 685 01 Bučovice
Tel.: +420 517 324 429
E-mail: haskova@bucovice.cz
www.bucovice.cz
Informační centrum města Kyjova
Svatoborská 26
697 01 Kyjov
Tel.: +420 518 323 484
e-mail: info@mukyjov.cz
www.ickyjov.cz
Turistické informační centrum Koryčany
Náměstí 401
Tel.: +420 775 610 564
e-mail: prokesova@korycany.cz
turisticke-informacni-centrum-korycany7.webnode.cz
Turistické informační centrum Buchlovice
nám. Svobody 24
687 08 Buchlovice
Tel.: +420 572 595 996
fax. 572 595 996
e-mail: tic@buchlovice.cz
tic.buchlovice.cz
Turistické informační centrum Frenštát pod Radhoštěm
Náměstí Míru 1, 744 01 Frenštát p. R.
Tel.: +420 556 836 916, +420 725 947 890
ic@mufrenstat.cz
www.frenstat.info
Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm
Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm
Tel.: +420 571 757 111
muzeum@nmvp.cz
www.nmvp.cz
Turistické informační centrum Rožnov pod Radhoštěm
Masarykovo náměstí 131, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1
Tel.: +420 571 652 444, +420 571 661 188
ic@roznov.cz
www.visitroznov.cz
Turistické a informační centrum Valašská Bystřice
Valašská Bystřice 318, 756 27 Valašská Bystřice
Tel.: +420 571 646 295
icvalbystrice@seznam.cz
www.valasskabystrice.cz
Kavárna a informační centrum iCafé Zašová
Zašová 809, 756 51
Tel.: +420 734 447 239
icafe@zasova.cz
www.zasova.cz/icafe
Turistické informační centrum Valašské Meziříčí
Komenského 169, 757 01 Valašské Meziříčí
Tel.: +420 571 684 558, +420 775 109 809
info@info-vm.cz
www.info-vm.cz
Poutní místo Svatý Hostýn
recepce v poutním domě 3
Svatý Hostýn 115, 76872 Chvalčov
Tel: +420 573 381 693
matice@hostyn.cz
Městské informační centrum Bystřice pod Hostýnem
Pod Platany 2, 768 61 Bystřice pod Hostýnem
Tel.: +420 573 501 901
info@mubph.cz
www.bystriceph.cz
Mariánské poutní místo Štípa
Mariánské náměstí č. 57, Štípa, 763 14 Zlín 12
Tel.: 733 741 900
fastipa@ado.cz
www.stipa.cz
Městské informační a turistické středisko Zlín
náměstí Míru 12, 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 630 222, +420 577 630 270
is@zlin.eu
www.ic-zlin.cz
Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje
J. A. Bati 5520 (budova 22), 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 043 904, +420 733 161 674
info@cyril-methodius.eu
www.cyril-methodius.cz
Krajské turistické informační centrum
14|15 Baťův institut
Vavrečkova 7040, 760 01 Zlín
Tel.: +420 573 032 111
info@14-15.cz
www.14-15.cz
Informační centrum Napajedla
Komenského 304, 763 61 Napajedla
Tel.: +420 604 524 105, +420 577 944 247
infocentrum@napajedla.cz
www.ic.napajedla.cz
OSTRAVAINFO!!! – pobočka Věž
Vyhlídková věž Nové radnice
Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava, CZ
Tel.: +420 599 443 096
E-mail: vez@ostravainfo.cz
www.ostravainfo.cz
Jablunkovské centrum kultury a informací, p. o.
Mariánské náměstí 1, Jablunkov 739 91, CZ
Tel.: +420 728 450 178, +420 558 358 013
E-mail: info@jablunkov.cz
www.jackijablunkov.cz
Světové Muzeum a Knihovna Bible
Nádražní 52, 739 91 Jablunkov, CZ
Tel.: +420 605 015 604
E-mail.: muzeumbible@muzeumbible.cz
www.muzeumbible.cz
Archeopark Chotěbuz-Podobora
Karvinská 455, 73561 Chotěbuz, CZ
Tel.: + 420 552 309 133
E-mail: archeopark@muzeumct.cz
www.archeoparkchotebuz.cz
Turistické informační centrum Bílá v Beskydech
RESORT BÍLÁ – BESKYDY, 739 15 Bílá, CZ
Tel.: +420 725 222 111
E-mail: ic@nabile.cz
www.nabile.cz
IC Zvonice Soláň
Bzové 325, Karolinka 756 05, CZ
Tel.:604 824 274, 571 644 027
E-mail: zvonice.info@seznam.cz
www.zvonice.eu
V 9. století zde, na samém jihozápadním okraji Starého Města, nad ohybem řeky Moravy, existovalo rozsáhlé sídliště, jehož součástí byl areál významného kostela.
Podstatná část sídliště, stejně jako kostela a okolního pohřebiště, však byly zničeny při realizaci nedaleké železniční trati ve čtyřicátých letech 20. století. V hrobech se našly jedinečné doklady šperkařství.
Pozůstatky kostela byly v roce 1969 vyhlášeny Národní kulturní památkou.
Lokalita „Špitálky“ se nachází na tzv. Velehradské ostrožně a tvoří celou jihozápadní část Starého Města, která vznikla vcelku až po roce 1918. Severní část „Špitálek“ je dnes polohou „Na Špitálkách“ (místo objevení základů velkomoravského kostela v roce 1949) v užším slova smyslu. Velehradská ostrožna byla osídlena již od paleolitu, jak nám ukazují jednotlivé nálezy paleolitické štípané industrie, tak i nálezy broušené a hlazené industrie kultury s lineární keramikou, moravskou malovanou keramikou, keramické nálezy z období únětické kultury, kultury středodunajské mohylové a doby popelnicových polí, včetně období halštatu.
Zdroj: www.slovacke-muzeum.cz
Památník Velkomoravské říše ve Starém Městě seznamuje návštěvníky s archeologickými nálezy z regionu a životem Slovanů. Veřejnosti byl památník uzavřen dva roky, během nichž prošel kompletní rekonstrukcí a byla v něm nainstalována nová multimediální expozice. Expozice Na Valách je zaměřena především na velkomoravskou aglomeraci s centry v Uherském Hradišti a na církevní stavby v Modré u Velehradu a na Hradisku sv. Klimenta u Osvětiman.
Návštěvník je informován o velkomoravském stavitelství – včetně rekonstrukcí jednotlivých církevních i profánních staveb. Návštěvníci zhlédnou repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, které ve Starém Městě probíhají již déle než století.
Vystavené předměty jsou doplněny řadou kresebných i trojrozměrných rekonstrukcí, které vysvětlují použití předmětů v praxi a také mapami i diagramy, které osvětlují vazby aglomerace na blízké i vzdálené okolí.
Představeny jsou i aktuální výsledky archeologických výzkumů Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně na zdejším teritoriu. V pokladně lze zakoupit literaturu, vztahující se k období Velkomoravské říše a repliky některých nálezů.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
12:30 – 17:00
Poznámka: Možnost komentované prohlídky i prohlídky větších skupin po předchozím objednání.
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena: 100 Kč
Poznámka: Rodina (3 osoby) 100 Kč, rodina (4 osoby) 140 Kč, rodina (5 osob) 170 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
Velkolepá stavba obrovského moderního kostela svatého Ducha trvala v rozmezí let 2002 – 2014 a vyžádala si nemalé finanční prostředky.
Celý kostel je kompletně přístupný vozíčkářům, má klimatizaci i podlahové topení.
Interiér kostela je zatím provizorní a bude postupně dle finančních možností dovybavován.
Dlouho rozestavěný kostel si vysloužil mezi místními obyvateli přezdívku „Temelín“. Slavnostní žehnání proběhlo 5. října 2014 při pontifikální mši.
Ze strany od Památníku Velké Moravy se nachází vchod a čelní strana kostela. Tu tvoří dvě věže mírně skloněné směrem k vlastní stavbě, představující 2 slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a Metoděje.
Věže jsou uprostřed propojeny křížem, jehož tvar vychází z nálezu při archeologickém průzkumu této lokality. Hlavní loď má navrženo venkovní opláštění ze skla. Sklo symbolizuje pronikání paprsků a otevřenost církve. V suterénu vzniklém pod hlavní lodí se nachází sál pro společenské využití, různé kulturní i vzdělávací akce ve městě. V přední části je liturgický prostor s oltářem a svatostánkem, který je navržen jako společný pro kostel a zimní kapli, která je umístěna za liturgickým prostorem z východní strany a je zasvěcena Panně Marii.
Zdroj: kudyznudy.cz
Na zdejším místě existovala počátkem 9. století rybářská osada, která brzy zanikla a kolem poloviny téhož století tu byla vystavěna rozměrná kamenná stavba palácového typu, nejreprezentativnější objekt v celé tehdejší uherskohradišťské aglomerace.
Stavba byla sídlem velmože, jeho rodiny a schromažištěm zástupců Moravanů. V blízkosti paláce byla pro velmože vystavěna kamenná rotunda, jejíž pozůstatky byly odkryty pod kněžištěm současného kostela. Stavba byla omítnuta a vymalována.
Současný kostel sv. Michala byl postaven ve druhé čtvrtině 13. století velehradskými cisterciáky. Do konce 15. století to byla jediná hlavní církevní stavba města a zjevně byla opevněna příkopem a zdí. Roku 1645 byl kostel vypálen Švédy a obnoven až roku 1734.
Zdroj: kudyznudy.cz
Moravské zemské muzeum Brno otevřelo v Uherském Hradišti Centrum slovanské archeologie. Uvidíte zde výstavu o svatém Cyrilovi a Metodějovi a dozvíte se zajímavé informace také o počátcích křesťanství na Moravě.
Muzejní budova Centra slovanské archeologie ukazuje zejména práci Archeologického ústavu Moravského zemského muzea, tedy nálezy přímo z regionu a výsledky výzkumů o slovanském osídlení, Velké Moravě a počátcích křesťanství. Zájmeci si tak mohou prohlédnout místní archeologické objevy.
První expozice je věnována svatým Cyrilu a Metodějovi. Výstava představuje známé nálezy, patří k nim třeba takzvaná Stupavská falza, tedy originální kameny objevené nedaleko obce Stupava v Chřibech, které před více než osmdesáti lety vizionářka Klementina Maštalířová označila za součást hrobu svatého Metoděje, což později archeologové vyvrátili.
Kromě připomenutí osudu a zdejšího působení Cyrila a Metoděje jsou součástí výstavy také velkoplošné modely znázorňující pravděpodobnou situaci sakrálního centra Velké Moravy v Uherském Hradišti – Sadech i vzhled dosud málo prezentovaného mocenského ústředí Veligradu, které bylo na místě současného hřbitova ve Starém Městě. Uvidíte zde dobové mince, šperky (např. stříbrné náušnice z 9. století objevené v říjnu 2013) nebo repliky bot.
Nutná je telefonická objednávka (+420 606 033 103). Centrum je pro objednané zájemce otevřeno v pracovní dny od 8:30 do 17:00 hodin.
Cena: 20 Kč
Snížená cena: 10 Kč
Rodinná cena:: 50 Kč
Zdroj: kudyznudy.cz
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.
Hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám.
V Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici v Uherském Hradišti je možnost seznámit se s výtvarným uměním jihovýchodní Moravy a s díly našich i zahraničních autorů.
V Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se nachází expozice dokumentující významnou část dějin naší země.
V Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově se můžete seznámit s podomáckou výrobou destilátů na moravsko-slovenském pomezí.
Ve dvou zemědělských usedlostech, památkách lidového stavitelství, v obci Topolná lze zhlédnout expozici lidového bydlení a kovářství.
Ve čtyřech archeologických lokalitách v Uherském Hradišti, Starém Městě, Modré u Velehradu a u Osvětiman, které jsou vyhlášeny národními kulturními památkami, je možno prohlédnout si rekonstruované základy velkomoravských chrámových staveb.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
12:30 – 17:00
Poznámka Otevírací doba hlavní budovy muzea ve Smetanových sadech.
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena:: 100 Kč
Poznámka:Rodina (3 osoby) 100 Kč, rodina (4 osoby) 140 Kč, rodina (5 osob) 170 Kč.
Zdroj: www.slovackemuzeum.cz
Národní kulturní památka s pozůstatky významného církevního komplexu z období Velkomoravské říše. Křesťanští misionáři zde už na přelomu 8. a 9. století vybudovali jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje.
Jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit z období Velkomoravské říše se nachází v dnešní městské části Uherského Hradiště lidově zvaného „Derfle“ na tzv. sadské vyvýšenině nad ohbím původního toku řeky Olšavy. Dokládá přítomnost církevního komplexu několika zděných staveb budovaných ve třech stavebních etapách v průběhu celého 9. století. Jeho součástí bylo i baptisterium a rozsáhlé pohřebiště. Vně i uvnitř církevních staveb archeologové odkryli 87 hrobů, nezřídka uložených v rakvích s bohatými milodary. Dle nálezů byla v kapli s hrobovou komorou pohřbena významná osobnost, možná samotný kníže Svatupluk. Na severní straně byl sakrální areál oddělen zídkami od seskupení dvanácti srubových staveb, v nichž žili a v dílnách pracovali řemeslníci a jejich rodiny. Na opačné straně stála rozsáhlá stavba, která pravděpodobně sloužila jako shromaždiště věřících a snad i místo výuky kněží. V areálu nechyběla studna a zpevněná cesta mezi jednotlivými okrsky.
Vzhledem k celkové dispozici komplexu i významným nálezům (olověný křížek s řeckým liturgickým nápisem, pisátka) se předpokládá, že tady působili představitelé byzantské misie.
Lokalita byla definitivně opuštěna v průběhu 13. století.
Návštěvníci sadské výšiny mohou zhlédnout rekonstruovaný půdorys církevních staveb a seznámit se prostřednictvím infomační tabule s historií a významem této volně přístupné archeologické lokality.
Zdroj: uherske-hradiste.cz
Nad vinohrady na vrcholu mařatického kopce vysokého 345 metrů stojí památná kaple, jež připomíná zhoubnou morovou epidemii, která postihla obyvatele Uherského Hradiště v roce 1680. Přední hradiští měšťané v čele se Zachariášem Guchsem tehdy věnovali část svého majetku na výstavbu kaple, zasvěcené patronům morové rány (sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie). Po udělení souhlasu olomouckým biskupem Karlem Lichtenštejnem byla stavba započata na podzim roku 1680, její dokončení se protáhlo na dlouhou dobu. Jednou z hlavních příčin mnohaleté výstavby byl požár, který vypukl v Uherském Hradišti v dubnu 1681 a zničil velkou část města.
V říjnu 1687 byla vyzvednuta báň věže a dokončena stavba kněžiště. Ve stavbě kaple se dále pokračovalo výstavbou chrámové lodi, předsíně a v roce 1715 byla ke kapli přistavěna poustevna pro strážce kostelíka.
Za císaře Josefa II. roku 1786 byla kaple odsvěcena a prodána městu Hradišti, které v ní zřídilo prachárnu pro místní posádku. Po první světové válce bylo zbořenisko zásluhou arcibiskupa dr. Antonína Cyrila Stojana a hradišťských občanů ing. Vojtěcha Stancla a JUDr. Miroslava Skácela odkoupeno pro prvotní účel, aby cenná památka byla zachována. V roce 1931 byla kaple znovu vysvěcena a začaly se u ní konat pouti.
Po druhé světové válce vyvstala snaha kapli opět důstojně opravit, aby byla ozdobou kraje, jemuž vévodí. Pod vedením farního úřadu v Sadech a záštitou orgánů památkové péče byla opravena za pomoci věřících a mnoha ochotných spolupracovníků v letech 1965 – 1968. Kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie byla vysvěcena 29. září 1968, v den 35. výroční úmrtí olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Dochovaná podoba kaple je klasicistní. Je důležitým kulturním prvkem krajiny a byla prohlášena kulturní památkou.
Zdroj: mesto-uh.cz
Přírodní a kulturně-historický areál Park Rochus spolu s územím přilehlých vinohradů již nyní nabízí občanům i návštěvníkům města značený vyhlídkový turistický okruh, možnosti procházek, rodinných výletů i prohlídku s našimi průvodci.
Můžete také obdivovat starobylé kulturní památky – poutní kapli sv. Rocha ve středu areálu Park Rochus a měšťanské vinné sklepy ve Vinohradské ulici. V areálu jsou i další zajímavé cíle, například rozhledna na Rovnině nebo možnost zajistit si košt vína v chladivých sklepích vinařů v Uherském Hradišti.
V přírodním areálu najdete ovocné sady, můžete zde přihlížet pastvě ovcí a konají se zde pravidelné akce pro veřejnost.
Mezi nejvýznamnější investice posledních let patří malý areál muzea v přírodě na okraji Parku Rochus, upravené přírodní plochy s vysazenými alejemi vlnícími se ke kapli sv. Rocha, připravujeme expozici místních rostlin, další procházkové a naučné stezky, vyhlídky, plochy pro sport i odpočinek. Již dnes nabízíme terénní exkurze, výukové i zážitkové programy.
Květen
1.5. – 31.5.
čtvrtek – neděle
09:00 – 17:00
Červen – Září
1.6. – 30.9.
úterý – neděle
09:00 – 17:00
Říjen
1.10. – 31.10.
čtvrtek – neděle
09:00 – 17:00
Poznámka: Časy prohlídek: 9:00, 10:30, 12:00, 13:30, 15:00, 16:00
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena:: 90 Kč
Poznámka:rodinné vstupné maximálně 2 dospělí a maximálně 4 děti do 15 let
Zdroj: kudyznudy.cz
Muzeum, které bylo založeno už v roce 1918, se zaměřuje na historii a tradice regionu luhačovického Zálesí. K vidění jsou zde například modrotiskové formy, zařízení interiéru, hrnčířské výrobky a fajánse, lidové kroje, obrazy na skle, polychromované plastiky a další zvykoslovné předměty.
Expozice Známé i neznámé Luhačovice, umístěná v nových prostorách kulturního domu Elektra, je expozicí životního stylu, která v sobě spojuje tři pohledy na Luhačovice počátku 20. století. Představuje Luhačovice jako centrum tradičního národopisného regionu, které se nazývá luhačovické Zálesí, jako místo s výskytem léčivých vod a rozvíjejícím se lázeňstvím a za třetí jako specifickou městskou část, vyrůstající mezi vesnicí a lázněmi.
Muzeum prostřednictvím nové expozice zveřejňuje jak hodnotnou národopisnou sbírku luhačovické muzejní společnosti z dvacátých let 20. století, tak sběry z posledních let, zaměřené na dokumentaci luhačovického lázeňství a historie obce. Expozici doplňují krátkodobé výstavy a doprovodné programy pro školy a veřejnost.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – zavřeno
úterý – neděle
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
Cena: 40 Kč
Snížená cena: 20 Kč
Rodinná cena:: 80 Kč
Zdroj: kudyznudy.cz
Je to jedna z prvních staveb, kterou Jurkovič v tomto malebném městečku vytvořil. V roce 1902 provedl základní přestavbu „Janova domu“ z 18. století. Tyto dvě staré budovy spojil do jednoho celku, nadstavil o další patro a podkroví. Opatřil celou budovu vně i uvnitř pestrobarevnou malbou. Ve své době byl nazýván barevnou pohádkou, v současné době je tento dům dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích. Dům byl pojmenován po hraběti Janu Serenyim a v roce 1947 pojmenován po svém stvořiteli D. Jurkovičovi. V roce 2002 byla dokončena rekonstrukce této nejcennější budovy lázeňského parku, služby byly doplněny o bazén, saunu a restauraci pro ubytované hosty.
Zdroj: luhacovice.cz
Lázeňská kolonáda v Luhačovicích, někdy také nazývaná jako Velká kolonáda, byla vybudována po 2. světové válce podle plánů architekta Oskara Pořísky.
Lázeňská kolonáda v Luhačovicích je kulturní památkou České republiky, jedná se o funkcionalistické dílo brněnského architekta Oskara Pořísky (1897-1982) tvořené třemi vzájemně propojenými objekty. Těmi jsou hala Vincentka, Velká kolonáda a Malá kolonáda. Stavby vyrostly na jižní straně lázeňského náměstí mezi roky 1947-1951. Dílo vytvořené v letech 1946 až 1952 sceluje lázeňské centrum. Kolonáda zaujme svým půdorysem doplněným prosklením a lavičkami. Je zde umístěno mnoho obchodů. Kolonáda začíná v prostoru vedle Jurkovičova domu a s elegantním prohnutím postupuje do ústřední lázeňské dvorany s pramenem Vincentky.
Lázeňská kolonáda prošla rozsáhlou rekonstrukcí (2018 – 2019), při níž byla obnovena dříve nepřístupná atria, obnovilo se prosklení, kolonáda se prosvětlila díky světlíkům, rekonstruováno bylo osvětlení a mozaiková dlažba. Ve středu kolonády byl také obnoven pramen, dříve tam lidé mohli pít pramen Amandka, nyní je tam přivedena Vincentka. V atriích vznikly odpočinkové zóny, kde budou zahrádky ke gastronomickým provozům, které dříve na kolonádě nebyly. Fungovat tam bude vinotéka s tapas barem.
V horní galerii naleznete relaxační zónu a stálou interaktivní expozici věnovanou vzniku a významu luhačovických minerálních vod. Hala bude využívána i pro kulturní a společenské akce.
Zdroj: kudyznudy.cz
Luhačovice nabízejí jedinečné bohatství – přírodní léčivé prameny. Společnost Lázně Luhačovice, a.s. spravuje Vincentku a 8 dalších minerálních pramenů.
Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Jejich teplota se pohybuje mezi 10 a 14°C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě.
Pomáhají při lázeňské léčbě dýchacího ústrojí, pohybového ústrojí, trávicího ústrojí, oběhového ústrojí, cukrovky i rekondici po onkologické léčbě.
Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k uhličitým koupelím. Ročně provedeme na 80 000 přírodních uhličitých koupelí a bezmála 200 000 inhalací minerální léčivé vody.
Nejznámějším luhačovickým léčivým pramenem je Vincentka. Vincentka je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice. Její účinek přímo z pramene je ovšem nenahraditelný.
Další minerální prameny:
Zdroj: luhacovice.cz
Novogotický zámek Nový Světlov, původně gotický hrad z 15. století, je dnes někdy přezdívám slovácké Miramare a slouží jako hotel a restaurace. V turistické sezoně se v omezené míře nabízí prohlídky zámku. Nádvoří zámku je zastřešeno, plně klimatizováno a vybaveno audiovizuální technikou. Prostor umožňuje pořádání divadelních a koncertních vystoupení, kongresů a konferencí. Prostředí zámku je oblíbené pro pořádání svateb. Součástí komplexu je i rozlehlý anglický park.
Na úpatí Bílých Karpat v Bojkovicích – Světlově najdete unikátní zámek ve slohu anglické tudorské gotiky. Zámek Nový Světlov je prestižním regionálním kulturním centrem s celoročním provozem. Najdete zde divadelní sál, hotel a restauraci.
Hotelová část má kapacitu 72 lůžek. Každý pokoj je vybaven ručně vyřezávaným mahagonovým nábytkem, televizorem s velkoplošnou plazmovou obrazovkou. Hosté uvítají moderní a mramorem obkládané koupelny s kouzlem historie.
Hlavní divadelní a koncertní sál s podlahovým vytápěním a plnou klimatizací, s vynikajícím ozvučením a inteligentním osvětlením, má kapacitu minimálně 500 osob pro divadelní uspořádání. K dispozici je řada historických sálů a salonků pro pořádání společenských setkání, oslav a obchodních prezentací.
Larisch Mönnich Restaurant nabízí kapacitu 68 míst. Je umístěn v přízemí jižního křídla v těsném sousedství hlavního sálu. Řešení je kompletně bezbariérové včetně moderních toalet. Návštěvníci mohou využít přilehlého parkoviště v těsné blízkosti hlavního vstupu.
Od dubna do října probíhají víkendové prohlídky zámku od 11:00 – 16:00 hodin. V období červenec – srpen jsou pak prohlídky zámku možné každý den kromě pondělí, a to každou celou hodinu se školeným průvodcem. Organizované prohlídky zámku jsou od úterý do neděle, od 11:00 do 16:00 hodin. Prohlídky začínají každou celou hodinu, poslední prohlídka začíná v 16:00 hodin. Zájezdy a větší skupiny, prosíme o ohlášení své návštěvy předem.
Duben – Červen
1.4. – 30.6.
sobota – neděle
11:00 – 16:00
Červenec – Srpen
1.7. – 31.8.
úterý – neděle
11:00 – 16:00
Září – Říjen
1.9. – 31.10.
sobota – neděle
11:00 – 16:00
Cena prohlídky zámku pro dospělého 50 Kč, pro děti 25 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
V bojkovickém muzeu si prohlédnete řemesla, soudnictví, bydlení s hospodářstvím, umění a duchovní život. Svou neopakovatelnou atmosféru má historický byt z 50. let 20. stol a stará školní třída. Nejnovější expozice je zaměřena na fenomén Moravských Kopanic a žítkovské bohyně.
V muzeu se můžete těšit na expozice věnované nejstarším dějinám Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a na expozici sakrální tematiky. Každý okruh má své lákadlo i neopakovatelnou atmosféru. V expozici zaměřené na řemesla se můžete setkat například s vybavením soukenické dílny z 18. století, s ukázkami práce kovářů a zámečníků či s cechovními postavníky. Nechybí ani tradiční téma muzea – expozice věnovaná zvěrokleštičství či předměty připomínající činnost Bajerovy sodovkárny.
Je připomenut také význam Bojkovic jako správního a soudního centra, které disponovalo soudní pravomocí již od 15. století. Stojí za zmínku, že samotné muzeum se dnes v budově bývalého soudu nachází a na tomto místě stála i bojkovská radnice z roku 1672. Její existenci připomíná zvon z roku 1669, který vyzváněl odsouzencům při cestě na popraviště, okovy z radniční šatlavy či makovice která byla umístěna na radniční věži. Novější dobu, kdy zde fungoval okresní soud, reprezentuje instalace soudní místnosti a nechybí ani připomínka významého přednosty okresního soudu poslanece JUDr. Bohumíra Bunžy.
Pro milovníky lidových tradic je připravena ukázka bydlení a hospodářství na Bojkovsku s působivou instalací domovní zdi oddělující obě tyto části. Další expozice věnovaná duchovní tematice nabízí příležitost k zamyšlení a ztišení nad díly sakrálního charakteru. Působivou atmosféru zde navozují okenní vitráže, sochy a obrazy stětců či přítomnost kněze – byť jen coby figuríny. Jako na návštěvě u babičky si budete připřipadat v expozici histrorického retro bytu z 50. let 20. století, který je tvořen kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou se záchodem. Veškeré vybavení je dobové a u návštěvníků evokuje vzpomínky na dobu nedávno minulou.
Expozici školní třídy mají rády nejen děti, ale i dospělí, kterým se v paměti vybyví jejich školní léta.
Další expozice je zaměřena na oblast Moravských Kopanic. Tedy území, které tvoří obce Starý Hrozenkov, Žítková, Vápenice a Vyškovec. První část expozice vás seznámí s historií oblasti, životem v průběhu roku a prostým krojem s typickou barevnou výšivkou Moravských Kopanic. Popisnou část expozice doplňují výšivky, kroje a krojové součástky pocházející z různých časových období i historické fotografie ilustrující realitu všedního života. Expozice dále pokračuje instalací dvojprostorového domu skládajícího se z pitvoru, který sloužil k umístění hospodářského nářadí, potřeb pro domácnost a často i hospodářských zvířat, a z jednoduše zařízené jizby, které dominuje černá kuchyň s chlebovou pecí.
Leden – Duben
1.1. – 30.4.
úterý
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
čtvrtek
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle
13:00 – 17:00
Květen – Září
1.5. – 30.9.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
Říjen – Prosinec
1.10. – 31.12.
úterý
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
čtvrtek
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle
13:00 – 17:00
Poznámka: Mimo otevírací dobu je možné domluvit si návštěvu na telefonu 739 202 813.
Cena: 50 Kč
Snížená cena: 35 Kč
Rodinná cena:: 130 Kč
Poznámka: Snížené vstupné platí pro seniory, děti a studenty. Krátkodobé výstavy 20 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
Správní budova číslo 21 Baťových závodů – „zlínský mrakodrap“ je jedním z vrcholných děl předválečné československé funkcionalistické architektury. S 16 podlažími a výškou 77,5 metru je nejvyšší budovou Zlína. Na střeše budovy, z níž se nabízí nevšední pohled na město a jeho okolí, je situována vyhlídková terasa se stylovou kavárnou. Terasa budovy je přístupná veřejnosti.
21. správní budova firmy Baťa – zlínský mrakodrap byl jednou z prvních výškových staveb v Evropě a nejvyšší budovou v Československu. Po zásluze získal společně s celým průmyslovým areálem bývalých Baťových závodů ocenění Stavba století. Budova byla postavena v letech 1936-1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka, v letech 1930–1946 vedoucího projektového oddělení Baťových závodů. Je situována v tradiční řadě továrních budov, bezprostředně ovlivňující náměstí Práce, jehož severní stranu uzavírá, a stala se tak typickou dominantou moderní koncepce města.
Z dispozičního hlediska se jedná o třítrakt, koncipovaný na stejné modulové síti (6,15 x 6,15 m) jako objekty výrobní. Celé podlaží o rozměrech 80 x 20 metrů bylo velkoprostorovou kanceláří většinou bez příček, kde pracovalo asi 200 lidí. Pracovní plocha zůstala čistá, neboť jak vertikální komunikace (schodiště s výtahy), tak hygienická zařízení a klimatizační komory byly vyčleněny mimo tento prostor. Nosná konstrukce objektu je železobetonová, obvodový plášť tvoří ocelová dvojitá okna a cihelná vyzdívka se Slavíkovými obkladačkami.
V 8. etáži můžete ve všední dny navštívti expozici o historii firmy Baťa.
Skutečnou technickou lahůdkou je klimatizovaný výtah – pojízdná kancelář J. A. Bati o rozměrech 6 x 6 metrů, vybavena klimatizací, telefonem i umyvadlem. Toto vrcholné dílo architekta V. Karfíka je dnes národní kulturní památkou období funkcionalismu.
Leden – Prosinec
pondělí – neděle 10:00 – 21:00
Uvedená otevírací doba platí pro kavárnu Café R21 a vyhlídkovou terasu. Expozice 21 ve 2. patře je volně přístupná každý den od 7 do 22 hodin. Od 17 hodin vstup pouze ve 2. etáži, od bývalého továrního areálu. Expozice v 8. patře: po, st: 8-17:00; út,čt-pá: 7-15:00 hod. Kavárna Café R21 po-so 10-22:30; ne 10-22:00 hod.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Industriální objekty s baťovským označením 14 a 15 prošly přeměnou v moderní kulturní a vzdělávací centrum 14|15 BAŤŮV INSTITUT. Své sídlo zde má Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna F. Bartoše.
14|15 BAŤŮV INSTITUT vznikl konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova průmyslového areálu ve Zlíně navržených architektem Jiřím Voženílkem a postavených v letech 1946 až 1949.
Jádrem expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně je zlínská architektura, zdejší urbanismus a také průmyslový design, jehož kolébkou je právě Zlín. Jsou zde rovněž vystaveny práce českých umělců evropského formátu první poloviny 20. století – mimo jiné Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen či Otty Gutfreunda, Vincence Makovského a dalších. Moderní tvorba má své zastoupení v dílech Václava Boštíka, Karla Nepraše, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla či designérů Zdeňka Kováře a Františka Crháka. V současnosti je tak ve Zlíně ucelená sbírka českého umění 20. století. Proměnlivá část expozice nazvaná Řády vidění nechá prolínat díla 20. století s tvorbou století devatenáctého i jedenadvacátého. Součástí expozice jsou také zmenšené modely významných budov typické baťovské architektury.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
V Muzeu jihovýchodní Moravy uvidíte stálou muzejní expozici nazvanou „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“, která představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění československé části koncernu po druhé světové válce. Součástí výstavy jsou také kolekce obuvi a obuvnických strojů. Nechybí ani expozice o historii a současnosti zlínského filmu, významný prostor dostala také část věnovaná fondu cestovatelů, a to nejenom těm nejslavnějším – Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi. V pátém podlaží se nachází muzejní expozice Františka Bartoše, rodáka předbaťovského Zlínska, pedagoga, etnografa a folkloristy. Představuje jeho život, dílo, ale nabízí i interaktivní zábavu pro malé návštěvníky.
Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00
Krajská knihovna Františka Bartoše je největší veřejnou univerzální knihovnou ve Zlínském kraji. Poskytuje návštěvníkům knihovnické a informančí služby, pořádá kultruní a vzdělávací akce pro školy a pro veřejnost. Tradiční akce jsou každoročně doplněny aktuální nabídkou besed, přednášek, autorských čtení, hudebních pořadů, výstav a soutěží pro dospělé a děti. Knihovna zajišťuje metodické, poradenské a další služby knihovnám Zlínského kraje.
Po, Út, Čt, Pá 9:00–19:00
St 12:00–19:00
So 9:00–12:00
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Zámek ve Zlíně je čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru Zlína. Zámek byl původně gotická tvrz, která byla přestavěna ve druhé polovině 16. století do renesanční podoby.
Dějiny zámku jsou samozřejmě spojeny s dějinami Zlína, jako střediska zlínského panství. Majiteli panství se od 3. čtvrtiny 15. století, kdy je získal Vilém Tetour z Tetova, stali na téměř sto let Tetourové, kteří je v r. 1571 prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. V r. 1589 je zakoupil Kryštof Cedlar Pačlavský a od r. 1622 užívali výnosu panství věřitelé Cedlarů, z nichž nejvlivnější, Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, byl od počátku 30.let faktickým majitelem panství. Až do poloviny 17. století byl zámek trvale obýván. V r. 1655 koupil panství GabrielSerényi, který obvykle sídlil jinde. Podobně tomu bylo za Rotalů (1712-1763). V r. 1763 zdědila panství nejmladší dcera Jáchyma Adama Rotala, Marie Terezie, provdaná Khevenhüllerová. V letech 1804 aľ 1857 vlastnili panství Brettonové, od r. 1860 Hauptové. 25. 6. 1929 koupilo zámek město Zlín.
Leden – Prosinec
pondělí zavřeno
úterý – pátek 14:00 – 17:00
sobota 10:00 – 17:00
neděle 14:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Vila Tomáše Bati se začala stavět v roce 1909 a dokončena byla v roce 1911. Nechal si jej postavit geniálni podnikatel Tomáš Baťa, zakladatel Baťových obuvnických závodů. Chtěl pro sebe a svou rodinu vybudovat příjemné sídlo, kde by mohl odpočívat a stále vidět svou továrnu.
Celková výstavba trvala dva roky, její základní tvar byl navržený a rozestavěný vizovickým stavitelem Františkem Novákem, o dokončení požádal T. Baťa architekta Jana Kotěru. Dům na svou dobu byl velmi prostý. Útulnost a funkčnost jsou hlavnimi atributy, kterým byl interiér a exteriér vily přizpůsoben. Interiér je vyzdoben celou řadou architektonických a výtarně-řemeslných skvostů. Kolem prostorů vily se rozprostírá zahrada, kterou značně ovlivnil zahradní architekt František Thomayer.
Baťova vila byla rodině navrácena po roce 1989 a v roce 1997 ji Tomáš Baťa nabídl jako prostor pro kanceláře Nadace. Vila se stává místem, kde se odehrává většina vzdělávacích, kulturních a společenských aktivit Nadace. Zároveň jsou některé sály ve vile k dispozici jako konferenční prostory pro veřejnost.
Nadace Tomáše Bati nabízí školám, firmám a jiným organizovaným skupinám prohlídky vily Tomáše Bati s odborným výkladem jeho o životě, historii firmy Baťa i o historii domu. Prohlídky jsou pro školy zdarma. Pro firmy a jiné organizované skupiny za poplatek 65 Kč/osoba.
Minimální množství osob ve skupině 15, max. množství účastníků prohlídky 45 osob. Žádosti o prohlídku adresujte na: sekretariat@batova-vila.cz nebo na tel. 577 219 083.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Doslova pár metrů od nového štípského kostela – Poutního chrámu Narození Panny Marie – stojí starý gotický štípský kostel, který vznikl ve druhé polovině 14. století, kdy rodina Šternberků rozšířila původní kapli.
Do této doby je možné zařadit i vstupní portál starého štípského kostela. Z tohoto kostelíku se do dnešní doby zachovaly jen některé části. Hodně změn v jeho životě lze sledovat pouze z kusých kronikářských záznamů. O změnách na kostele nám něco málo říkají cizorodé prvky odlišných stavebních etap, které na něm stále může najít. Nejstarší vzhled kostelíku se celkem shoduje s nynějším stavem.
Ve starém štípském kostele se zachovaly čtyři náhrobní kameny. Dva na jižní straně při vstupu do kostela náleží rodu Nekešů, jeden patří Janu Nekešovi mladšímu z Landeku a na Lukově, druhý jeho manželce Barboře Bítovské ze Slavíkovic a na Lukově, prarodičům Lukrecie Nekešovy z Landeku, mecenášce nového štípského kostela.
V letech 1807 až 1907 sloužil kostelík jako hraběcí hrobka rodu Seilernů. Když si pak vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, postupně zanikl význam i známost starého štípského kostela.
V současné době zůstala z původního kostela pouze chrámová loď, neboť chatrné presbyterium bylo v roce 1807 strženo.
V současné době je bohužel ve velmi špatném stavu (hlavně díky spodní vodě) – od r. 1997 probíhají rozsáhlé rekonstrukční práce. Pro veřejnost je zatím samozřejmě nepřístupný.
Zdroj: www.stipa.cz
Poutní kostel Narození Panny Marie ve Štípě, místní části Zlína, patří k významným poutním chrámům a pozoruhodným příkladům barokní architektury. Zároveň patří mezi jednu z největších a nejkrásnějších církevních staveb olomoucké arcidiecéze. Jeho historie je spojena s Albrechtem s Valdštejna.
Ke stavbě kostela s klášterem před svou smrtí zavázala svého manžela Albrechta z Valdštejna urozená Lukrecie Nekešová z Landeku a na tento úmysl odkázala velké peníze. Chrám je jednolodní stavbou s půlkruhovým presbytářem a klenbou, který je však impoznatní svou vnitřní bohatou výzdobou a výmalbou. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Varhany postavili roku 1890 František Čapek a Max Zachistal z Kremže (nynější Rakousko) a štípský nástroj patří k jejich největším a nejkvalitnějším dochovaným dílům. Stavbu varhan ve výši 5.500 zlatých hradil tehdejší patron kostela hrabě František Seilern. Varhany jsou vyrobeny z velké části ze dřeva tzn. impuls od klávesy až k píšťale je veden pomocí systému dřevěných táhel (mechanická traktura). Tato skvostná památka je nejen cenným historickým a uměleckým dílem, ale i nádherným odkazem našich předků.
Leden – Duben
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30
Květen – Září
pondělí zavřeno
úterý – sobota 10:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle 13:00 – 17:00
Říjen – Prosinec
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30
Poznámka
V případě zájmu pro větší skupiny je možno předem dohodnout prohlídku kostela i mimo otevírací dobu (+420 577 914 251). K dispozici je průvodce zdarma.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Kaple Vzkříšení Nejsvětějšího Spasitele, resp. kaple sv. Jana Nepomuckého je hřbitovní kaplí a zároveň hrobkou hrabat Seilern-Aspang. Kaple se začala stavět někdy na přelomu 19. a 20. stol.
Kaple je stavbou centrální. Centrální dispozice a některé architektonické prvky patří románskému slohu. Dojem románského slohu umocňuje také portál stavby. Centrálu tvoří v půdorysu nerovnostranný osmiúhelník. K němu je z východu připojen presbytář, ze severu a jihu pak připojeny kaple. Ze západu je k centrále připojena předsíň lodi. Presbytář, severní a jižní kaple jsou rozměrově totožné; z vnějšího půdorysu je širší vchodová předsíň přiléhající ze západu. Kaple je takto půdorysně uspořádána přísně ve tvaru kříže. Presbytář a dvě boční kaple jsou ukončeny nahoře valenou klenbou. Loď kaple je završena osmistranným tamburem se čtyřmi vitrailovými okénky. Střechu tvoří osmistranný jehlan. V bočních kaplích jsou uloženy tumby. V pravé kapli jedna, v levé kapli dvě. Tumby jsou mramorové, nahoře zdobené plastikou věnce.
Na první pohled zvnějšku upoutá ústupkový portál kaple. Je jedním z architektonických prvků, které evokují románský sloh stavby. Portál je kompletně vyhotoven z pískovce a je jednou odstupněn. V odstupnění jsou dole na hranici soklu na každé straně klečící postavy andělů. Před prvním odstupněním a po prvním odstupnění je na každé straně vsazen sloup. Nad sloupy je profilovaná zalamovaná římsa. V tympanonu je pak plasticky vyobrazena vlevo orlice s korunou a vpravo dvouocasý lev s korunou. Tyto dvě figury jsou otočeny hlavami od sebe a nesou rodinný erb rodu Seilern-Aspang; na erbu umístěna koruna. Nad římsou a kolem tympanonu je ústupkový záklenek. Nad tympanonem se tyčí trojúhelný štít. Jeho dominantou je na vrcholu plastika ukřižovaného Krista, kterému u nohou klečí dvě postavy. Plastika je umístěna zpředu do vrcholu štítu a je posazena na krátkém sloupku.
Zdroj: www.starokatolici.cz
Pohádkově vyhlížející Zámek Lešná patřil rodu Seilern-Aspangů, kteří jej vybudovali koncem 18. století podle návrhu vídeňského architekta Johanna Micka. Nachází se ve Štípě, místní části Zlína, v areálu místní zoologické zahrady. Nádherné interiéry zámku patří mezi nejkrásnější v České republice.
Zámek Lešná postavil hraběcí rod Seilern-Aspangů koncem 18. století. V roce 1886 se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku, stará budova zámku byla stržena a na jeho místě byl v letech vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu – novogotiky, novorenesance a novobaroka. Nový zámek byl velmi komfortně vybaven.
Byla zde zavedena elektřina, vodovody se studenou i teplou vodou, pěkné koupelny, domácí telefon a celý zámek byl vytápěn ústředním topením. Zámek se stal díky pohodlí, které poskytoval, a díky malebnému okolnímu kraji předním sídlem hrabat Seilernů a byl obýván do dubna roku 1945.
V téměř každé místnosti zámku najdete bohatě vyřezávané dřevěné kazetové stropy, stěny jsou pokryty dřevěným obložením, to vše je zhotoveno z mořeného slavoňského dubu. Všechna dřevěná obložení a stropy byly podle přesných plánů vyrobeny ve Vídni a po částech převezeny do Lešné a zde smontovány. Dominantou vstupní haly je nádherné prostorné schodiště vedoucí k hraběcím pokojům. V přízemí Seilernovi vítali své hosty, v prvním patře se nacházely hraběcí obytné místnosti a ve druhém (podkrovním) patře byly převážně hostinské pokoje.
V suterénu byla zřízena kotelna a kuchyň, skladovací a provozovací místnosti. Aby jídlo během cesty ze suterénu nevystydlo, spojoval kuchyň a první patro výtah. Jídlo bylo servírováno v jídelně o patro výše. V jídelně je velký rozkládací stůl, který se dal rychle rozložit. Největší místností celého zámku je takzvaný Sál předků, ve kterém mezi dřevěnými stropy a stěnami našly své místo portréty původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. V místnosti zvané kulečníková herna se nachází kulečníkový stůl, který lze velmi snadno proměnit v billiard. Ložnice, kterou obývala hraběnka připomíná zrcadlovou místnost. S ložnicí sousedí koupelna s výdobytkem moderní doby – přívodem teplé a studené vody a splachovacím záchodem.
Díky cestovatelské vášni hrabě Seilerna se nachází v zámku velké množství unikátních a historicky cenných sbírkových předmětů. Tyto cenné předměty rodina Seilernova nasbírala během cesty kolem světa, kterou podnikli ve 30. letech 20. století. Sbírka obsahuje takové předměty jako je japonský či čínský porcelán, sošky z ebenu či slonoviny, antické vykopávky, truhlice ze santalového dřeva a řadu dalších uměleckých předmětů.
Duben
pondělí – pátek zavřeno
sobota – neděle 09:00 – 16:00
Květen
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí zavřeno
úterý – pátek 09:00 – 17:00
sobota – neděle 09:00 – 18:00
Září
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zoo Zlín-Lešná je jedinečným místem, kde uvidíte zvířata všech kontinentů v přírodním bioparku s volným výběhem. Zvířata tu žijí ve zdařilé napodobenině jejich původního prostředí. Ptáci žijí v ptačích voliérách, které připomínají jejich domovinu, savci jsou vystavováni v přírodních expozicích.
Navštivte zlínskou Zoo a nebudete litovat! Nachází se 4 km od Zlína směrem na Holešov a patří k nejnavštěvovanějším zahradám České republiky. Originalitou zoo je členění areálu podle kontinentů.
Za jeden den procestujete Afriku, Asii, Austrálii a Jižní Ameriku a seznámíte se s 222 druhy zvířat. Mezi ta nejatraktivnější patří sloni, žirafy, nosorožci, gorily, lachtani, lvi, tygři, tučňáci, papoušci, mravenečníci nebo lamy a řada dalších. V nové tropické hale Yucatan mezi faunou a flórou uvidíte vzpomínku na civilizaci Mayů, někdejších obyvatelů Yucatánského poloostrova. Říká se, že Zoo Zlín-Lešná patří k nejkrásnějším místům celé Moravy.
Od června 2018 je otevřena nová expozice v části Amazonie (která prochází dlouhodobou proměnou) s názvem Guayanas. Ve zcela proměněných expozicích se postupně představí nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, např. opičky kotulové, čáje, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy. K nim patří mravenečníci čtyřprstí nebo na skutečný chovatelský poklad – tamaríni pestří. Ty zlínská zoo chová jako jediná v České republice.
Tropická hala Yucatan – zažijete skutečnou atmosféru tropického lesa, projdete se po visuté lávce a objevíte dávnou civilizaci Mayů.
Africké pavilony – pavilony ve tvaru domorodých chýší nabídnou setkání se slony, žirafami, nosorožci, zebrami a pštrosy.
Amazonie – atraktivní komplex přírodních expozic, kterému dominuje ostrov drobných opiček kotulů veverovitých. V létě zde můžete obdivovat i aligátory. Část Amazonie, expozice s názvem Guayanas se otevřela po rekonstrukci v červnu 2018. Jsou v nich nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, například opice kotulové, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy, například mravenečníci čtyřprstí, tamaríni pestří nebo tukani bělolící. Proměna amazonské oblasti nekončí, zahrada připravuje nové expozice o rozloze asi 2500 metrů čtverečních, která ponese jméno Jaguar Trek. Jaguáři se do zahrady vrátí po více než 25 letech. Od roku 2019 začne vznikat nová expozice ve svahu pod tropickou halou. Otevřít by se mohla v roce 2020.
Etiopie – komplex expozic byl slavnostně otevřen v srpnu roku 2010. K vidění jsou paviáni, damani, jeřábi, nesyti, kladivouši.
Stezka běžce emu – v průchozí australské expozici zavítáte mezi klokany a běžce emu.
Ostrov lemurů kata – projdete se ostrovním královstvím lemurů kata.
Průchozí voliéry – v rozlehlých voliérách uvidí papoušky, supy, asijské a jihoamerické ptáky z bezprostřední blízkosti.
Leden – Únor
pondělí – neděle 08:30 – 16:00
Březen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Duben – Září
pondělí – neděle 08:30 – 18:00
Říjen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Listopad – Prosinec
pondělí – neděle 08:30 – 16:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zřícenina hradu Lukov svojí rozlohou patří k jedněm z největších hradů na Moravě, dnes již rozsáhlou zříceninu gotického hradu se zachovalým pilířovým mostem a vstupní branou.
Zřícenina hradu Lukov má rozsáhlou historii a je opředen o řadu pověstí, z nichž ta nejznámější je o zakopaném pokladu templářů, jenž je ukryt v podzemních chodbách. Lukovský hrad je zasazen do jedinečné přírody a svým kouzlem evokuje pocity dob dávno minulých. Kolem hradu jsou k vidění skalní stěny zvané Králky, památný Valdštejnův dub či rybník Bezedník ukrytý v lesích pod hradem. V průběhu roku se na hradě koná několik akcí, čímž se hrad opět probouzí k novému životu.
Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Z této doby pochází fragmenty kamenných prvků, které dokládají působení kameníků významné velehradské stavební huti. Na počátku 14. století byl v držení mocného rodu Šternberků. V době česko – uherských válek byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V této době pravděpodobně vzniká tzv. dolní hrad s věží Svatojánskou. V roce 1511 lukovské panství odkupují Kunštátové. Dalšími vlastníky lukovského hradu byli od roku 1548 Nekšové z Landeka, za jejichž držení došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život.
Poslední dědička rodu Lukrecie se proto stala středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, kterému se po její smrti v roce 1614 spadl do klína rozsáhlý majetek.
Lukov se v době třicetileté války stál několikrát centrem povstání místního obyvatelstva, tzv. Valachů, proti Habsburkům. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř tři měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, vyrabovali ho a zapálili. V té době drželi hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří se však léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi. Od zadlužených Minkviců získal lukovské panství Jan Josef z Rottalu, který jej však záhy prodal Seilernům. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, až byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.
Duben – Červen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí – neděle: 10:00 – 18:00
Září – Říjen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Portáši na Valašsku působili od roku 1638 do roku 1830. Jejich hlavní činností bylo chránit obyvatele a jejich majetek, hlídat zemské hranice před vpády Turků a Tatarů nebo číhat na pašeráky, pytláky a jiné živly, které předváděli do žalářů.
Portášský sbor se dělil na desátnictva, která tvořilo 9 portášů a velitel – kaprál. Portášská stanice na Rusavě byla od roku 1717 do roku 1740. Současné rusavské desátnictvo vzniklo 12. prosince 2007, aby tak symbolicky navázalo na tradice Valašského sboru portášského. Během roku pořádá rusavské desátnictvo akce pro veřejnost – např. Setkání tří Jurů u Tří kamenů, Portášův oheň, Štěpánskou a Silvestrovskou vycházku s portáši. Kromě toho můžete portáše potkat přímo při pochůzkách na Rusavském portášském chodníčku z Rusavy do Podhradní Lhoty. Byť portáši nenosili jednotnou uniformu, ale lidový oděv podle místních zvyklostí, určitě je ani nyní nepřehlédnete. Ozbrojeni jsou křesadlovou puškou a valaškou, dříve i šavlí, přes rameno mají lano a brašnu s bandaskou.
Stromem portášů byla jedle. U jedlí se scházívali a předávali si službu. Jeden takový strom zasázeli novodobí portáši v roce 2008 také na Klapinově.
Rozcestí Klapinov je horská louka s krásnými výhledy na okolní vrchy.
Zdroj: www.turistika.cz
Skromná zřícenina hradu Obřany se nachází na strmém kopci v Hostýnských vrších, přibližně 3 km od obce Chvalčov. Gotický hrad byl založen kolem roku 1365 Bočkem z Kunštátu. Patrně se jej nepodařilo nikdy dokončit a v průběhu husitských válek byl opuštěn. Zachovalo se torzo hradby a válcové věže.
Hrad byl považován dlouho za nejvýše položený na území Moravy v nadmořské výšce 704 m, či alespoň její části na východ od řeky Moravy, ale tento primát ztratil ve prospěch svého blízkého souseda. Dnes se dochovaly jen zbytky zdí s okrouhlou věží. Spolu s vrcholem Hostýna s bazilikou a vrchy Skalným a Čerňavou vytváří výraznou dominantu krajiny Hostýnských vrchů.
Tento typ hradu, stavěný na protáhlém hřebeni a na obou koncích chráněný věžemi, má v hradní architektuře našich zemí několik analogií. V Čechách kupříkladu hrad Trosky, na Slovensku méně známý hrad Kamenica. Přestože patrně nebyly Obřany nikdy dostavěny podle původního záměru, sloužil tento hrad půl století jako správní centrum panství, než došlo v průběhu první čtvrtiny 15. století k jeho definitivnímu zániku.
Zřícenina se nachází na území obce Chvalčov a dostanete se k ní po červené značce z Rusavy do Bystřice pod Hostýnem. Na trase je i poutní místo Hostýn. Zřícenina stojí v chráněné oblati Přírodní rezervace Obřany, v okolí jsou skalní útvary.
Zřícenina je volně přístupná. Leží asi 1,2 km od trasy, kterou jdeme. Pokud se rozhodnete jít se podívat na zříceninu, následujte od rozcestníku Klapinov červenou turistickou značku a poté se opět vraťte zpět stejnou cestou.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Muzeum na Svatém Hostýně je umístěno v Jurkovičově sále po pravé straně baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.
Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.
Svatohostýnské muzeum bylo zcela obnoveno a otevřeno dne 6. května 2007. Dřívější muzeum se nacházelo v rozhledně. Dnešní muzeum je umístěno v prostorách jedinečného Jurkovičova sálu v areálu poutních domů. Ve svých expozicích představuje v přízemí historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost. Na galérii je expozice přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů. Všechny vystavené exponáty jsou opatřeny popisy a je zde i moderní audiovizuální technika.
květen
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červen a září
úterý – pátek od 9:00 – 15:00
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červenec a srpen
úterý – neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
Cena vstupenek je 10 Kč pro děti od 6 do 15 let a 20 Kč pro dospělé
Mimořádné návštěvy větších organizovaných skupin (mimo tyto hodiny) jen po dohodě s Maticí svatohostýnskou.
Muzeum na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřeno pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
U příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil Svatý Hostýn 1. září 1897 vzácný poutník – císař František Josef I., který podepsal zakládající listinu rozhledny, dotkl se základního kamene, jenž byl ještě téhož dne posvěcen Dr. Antonínem Cyrilem Stojanem a vsazen do zdi kaple. Na prosbu P. Cibulky císař povolil, aby rozhledna nesla jeho jméno.
Rozhledna, i přes všechny pohromy, které ji během stoleté existence potkaly, zůstala velkolepým pomníkem zbožnosti a obětavosti svatohostýnských ctitelů a láká k návštěvě i mnohé dnešní poutníky a turisty, neboť se z ní otevírá překrásný pohled na všechny strany širokého okolí.
Dnes, po stu letech, kdy rozhledna prodělala mnoho oprav a úprav a vystřídala různé nájemníky, má podstatně jinou podobu, než jakou jí vtiskl P. Cibulka. Důležité však je, že opět slouží svému původnímu účelu.
Pod rozhlednou v přízemí je kaple Svatého kříže. Vchod z jižní strany tvoří ručně kované železné dveře, které jsou dílem uměleckého kováře pana Skřehoty z Bystřice pod Hostýnem. Uvnitř naproti dveří stojí oltář a nad ním pískovcová socha Panny Marie Bolestné a mramorový kříž. Zhotovil jej mistr Ferdinand Neumann z Kroměříže a osadil na místo 22. června 1898. Okrouhlá okna vyzdobil sklomalbou B. Škarda z Brna.
květen:
sobota – neděle 09:30 – 16:45
červen:
pondělí – pátek 09:30 – 15:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45
červenec – srpen:
pondělí – pátek 09:30 – 16:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45
září:
sobota – neděle 09:30 – 16:45
Poznámka: Rozhledna na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřena pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od kostela. Na architektonicky řešené cestě podkovitého tvaru nepravidelně rozmístil třináct tvarově obměňovaných zastavení, která po pravé straně jakoby vystupovala z lesa. Z vrcholu od chrámu osm z nich klesá, deváté zastavení vystupuje na mohutné kamenné terase, na kterou se stoupá po řadě schodů. Ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda, začleněná do areálu hřbitova. Uvnitř je kamenný reliéf Kladení do hrobu.
Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do druhé světové války. Válečné útrapy a s tím spojený nedostatek financí narušily tento velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se upustit od mnohých vyprojektovaných staveb, jako např. shromažďovací síně, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje, obchodního bazaru a mnohých dalších.
Jednotlivá zastavení jsou zhruba trojího typu. Jsou navržena jako otevřené kaple, které tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem a lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny je buď obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky jsou kryty prejzy. Modré šupinové tašky kryjí také oblouk nebo štít zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je nesena dvěma sloupky s konzolami. Tyto dřevěné sloupky v kamenném soklu mají polychromii červenou, žlutou, modrou a zelenou, rovněž i lomenička. Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše chaloupky chráněn secesně zahnutým plechem. Trojúhelníkový štít je završen křížem. Střecha je nižší, rozložena na tři lomeničky, z nichž střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček je z kamenných stupňů, před obrazem je klekátko. Malířská výzdoba byla svěřena Jožkovi, který také navrhl první skleněné mozaiky pašijových scén. Provedl je B. Škarda z Brna. Později pak pokračoval na barevných keramických mozaikách J. Köhler.
Zdroj: www.hostyn.cz
Dnešní chrám Panny Marie má původ ve velkolepé stavbě, kterou financoval tehdejší majitel panství Jan z Rottalu a synové jeho bratra. Svou polohou – 718 m. n. m. – je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě s trvalou duchovní správou.
Kostel s dvouvěžovým průčelím měl být oslavou pětistého výročí zahnání tatarských hord. Velkolepý chrám se dvěma věžemi byl dostavěn v roce 1747 a stojí na místě bývalé malé mariánské kaple, jejíž základy byly identifikovány při rekonstrukci dlažby v létech 2010-2011. Byl postaven podle projektu Ignáce Cyraniho z Bolleshausu.
Nad vstupním portálem je významné dílo českého malíře a mozaikáře Viktora Foerstera, mladšího bratra slavného hudebního skladatele. Obraz Panny Marie Svatohostýnské je složený z 260.000 barevných kamínků, které tvoří plochu 26 m2 . Zobrazuje legendu o hostýnských událostech, a proto Ježíšek, kterého drží Panna Maria v náručí, metá blesky na tatarský tábor divokých nájezdníků. Masivní hlavní vrata zdobí šest bronzových čtvercových polí s monogramy IHS a MARIA se čtyřmi reliéfy českých světců: sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Hedviky. Interiér svou prosvětleností, jednoduchostí a střídmou rytmizací obvodových kaplí je již pobarokní – klasicistický, s původně bílými stěnami. Hlavní oltář tvoří menza s bronzovým tabernáklem od Vosmíka završeným vzácnou plastikou Krista na kříži podle Myslbeka. Zhotovil ho akademický sochař Jan Tříska. Pod sloupovým baldachýnem je místo obvyklého oltářního obrazu opět vyobrazení hostýnské legendy. Přímo na stěně je upevněna postava hostýnské Madony s Ježíškem a pod ní reliéf znázorňující zázračné pokoření Tatarů.
Zdroj: www.hostyn.cz
Je málo míst, která ve vás zanechají stopu. Jedním z nezapomenutelných míst je právě zámek Napajedla. Můžete sem zajít na prohlídku, posedět u šálku kávy, navštívit různé kulturní programy, nechat se oddat nebo využít pronájmu místností pro své vlastní organizované akce.
Zámek v centru města Napajedla nedaleko Zlína byl postaven v polovině 18. století. Na třech podlažích bylo vedle zázemí přes padesát obytných místností. Stavbu obklopuje desetihektarový park v anglickém stylu se vzácnými dřevinami a romantickým rybníčkem s lekníny. Park slouží nejenom k příjemné procházce, ale také k organizování rozličných akcí a aktivit. Krásná historická památka je od roku 2008 v soukromých rukách a od roku 2009 se postupně otevírá veřejnosti.
Kochat se můžete krásou historických sálů, kterými procházela napajedelská šlechta zejména rody Rottalů, Kobenzlů, Stockau či významný rod Baltazziů. Ti zde roku 1886 založili slavný hřebčín s chovem anglického plnokrevníka.
Budete spát v pokojích, kde spávaly místní komtesy. Navštívíte park, který byl svědkem věhlasných dražeb koní. Ostatně staleté stromy by mohly vyprávět….. Naše filozofie: „Nejsladší štěstí je to, které sdílíme společně“.
Zámek Napajedla je otevřen pro každého, kdo miluje lidi a život. Naleznete zde nejenom historický odkaz našich dějin, ale zároveň komfort, který vám vezme dech. Budete se zde cítit jako doma, jako místo, kde zažijete luxus v našem zámeckém ubytování a zároveň domácí kuchyni jako od babičky.
Z důvodu současných stavebních úprav jsou prohlídky zámku omezeny.
Prohlídky je možné objednávat emailem nebo telefonicky. Individuálně, jak pro soukromé osoby, tak pro školy – školní výlety apod.
Dospělí – 100,- Kč / Dítě 6 – 14 let – 50,- Kč / Studenti a důchodci 80,- Kč
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Poutní místo Svatá voda – Malenovice se nachází 7 km od Zlína. Zdejší studánka, má pověst léčivé vody. Studánka je nadkryta kamennou klenbou. Nad ní je příkrý svah, ve kterém je umístěna skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.
Z historie poutního místa, které je také označováno jako místo výletní, se dozvídáme, že již sv. Cyril a Metoděj zde kázali a křtili. Lidé začali pozorovat, že upřímná modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné osvěžení.
Pomoc zde hledali hlavně maminky malých nemocných dětí, které s vděčnosti za vyslyšení svých proseb zavěšovaly na stromy dětské košilky.
První kaple o niž se zmiňuje historie je lesní kaple z roku 1854, postavena Josefem Buksou ze Šelešovic, který takto poděkoval Panně Marii, za uzdravení ze slepoty. V kapli byl umístěn obraz P. Marie Provodovské.
V roce 1902 byla nad pramenem postavena kameninová socha P. Marie Lurdské, později byla přemístěna do výklenku ve skále. Přibývalo poutnických původů s hudbou a kněžími ze Slovácka, Valašska i z Hané. V roce 1933 byl vypracován projekt malého poutního kostelíka, jeho stavba se však neuskutečníla. Namísto generální opravy původní kaple v roce 1963 byla přičiněním tehdejšího duchovního správce v Malenovicích P. Vojtěcha Krále a především nesmírně odvážnou obětavostí farníků ze Lhoty u Malenovic ve dvou dnech postavena kaple nová. V této době byla upravena i lurdská jeskyňka a okolí pramene.
Od padesátých let byly zakázány průvody poutníků s hudbou. Pouze farnost Lhota u Malenovic, zde mohla chodit každý rok s hudbou, neboť průvod lesem „nikoho nerušil a nenarušoval dopravu“.
Společná pouť se koná první zářijovou neděli a její kontinuita nebyla nikdy přerušena.
Zdroj: www.farnosthalenkovice.eu
Památník Tomáše Bati uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně-vzdělávacího charakteru, vrcholící na ose parku objektem muzea. Plány však změnila nenadálá smrt zakladatele obuvnického impéria, který v roce 1932 zahynul krátce po startu z nedalekých Otrokovic při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu.
Místo muzea tak byl postaven památník a z osmi studijních ústavů pak pouze dva (1936–1938), které architektonicky navázaly na budovu památníku. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.
Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury, moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V prvních deseti letech jej navštívilo 1,5 miliónů osob.
Svému poslání přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen skleněný plášť. Kulturní činnost (již pod hlavičkou přejmenovaného Domu umění) se podařilo znovu obnovit v červnu 1948, zahájením přehlídky výtvarného umění XI. Zlínského salónu.
V letech 1954–1955 objekt přestavěl akademický architekt J. Staša, aby více než 55 let sloužil současně Filharmonii pracujících a Oblastní galerii výtvarného umění Gottwaldov. Dům umění (původně tedy Památník Tomáše Bati) byl v roce 1985 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.
Při úvahách o obnově Památníku Tomáše Bati se uvažovalo v evropských a celosvětových souvislostech. Závěry odborné konference z října 2006 zněly jednoznačně – navrátit Památníku jeho původní podobu a ideovou funkci s tím, že využití má být přizpůsobeno stavbě, nikoliv naopak.
Tyto závěry v roce 2011 schválilo Zastupitelstvo města Zlína a v roce 2012-2014 byla na jejich základě vytvořena architektonická studie obnovy. Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně získala nové prostory v Kongresovém centru, Krajská galerie výtvarného umění působiště v budově 14|15 Baťova institutu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.
Náročná realizace obnovy probíhala v letech 2016 – 2018, financována Ministerstvem kultury, výnosy z veřejné sbírky a městem Zlín. To se také společně s rodinou Baťů, městem Möhlin a dalšími významnými donátory, které oslovila Nadace Tomáše Bati, finančně podíleli na realizaci hlavního exponátu, monumentální repliky letounu JU F13. Architektonická ikona a vrchol Gahurovy urbanistické tvorby znovu otevřel dveře veřejnosti.
Květen – Září
úterý – neděle 10:00 – 17:00
Prohlídky se konají každou hodinu. Délka komentované prohlídky cca 45 minut. Každá prohlídka začíná v infopointu, vstup do Památníku bez průvodce není možný. 1 skupina individuálních návštěvníků = max. 30 osob, předem objednané organizované skupiny (zájezdy) = max. 50 osob.
Zdroj: www.zlin.eu
Luhačovice nabízejí jedinečné bohatství – přírodní léčivé prameny. Společnost Lázně Luhačovice, a.s. spravuje Vincentku a 8 dalších minerálních pramenů.
Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Jejich teplota se pohybuje mezi 10 a 14°C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě.
Pomáhají při lázeňské léčbě dýchacího ústrojí, pohybového ústrojí, trávicího ústrojí, oběhového ústrojí, cukrovky i rekondici po onkologické léčbě.
Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k uhličitým koupelím. Ročně provedeme na 80 000 přírodních uhličitých koupelí a bezmála 200 000 inhalací minerální léčivé vody.
Nejznámějším luhačovickým léčivým pramenem je Vincentka. Vincentka je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice. Její účinek přímo z pramene je ovšem nenahraditelný.
Další minerální prameny:
Zdroj: luhacovice.cz
Novogotický zámek Nový Světlov, původně gotický hrad z 15. století, je dnes někdy přezdívám slovácké Miramare a slouží jako hotel a restaurace. V turistické sezoně se v omezené míře nabízí prohlídky zámku. Nádvoří zámku je zastřešeno, plně klimatizováno a vybaveno audiovizuální technikou. Prostor umožňuje pořádání divadelních a koncertních vystoupení, kongresů a konferencí. Prostředí zámku je oblíbené pro pořádání svateb. Součástí komplexu je i rozlehlý anglický park.
Na úpatí Bílých Karpat v Bojkovicích – Světlově najdete unikátní zámek ve slohu anglické tudorské gotiky. Zámek Nový Světlov je prestižním regionálním kulturním centrem s celoročním provozem. Najdete zde divadelní sál, hotel a restauraci.
Hotelová část má kapacitu 72 lůžek. Každý pokoj je vybaven ručně vyřezávaným mahagonovým nábytkem, televizorem s velkoplošnou plazmovou obrazovkou. Hosté uvítají moderní a mramorem obkládané koupelny s kouzlem historie.
Hlavní divadelní a koncertní sál s podlahovým vytápěním a plnou klimatizací, s vynikajícím ozvučením a inteligentním osvětlením, má kapacitu minimálně 500 osob pro divadelní uspořádání. K dispozici je řada historických sálů a salonků pro pořádání společenských setkání, oslav a obchodních prezentací.
Larisch Mönnich Restaurant nabízí kapacitu 68 míst. Je umístěn v přízemí jižního křídla v těsném sousedství hlavního sálu. Řešení je kompletně bezbariérové včetně moderních toalet. Návštěvníci mohou využít přilehlého parkoviště v těsné blízkosti hlavního vstupu.
Od dubna do října probíhají víkendové prohlídky zámku od 11:00 – 16:00 hodin. V období červenec – srpen jsou pak prohlídky zámku možné každý den kromě pondělí, a to každou celou hodinu se školeným průvodcem. Organizované prohlídky zámku jsou od úterý do neděle, od 11:00 do 16:00 hodin. Prohlídky začínají každou celou hodinu, poslední prohlídka začíná v 16:00 hodin. Zájezdy a větší skupiny, prosíme o ohlášení své návštěvy předem.
Duben – Červen
1.4. – 30.6.
sobota – neděle
11:00 – 16:00
Červenec – Srpen
1.7. – 31.8.
úterý – neděle
11:00 – 16:00
Září – Říjen
1.9. – 31.10.
sobota – neděle
11:00 – 16:00
Cena prohlídky zámku pro dospělého 50 Kč, pro děti 25 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
V bojkovickém muzeu si prohlédnete řemesla, soudnictví, bydlení s hospodářstvím, umění a duchovní život. Svou neopakovatelnou atmosféru má historický byt z 50. let 20. stol a stará školní třída. Nejnovější expozice je zaměřena na fenomén Moravských Kopanic a žítkovské bohyně.
V muzeu se můžete těšit na expozice věnované nejstarším dějinám Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a na expozici sakrální tematiky. Každý okruh má své lákadlo i neopakovatelnou atmosféru. V expozici zaměřené na řemesla se můžete setkat například s vybavením soukenické dílny z 18. století, s ukázkami práce kovářů a zámečníků či s cechovními postavníky. Nechybí ani tradiční téma muzea – expozice věnovaná zvěrokleštičství či předměty připomínající činnost Bajerovy sodovkárny.
Je připomenut také význam Bojkovic jako správního a soudního centra, které disponovalo soudní pravomocí již od 15. století. Stojí za zmínku, že samotné muzeum se dnes v budově bývalého soudu nachází a na tomto místě stála i bojkovská radnice z roku 1672. Její existenci připomíná zvon z roku 1669, který vyzváněl odsouzencům při cestě na popraviště, okovy z radniční šatlavy či makovice která byla umístěna na radniční věži. Novější dobu, kdy zde fungoval okresní soud, reprezentuje instalace soudní místnosti a nechybí ani připomínka významého přednosty okresního soudu poslanece JUDr. Bohumíra Bunžy.
Pro milovníky lidových tradic je připravena ukázka bydlení a hospodářství na Bojkovsku s působivou instalací domovní zdi oddělující obě tyto části. Další expozice věnovaná duchovní tematice nabízí příležitost k zamyšlení a ztišení nad díly sakrálního charakteru. Působivou atmosféru zde navozují okenní vitráže, sochy a obrazy stětců či přítomnost kněze – byť jen coby figuríny. Jako na návštěvě u babičky si budete připřipadat v expozici histrorického retro bytu z 50. let 20. století, který je tvořen kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou se záchodem. Veškeré vybavení je dobové a u návštěvníků evokuje vzpomínky na dobu nedávno minulou.
Expozici školní třídy mají rády nejen děti, ale i dospělí, kterým se v paměti vybyví jejich školní léta.
Další expozice je zaměřena na oblast Moravských Kopanic. Tedy území, které tvoří obce Starý Hrozenkov, Žítková, Vápenice a Vyškovec. První část expozice vás seznámí s historií oblasti, životem v průběhu roku a prostým krojem s typickou barevnou výšivkou Moravských Kopanic. Popisnou část expozice doplňují výšivky, kroje a krojové součástky pocházející z různých časových období i historické fotografie ilustrující realitu všedního života. Expozice dále pokračuje instalací dvojprostorového domu skládajícího se z pitvoru, který sloužil k umístění hospodářského nářadí, potřeb pro domácnost a často i hospodářských zvířat, a z jednoduše zařízené jizby, které dominuje černá kuchyň s chlebovou pecí.
Leden – Duben
1.1. – 30.4.
úterý
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
čtvrtek
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle
13:00 – 17:00
Květen – Září
1.5. – 30.9.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
Říjen – Prosinec
1.10. – 31.12.
úterý
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
čtvrtek
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle
13:00 – 17:00
Poznámka: Mimo otevírací dobu je možné domluvit si návštěvu na telefonu 739 202 813.
Cena: 50 Kč
Snížená cena: 35 Kč
Rodinná cena:: 130 Kč
Poznámka: Snížené vstupné platí pro seniory, děti a studenty. Krátkodobé výstavy 20 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
Informační a turistické centrum se nachází v budově obecního úřadu a svým návštěvníkům má dozajista co nabídnout. Ke koupi je zde několik knih z regionální literatury.
Pro turisty jsou zde připraveny turistické známky, samolepky a široká nabídka pohledů, které mapují krásnou přírodu Žítkové. Velkou zajímavostí je také prodejní výstava foto obrazů Heleny Michalčíkové ze Starého Hrozenkova. Helena svým objektivem mapuje krásnou přírodu Žítkové i celých Moravských Kopanic, již několik let ve všech ročních obdobích. Pohled, kterým se dívá autorka na svět kolem sebe, určitě každého osloví a to zejména proto, že na jejích obrazech jsou zachycena nejen konkrétní místa, ale i jejich duch a podstata.
Infocentrum nabízí zajímavosti v podobě výstavy dobových fotografií. Návštěvníci se mohou dočíst zajímavosti z historie a názvosloví místních částí. Samozřejmostí jsou také turistické mapy a letáček s turistickými trasami, které dávají podrobný návod, jak z naší přírody vidět co nejvíc.
Duben – Květen:
Sobota, neděle, svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Červen:
Pátek – neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Červenec – Srpen:
Pondělí – zavřeno
Úterý – neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Září – Říjen:
Sobota, neděle + svátky – 10.00 – 16.00 hod.
Všední dny – dle provozu obecního úřadu
Listopad – Prosinec – Leden – Únor – Březen:
Dle provozu obecního úřadu
Zdroj: www.zitkova.cz
Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci.
V osadě Čierné je dodnes chalupa, kde žila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová (1905-2001), známá pod přezdívkou „Chupatá“, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo bohyně Struharka. V této chalupě prožila Irma Gabrhelová skoro půl století svého života, z toho dvaadvace let sama, jako vdova. Pocházela ze třinácti děti. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet. Se svým mužem měla sedm dětí. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama. Bohyně Irma odešla na přelomu tisíciletí, 7. ledna 2001 ve věku devadesáti sedmi let. S ní zmizel nejen z kopanic, ale i ze středoevropského prostoru, jedinečný fenomén. Bohyně na Žítkové už nejsou. Odešly z tohoto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně. Jediné hmatatelné co po žítkovských bohyních zůstalo je právě tato chalupa, kterou jsme v neutěšeném stavu zakoupili a co možná s největší úctou a největším citem, zrekonstruovali. Dnes je možné tento domek navštívit, prohlédnout si jej včetně výkladu.
– návštěvní sezóna v roce 2020 začíná v sobotu 28. března a končí v neděli 1.listopadu.
– prohlídka s výkladem trvá 90 minut
– otevírací doba je každou sobotu, neděli a ve svátky vždy ve 13.00 hod., 14.30 hod., 16.00 hodin. Na tyto prohlídkové hodiny není potřeba se telefonicky objednávat.
– mimo tyto stanovené časy prohlídek se lze telefonicky domluvit na individuální prohlídce za předpokladu alespoň deseti osob
– dotazy, doplňující informace nebo objednávky můžete uskutečnit buď přes náš e-mail: petr.mizera@volny.cz nebo nám zavolat na naše telefonní číslo +420 608 467 901
Zdroj: www.chalupazitkova.cz
Trenčiansky hrad – dominanta mesta Trenčín aj celého Považia. Spolu so Spišským hradom a s hradom Devín patrí medzi najrozsiahlejšie hrady v Európe..
Odpradávna stráži obchodné cesty spájajúce oblasť severného Uhorska a stredoslovenských banských miest s Čechami, Moravou, Sliezskom a Poľskom. Počiatky hradu sa viažu k 11. storočiu, keď pozostával z obytnej veže a rotundy, ktorej zvyšky si môžete pozrieť na hornom nádvorí. Koncom 13. storočia sa hrad dostal do majetku Matúša Čáka, ktorý vlastnil takmer 50 hradov a stal sa legendárnym pánom Váhu a Tatier. Z najvyššej Matúšovej veže je krásny výhľad na veľkú časť Považia.
Ďalší majitelia hradu ho postupne upravovali a prestavovali podľa svojich predstáv. Kráľ Ľudovít z Anjou pristavil nový palác – Ľudovítov palác, v ktorom si dnes môžete pozrieť historický dobový nábytok z čias 17. – 19. storočia. Žigmund Luxemburský daroval hrad manželke Barbore Celjskej a dal pre ňu vybudovať Barborin palác. Koncom 15. storočia získal hrad spolu s mestom Štefan Zápoľský a začal s rozsiahlymi prestavbami. Práve Palác Zápoľských je najmladším palácom Trenčianskeho hradu.
V dolnej časti hradu si môžete pozrieť kasárne, hladomorňu, delovú baštu aj studňu lásky. Kasárne kedysi slúžili na ubytovanie hradnej posádky a využívali sa aj ako sklad munície. Dnes tu nájdete expozíciu stredovekých a novovekých chladných, strelných a palných zbraní. Hladomorňa bola pôvodne postavená ako vyhliadková veža. Až neskôr ju začali využívať ako hradné väzenie. Od roku 2014 sa v nej nachádzajú repliky stredovekých mučiacich nástrojov. Ti odvážnejší si môžu vyskúšať dať hlavu do klady, ktorá sa nachádza pred hladomorňou.
Delová bašta v dávnych časoch chránila mosty idúce cez Váh. V súčasnosti sa využíva na svadobné obrady, slávnostné podujatia a príležitostné výstavy. Kúsok od delovej bašty je studňa lásky, ku ktorej sa viaže povesť o láske tureckého mladíka Omara ku krásnej Fatime. Fatima bola zajatkyňou hradného pána Štefana Zápoľského a na to, aby ju Omar vyslobodil, musel vykopať na Trenčianskom hrade do tvrdej skaly studňu. Po troch rokoch kopania so svojimi druhmi sa mu to napokon podarilo. Prvú čašu vody podal Omar Zápoľskému so slovami: Vodu máš Zápoľský, ale srdce nemáš. Keď Omar odvážal oslobodenú Fatimu na koni z hradu, zachytil sa jej závoj na šípovom kríku. Na tomto mieste stál najstarší hostinec v Trenčíne, ktorý sa pôvodne nazýval Závoj, dnes tu nájdete reštauráciu Fatima.
Ku koncu 18. storočia Trenčiansky hrad definitívne stratil svoj vojenský význam. Obrovský požiar 11. júna 1790, ktorý takmer zničil mesto, zasiahol devastujúcim spôsobom i hrad. Poslednou majiteľkou bola Iphigenia De Castris D´Harcourt, ktorá darovala hrad mestu Trenčín v roku 1905.
DECEMBER – MAREC: 9:00 – 16:45 hod.
APRÍL: 9:00 – 18:45 hod.
MÁJ – SEPTEMBER: 9:00 – 18:45 hod.
OKTÓBER: 9:00 – 18:45 hod.
NOVEMBER : 9:00 – 16:45 hod.
dospelí 7,5 eur
dochodci 5,5 eur
študenti 4,5 eur
deti od 3 do 6 rokov 1,5 eur
Zdroj: visit.trencin.sk/trenciansky-hrad
Dvojvežový kostolík postavený v románskom slohu sa tu spomína po prvý raz v roku 1208. Bol zasvätený sv. Beňadikovi. Roku 1520 dal na jeho mieste vybudovať kaplnku ku cti sv. Doroty Juraj Thurzo horlivý katolík, starý otec Juraja Thurzu, neskoršieho palatína.
Počas pôsobenia jezuitov na Skalke kaplnku renovovali v r. 1713 a pristavili k nej vežu. V r. 1679 bol postavený nový oltár na počesť Panny Márie Čenstochovskej. Počas kuruckých vojen bol kostolík poškodený. V r. 1745 kaplnku rozšírili do súčasnej podoby a pristavili k nej dve veže. V r. 1949 v ňom postavili Boží hrob a na Veľký piatok sa tu konali procesie. Neskôr postavili na Malej Skalke aj kalváriu (1676) so štrnástimi stanicami krížovej cesty.
Kostol bol opäť zreštaurovaný za trenčianskeho farára opáta Ľudovíta Stáreka v r. 1852-1853; opravený a posvätený v r. 1924 nitrianskym biskupom Karolom Kmeťkom. Hlavný oltár odvtedy zdobia sochy pustovníkov sv. Andreja-Svorada a Beňadika. Vojnové udalosti druhej svetovej vojny neobišli ani Skalku a preto bolo potrebné opäť pristúpiť k rozsiahlej oprave, ktorá bola ukončená r. 1951. Slávnostnú svätú omšu celebroval nitriansky administrátor biskup Eduard Nécsey. Maľba svätcov na stene je dielom pátra Emila Prokopa, SVD, z r. 1983.
Ostatné úpravy kostola na Malej Skalke sa uskutočnili v rokoch 2003-2006. V r. 2011 boli vybudované sociálne zariadenia, oprava pútnického domu a okolia. V r. 2012 pribudla v pútnickom areáli nová krížová cesta.
Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk
Na mieste, kde žil pustovníckym životom sv. Benedikt († okolo r. 1033), založil nitriansky biskup Jakub I. v roku 1224 neveľký kláštor – opátstvo sv. Benedikta. Jeho srdcom boli jaskynné priestory, kde pustovník žil, ku ktorým pristavali na našom území jedinečnú trojpodlažnú kaplnku, ktorá je v najvyššom podlaží otvorená do spomínanej jaskyne. V tesnej blízkosti boli postavené ďalšie kláštorné budovy.
Život benediktínskych mníchov v priebehu stáročí však vážne narušilo nepokojné obdobie počas expanzie Matúša Čáka z neďalekého Trenčína a neskôr aj nájazdy husitských oddielov z blízkej Moravy. Zánik tunajšieho opátstva má na svedomí útok vojsk generála Katzianera v roku 1528.
Nový život na veľkú Skalku priniesli až v roku 1644 trenčianski jezuiti, ktorí majetok zaniknutého opátstva získali darom od kráľa Ferdinanda III. (iné zdroje uvádzajú ako darcu nitrianskeho biskupa Jána Püskyho). Následne, v rokoch 1667-69 jezuiti postavili vedľa pôvodných stavieb nové budovy kláštora a postupne celý areál upravovali. V roku 1717 je spomínaná prestavba horného podlažia stredovekej kaplnky, v roku 1755 boli vybudované kamenné schody ku kláštoru a v roku 1768 bola uskutočnená výmena strechy.
Po zrušení rádu v rakúskej monarchii v roku 1773 museli aj z Veľkej Skalky jezuiti odísť a opustené budovy začali chátrať až sa zmenili na ruiny.
Čiastočné opravy na Veľkej Skalke sa realizovali v rokoch 1852-1853, v roku 1892, 1911 a 1914. Po druhej svetovej vojne sa uskutočnili ďalšie práce v roku 1951 a potom aj v roku 1982. Väčšie práce na oprave a konzervovaní ruín spojených s výskumom sa začali po roku 2000.
Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk
Velehrad je významné poutní místo v České republice. Chloubou farnosti je barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).
Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Jeho historie se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Význam poutního místa Velehrad tedy nespočívá v místním, nýbrž myšlenkovém vztahu k středisku apoštolské působnosti slovanských věrozvěstů. Proto býval v minulosti nazýván „moravským Betlémem.“ A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se v roce 1990 připojil také blahoslavený papež Jan Pavel II. Přicházíme sem, abychom se dotkli svých kořenů a to nejen duchovních, nýbrž zvnitřněným způsobem i národních. Velehrad je vnímán také jako prostor k dialogu mezi kulturami Východu a Západu.
Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Původně pozdně románská stavba z první třetiny 13. století získala v důsledku válečných pohrom a zejména požáru v roce 1681 barokní podobu. V bohatě zdobené bazilice nacházíme několik spirituálních ohnisek, která by neměl žádný návštěvník tohoto posvátného prostoru minout: oltář, kolem kterého se setkávají křesťané při slavení liturgie, kaple Panny Marie Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem, hrob arcibiskupa Antonína Stojana v Královské kapli a nejnověji také nádhernými mozaikami zdobený sarkofág kardinála Tomáše Špidlíka SJ v presbytáři baziliky. Dále lze akcentovat sousoší sv. Cyrila a Metoděje na pravé straně od oltáře, které kanonizovalo vnímání podoby soluňských bratří v očích našich předků a obraz věrozvěstů od polského malíře Matejky darovaný pro baziliku v roce 1885.
V komplexu klášterních budov sídlí Stojanovo gymnázium a Ústav sociální péče Vincentinum. Na informačním centru je možné si předem domluvit prohlídku Saly terreny s barokními freskami a Slovanského sálu, které se v prostorách bývalého kláštera nachází.
Sala terrena velehradského kláštera byla vybudována v letech 1724 -1728 v rámci stavby nové prelatury kláštera. Sál je vyzdoben freskami zachycující čtvero ročních období formou alegorických postav a mytologických výjevů. Ty jsou doplněny o souvztažné biblické motivy.
„Cyrilka“ je malý kostel postavený ve 13. století při klášterní bráně pro obyvatele předklášteří. V 19. století zpustl a k jeho obnově v neogotickém slohu došlo u příležitosti cyrilometodějského jubilea v roce 1863. V roce 1929 zde byl instalován ikonostas pro možnost sloužení východní liturgie. V současné době je kaple po generální rekonstrukci a jsou zde instalovány sezónní výstavy.
Bývalé hospodářské objekty velehradského kláštera. Jeho prostory jsou přístupné v rámci služeb, které tento objekt poskytuje (stálé expozice Velehradského muzea, cukrárna, knihkupectví).
Ambit, kapitulní síň, barokní krypty. Prostor je součástí nové expozice Velehrad na křižovatkách evropských dějin.
Kaple sv. Vendelína se sochou světce od F. Hirnla, barokní mariánský sloup, sousoší sv. Bernarda a sv. Luitgardy od O. Schveigla, kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1715 u barokního mostu přes potok Salaška, sochy sv. Jana Nepomuckého při cestě ke hřbitovu a na obecním náměstí, socha Božího Syna u rozcestí mezi Velehradem a Modrou (možnost volné, individuální prohlídky). Velehradský hřbitov s hrobem Mons. Šrámka, velehradských cisterciáků, slavisty J. Vašici, řeholních sester, jezuitů a dalších osobnost.
Poutní cesta růžence vysoké výtvarné hodnoty s dvaceti náboženskými výjevy.
Leden – Prosinec
pondělí 11:30 – 14:30; 16:00 – 17:00
úterý – čtvrtek 07:30 – 17:30
pátek 09:00 – 17:30
sobota 10:00 – 17:30
neděle zavřeno
Zdroj: http://www.velehradinfo.cz/
Největší terárium na Moravě, najdete v Modré, v těsné blízkosti Archeoskanzenu. Terárium Modrá ukazuje především ještěrky, hady, pavouky, želvy, žáby, štíry, ale také kajmana. Někteří živočichové žijí v pralesním prostředí, jiní pocházejí z pouští a polopouští.
V desítkách terarijních ubikací v suterénu bývalého hotelu U Velehradu se prohánějí barvami hrající chameleoni, bazilišci, různé druhy varanů. Milovníky hadů potěší pestrá korálovka či červené užovky. Zajímavé je setkání s velkými anakondami či sametově hebkým hroznýšem. Seznámit se, i když raději ne osobně, můžete dokonce s jedovatou „plivající“ kobrou červenou. Nebezpečí nehrozí, kobru od návštěvníků odděluje sklo terária. Jedovaté jsou také „šípové žáby“ – pralesničky. Jed těchto barevných žabek jihoameričtí indiáni používali na hroty svých smrtících šípů. I žáby jsou za sklem.
Zajímavé jsou také želvy, zejména dravá kajmanka. Prohlédnete si i dospělého kajmana, což ovšem není „želvák“, ale druh krokodýla. Nejmenšími obyvatelemi terária jsou sklípkani, největší terárium obývá kajman a čtyřmetrová anakonda žlutá, zatím zdejší nejdelší had.
Pro zájezdy je připravena speciální nabídka skupinových návštěv. Přijďte a zažijte na vlastní kůži atmosféru džungle a světa plného exotiky a přírodních zákonitostí. Výukový program pro školy a školky zážitková prohlídka pro děti a mládež, která bude nejenom skvělým zážitkem ale i možností obohacení školních vědomostí o nové poznatky, po dohodě předem je možno individuálně přizpůsobit na přání školy nebo učitele.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Centrum slováckých tradic se nachází v obci Modrá u Velehradu. Návštěvníci se mohou nejen seznámit s procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj – ovocné destiláty a víno. Centrum dále doplňuje prodejna regionálních produktů a kavárna.
Centrum slováckých tradic tvoří společně s Archeoskanzenem, Botanickou a sladkovodní expozicí Živá voda významný turistický cíl Slováckého regionu.
Nabízí unikátní vinnou a slivovicovou stezku, zaujme svou doškovou střechou, ale i širokou nabídkou možností. Návštěvníci se mohou nejen seznámit procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj.
V suterénu je moderní přednášková síň pro třicet osob i dvě místnosti pro ochutnávku až stovky vzorků destilátů a stejného počtu vzorků vín. V přízemí fungují dvě pálenice, kde je přeměna ovocných kvasů v destiláty i sušárna ovoce, zeleniny a hub, řízena elektronicky. V podkroví vznikla expozice brněnského Moravského zemského muzea. Dozvíte se zde zajímavosti o výrobě alkoholických nápojů, sahající až do starověku – koncentrování alkoholických látek v prokvašené ovocné šťávě pomocí destilace údajně znali lidé už v Egyptě.
Dále je hostům k dispozici skanzenovský obchůdek regionálních produktů s vinotékou, výrobky ze Slovácka a kavárnička.
pondělí, úterý ZAVŘENO, středa – neděle 9:00 – 17:00
Pro skupiny lze domluvit prohlídku s degustací i mimo otevírací dobu.
Pěstitelské pálení a sušení probíhá dle objednávky na tel. 572 411 450.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Návštěvníci mají v expozici Živá voda možnost sledovat život pod vodní hladinou přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Jedná se o nejdelší prosklený tunel ve volné přírodě v Evropě.
Projekt „Živá voda“ spočívá v představení významu vody v krajině a života v ní formou přímého i vizuálního kontaktu s živočichy a rostlinami nad i pod vodou. Návštěvníci mají možnost sledovat život v potoce přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8 m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Po levé straně uvidí život ve velké tůni, po pravici a pod sebou život v rybníce se sumci, vyzami, kapry, líny, candáty, atd. V tomto patře je možné nahlédnout rovněž prosklenou stěnou na život v mokřadu, kde jsou např. želvy bahenní, žáby, čolci, apod. Na stěnách jsou umístněny pro zrakově handicapované návštěvníky makety ryb v životní velikosti s popisem v Braillově písmu. Druhé podzemní patro umožní zhlédnout skrze průhlednou akrylátovou stěnu život v hlubině i se zimováním ryb pod ledem v 6-ti metrové hloubce.
Výukový areál je doplněn o ukázky lesů a luk z oblasti povodí řeky Moravy – např. Chřibské prameniště, Pálava, Lužní les, Karpaty.
Areál sestává ze dvou částí – naučné a naučně relaxační, ve které je možné v letních měsících i koupání v ekologickém jezeře s brouzdalištěm a dočišťováním vody skrze rostliny a štěrky o hloubce vody 2,5m.
Leden – Duben
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Listopad – Prosinec
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Cena: 90 Kč
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Kostel sv. Jana Křtitele v Modré představuje rekonstruovaný půdorys, informační tabule informuje o historii a významu lokality. Nedaleko od místa, kde stával původní velkomoravský kostelík, dnes stojí i rekonstrukce jeho možného původního vzhledu ve skutečné velikosti.
K lokalitě je možné se dostat po silnici vedoucí ze Starého Města do Velehradu. Lokalita se nachází na vyvýšenině náležející k předhůří Chřibů, 30 m nad lužní nivou při obchodní cestě, tzv. Staré hradské, spojující střední Pomoraví s Vyškovskem. Je situována nad Archeoskanzenem Modrá.
Základové zdivo zdejšího kostela bylo objeveno již v roce 1911 J. Nevěřilem. Revizní archeologický výzkum na Modré provedlo v letech 1953 – 1954 Moravské muzeum v Brně. Výzkum plně prokázal velkomoravské stáří základů a navíc v jejich nejbližším okolí odkryl pohřebiště s 37 kostrovými hroby. Kostel byl založen ve 30. až 40. letech 9. století pod vlivem některého z misijních proudů přicházejících na Velkou Moravu ze západoevropských oblastí. Jednalo se o menší kostelík s obdélnou lodí (vnější rozměry 9,1 × 7 m) a pravoúhlým presbytářem (délka 4 m). Kolem kostela se pochovávalo v období od konce první poloviny 9. století do konce první poloviny století následujícího.
U severní stěny kněžiště byly nalezeny také keramické střepy datované asi k přelomu 11. a 12. století. Na základě písemných zpráv se má zato, že v době budování blízkého cisterciáckého komplexu na Velehradě v 1. polovině 13. století plnil modranský kostelík funkci provizoria. Tehdy byla jeho loď doplněna čtyřmi vnitřními podpěrami. Definitivní zánik sakrální stavby je kladen před konec 17. století. Stavebně architektonické prvky rozebíraného kostelíka byly použity druhotně při stavbě domů od roku 1786 zakládané Nové Vsi – Modré.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Jednoduchá dřevěná konstrukce malé obecní rozhledny byla postavena nad obcí Modrá na Uherskohradištsku za jediný den v roce 1999. Rozledna Židoviny v Modré byla postavena místními skauty na návrh starosty pana Miroslava Kováříka. Postupem let ale musela být vlivem klimatických podmínek odstraněna. Na jejím místě byla na jaře 2014 veřejnosti zpřístupněna nová dřevěná rozhledna Židoviny v Modré s výškou 12 metrů. Po zdolání přístupových žebříků se vám naskytne výhled na Vizovické vrchy, Zlínskou vrchovinu, Bílé Karpaty, Chřiby, Pálavu či Hostýnské vrchy. Je součástí naučné stezky Modřansko. Je celoročně bezplatně přístupná.
Zdroj: www.ic-zlin.cz
Velkomoravské sídliště středního Pomoraví se nachází nedaleko Uherského Hradiště. Archeoskanzen Modrá žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost!
Archeologický skanzen v Modré se nachází v lokalitě původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních nálezů.
Máte možnost nejen shlédnout jak žili Slované, ale i vyzkoušet si dávná řemesla, ochutnat speciality, shlédnout původní plodiny, keře i stromy. Rovněž mohou děti obdivovat zvířata, která jsou v areálu (volně pobíhající prasátka, kozy, slepice, ovečky nebo oslík Figo). Skanzen žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost.
V průběhu roku probíhají ve skanzenu i různé slavnosti, vystoupení, výstavy, trhy i setkání. V kostelíku mimo to bývají i velmi oblíbené svatební obřady. Pro školy skanzen nabízí bohaté výukové programy. Pro starší děti je zde například možnost lukostřelby a spousta zajímavých věcí je i pro zvídavé dospělé. Využít můžete i nabídky projít se skanzenem s pracovními sešity obsahujícími úkoly a zajímavosti, které rozšíří vědomosti vás i vašich dětí.
Duben
pondělí zavřeno
úterý – neděle 09:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Památný Králův stůl je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního pomoraví. Je již řadu let v centru pozornosti archeologů, kteří se snaží nalézt odpověď na otázku skutečného původu a účelu této památky.
Králův stůl je blok hrubozrnného pískovce o rozměrech cca 263 x 187 cm a výšky cca 1 m. Některými badateli byl považován za megalitický dolmen, který měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. K tomuto účelu měly sloužit nejen značky na samotném kamenném bloku, ale především okolní kameny, dříve nazývané „lavičkami“, zničené roku 1870.
Přestože se mohlo jednat o kultovní místo, funkce astronomického vizíru je sporná. Nesporně však plnil po staletí funkci přirozeného mezníku jedné části hranice újezdu velehradského cisterciáckého kláštera. Poprvé je zmiňován v listině vymezující klášterní zboží roku 1228. Při příležitosti slavného svěcení klášterního chrámu 27. listopadu 1228 vydal Přemysl Otakar I. na Velehradě privilegium stanovující rozsah pozemkové držby kláštera. Jako přirozený mezník této hranice zůstal Králův stůl až do 18. Století. Na tomto místě byla také 6. října 1706 uzavřena smlouva o vzájemné hranici mezi velehradským klášterem a Janem Zikmundem hrabětem z Rottalu, pánem napajedelského panství.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. Muzeum se nachází v objektu bývalého kláštera.
V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako „Člověče nezlob se!“, kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.
Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase – 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města – úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny – více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů.
Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy – historické, spolkové, výtvarné.
Leden – Květen
pondělí zavřeno
úterý 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
středa zavřeno
čtvrtek 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
pátek – sobota zavřeno
neděle 14:00 – 18:00
V sobotu otevřeno jen v sezóně červen až září.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Naproti Starého zámku stojí barokní budova Fary, která byla postavena v 80-tých letech 17. století a tvoří jednotný komplex s Kostelem Sv. Bartoloměje, ke kterému vystoupáte po majestátním schodišti, lemovaném sochami národních světců. Kostel byl dostavěn v roce 1712 a patří k významným církevním památkám regionu.
Kostel byl vystavěn v letech 1710-1712 a při jeho stavbě bylo použito některých stavebních prvků a soch ze starého kostela, např. kamenných soch sv. Petra a Pavla, umístěných v průčelí chrámu. Nad portálem hlavního vchodu je vsazen erb rodu Rotalů, který přidržují dva andělé a letopočet dokončení stavby r. 1712. Po stranách hlavního vchodu jsou zasazeny dva renesanční náhrobky Bedřicha a Bartoloměje ze Žerotína, datované rokem 1568.
Ze starého kostela sem byly přeneseny i dřevěné sochy apoštolů (sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan). Oltářní obraz umučení svatého Bartoloměje je dílem Fr. Kančice z roku 1809. Barevné vitráže nad kněžištěm pocházejí z konce minulého století. V kostelní věži jsou dnes dva zvony. Nejrozsáhlejší úprava interiéru byla provedena na přelomu 19. a 20. století.
Zdroj: www.vychodni-morava.cz
Radnice byla postavena v roce 1904 pode návrhu Dominika Feye z Uherského Hradiště. Podnětem k této stavbě bylo mj. povýšení Napajedel na město v roce 1898.
Budova radnice byla postavena v pseudorenesančním slohu. K výzdobě budovy byli přizváni významní moravští umělci. Franta Uprka je autorem sochy sv. Jiří umístěné mezi okny v prvním poschodí.
Výzdobu ciferníku věžních hodin navrhl Jano Köhler. Bohatě je také vyzdoben interiér radnice. K vidění jsou bohaté vitráže oken, malba v zasedací síni nebo dřevěné obklady.
Při konání velkých kulturních akcí, je zpřístupněna radniční věž k vyhlídkám na město (Svatováclavské slavnosti, Den otevřených památek, Dny evropského dědictví).
Naproti městské radnice se nachází Kostel sv. Bartoloměje, ke kterému vedou majestátní schodiště.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Zakladatelem nejstaršího chovu anglického plnokrevníka na našem území byl v roce 1886 příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi. Hřebčín dosáhl brzy velkých úspěchů. Hřebčín Napajedla nabízí možnost exkurze po předchozím objednání.
Do Napajedel se Aristides Baltazzi dostal po sňatku s dcerou majitele zdejšího panství Friedricha Stockau. Sídlem rodiny byl zámek z 18. století. Stáje, ze kterých vznikl později hřebčín, byly postaveny až o sto let později. Hospodářská krize a neuvážené investice vdovy Marie do pokusných naftových vrtů přispěly k finančnímu úpadku panství. V roce 1930 byla vdova Baltazziova nucena prodat všechny plnokrevné koně, které se na zásah ministerstva zemědělství stali majetkem státu.
Pozemky, budovy i zámek získala ve veřejné dražbě v roce 1935 firma Baťa. V roce 1937 se podařilo iniciativou Ing. Bohumila Tichoty a tehdejšího ředitele Dr. Ing. Václava Michala vyměnit areál hřebčína s pastvinami a stájemi za otrokovické a tlumačovské pozemky. Od téhož roku byl hřebčín zapojen do svazku státních ústavů pro chov koní a bylo importováno 12 klisen, což významně ovlivnilo kvalitu chovu. V letech 1948 – 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků a ze zdejší stáje vzešla celá řada dostihových šampionů vítězících po závodištích v celé Evropě.
Roku 1992 byl transformován v akciovou společnost Hřebčín Napajedla, která nadále udržuje a rozvíjí chovatelskou tradici s výbornou pověstí zdejších koní.
Po celý rok je hřebčín otevřen pro návštěvníky ve skupinkách nad 15 osob. Pokud je zájemců o prohlídku málo, bývají přiřazeni k některé skupině.
Exkurzi je možné objednat v kanceláři hřebčína, telefonicky na 606 696 666 nebo přes internetové stránky napajedlastud.cz – internetová objednávka exkurzí.
Z provozních důvodů jsou exkurze možné pouze od pondělí do pátku 8.00 – 15.00 hod. dle předchozí domluvy. Návštěva hřebčína bez předchozího ohlášení není možná.
Zdroj: www.kudyznudy.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Veľká Skalka
Opatovská 520/21, 911 01 Trenčín – Opatová
Tel.: +421 905 394 208
E-mail: sprievodca@putnickemiestoskalka.sk
putnickemiestoskalka.sk
Kúlturno-informačné centrum Trenčín
Mierové námestie 9, 911 64 Trenčín
Tel.: +421 (0) 32/ 16 186
E-mail: kic@trencin.sk
visit.trencin.sk
Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s.
687 74 Starý Hrozenkov 314
Tel.+ fax: +420 572 696 323
E-mail: iskopanice@razdva.cz
www.iskopanice.cz
Informační centrum Žítková
Žítková 161, 687 74 Starý Hrozenkov
Tel.: +420 572 696 301
E-mail: ou@zitkova.cz
www.zitkova.cz
Informační centrum Bojkovice
Palackého 172, 687 71 Bojkovice
Tel.: +420 739 202 813
E-mail: infocentrum@bojkovice.cz
www.muzeumbojkovska.cz/ic-bojkovska/
Městské turistické a informační centrum Luhačovice
Masarykova 950, 763 26 Luhačovice
Tel.: +420 577 133 980, 608 326 255
E-mail: luhainfo1@mdkelektra.luhacovice.cz
www.luhacovice.cz/24829-informacni-centrum
Městské informační centrum Uherský Brod
Mariánské nám. 2187, 688 01 Uherský Brod
Tel.: +420 572 805 125
E-mail.: mic@ub.cz
www.cojevbrode.cz
Městské informační centrum Uherské Hradiště
Masarykovo náměstí 21
686 01 Uherské Hradiště
Tel.: 572 525 525
E-mail: mic@uherske-hradiste.cz
www.uherske-hradiste.cz
Event centrum Staré Město
náměstí Velké Moravy 2190
686 03 Staré Město
Tel.: +420 739 944 599
E-mail:info@eventcentrum.cz
eventcentrum.cz
Památník Velké Moravy
Jezuitská 1885, Staré Město 686 03
Tel.: 572 543 382
E-mail: pamatnik@slovackemuzeum.cz
www.slovackemuzeum.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Turistické informačné centrum Nitra
Štefánikova trieda 1, 949 01 Nitra
Tel.: +421 377 410 906, +421 37 16 186
E-mail: info@nitra.sk
www.nitra.eu
Veľká Skalka
Opatovská 520/21, 911 01 Trenčín – Opatová
Tel.: +421 905 394 208
E-mail: sprievodca@putnickemiestoskalka.sk
putnickemiestoskalka.sk
Kúlturno-informačné centrum Trenčín
Mierové námestie 9, 911 64 Trenčín
Tel.: +421 (0) 32/ 16 186
E-mail: kic@trencin.sk
visit.trencin.sk
Informační středisko pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s.
687 74 Starý Hrozenkov 314
Tel.+ fax: +420 572 696 323
E-mail: iskopanice@razdva.cz
www.iskopanice.cz
Informační centrum Žítková
Žítková 161, 687 74 Starý Hrozenkov
Tel.: +420 572 696 301
E-mail: ou@zitkova.cz
www.zitkova.cz
Informační centrum Bojkovice
Palackého 172, 687 71 Bojkovice
Tel.: +420 739 202 813
E-mail: infocentrum@bojkovice.cz
www.muzeumbojkovska.cz/ic-bojkovska/
Městské turistické a informační centrum Luhačovice
Masarykova 950, 763 26 Luhačovice
Tel.: +420 577 133 980, 608 326 255
E-mail: luhainfo1@mdkelektra.luhacovice.cz
www.luhacovice.cz/24829-informacni-centrum
Městské informační centrum Uherský Brod
Mariánské nám. 2187, 688 01 Uherský Brod
Tel.: +420 572 805 125
E-mail.: mic@ub.cz
www.cojevbrode.cz
Městské informační centrum Uherské Hradiště
Masarykovo náměstí 21
686 01 Uherské Hradiště
Tel.: 572 525 525
E-mail: mic@uherske-hradiste.cz
www.uherske-hradiste.cz
Event centrum Staré Město
náměstí Velké Moravy 2190
686 03 Staré Město
Tel.: +420 739 944 599
E-mail:info@eventcentrum.cz
eventcentrum.cz
Památník Velké Moravy
Jezuitská 1885, Staré Město 686 03
Tel.: 572 543 382
E-mail: pamatnik@slovackemuzeum.cz
www.slovackemuzeum.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Ústřední informační služba Skalní mlýn
Skalní mlýn, 678 25 Blansko
Tel.: +420 516 413 575, +420 602 205 584
E-mail: info@caves.cz
moravsky-kras.caves.cz
Turistické informační centrum Zámek Křtiny
Křtiny 1, 679 05 Křtiny
Tel.: +420 724 717 207
E-mail: recepce@zamek-krtiny.cz
www.zamek-krtiny.cz
Informační centrum města Rousínova
Sušilovo náměstí 2/6, 683 01 Rousínov
Tel.: +420 517 324 842
E-mail: chmelova@rousinov.cz
www.rousinov.cz
Informační a kulturní středisko Bučovice
Jiráskova 502, 685 01 Bučovice
Tel.: +420 517 324 429
E-mail: haskova@bucovice.cz
www.bucovice.cz
Informační centrum města Kyjova
Svatoborská 26
697 01 Kyjov
Tel.: +420 518 323 484
e-mail: info@mukyjov.cz
www.ickyjov.cz
Turistické informační centrum Koryčany
Náměstí 401
Tel.: +420 775 610 564
e-mail: prokesova@korycany.cz
turisticke-informacni-centrum-korycany7.webnode.cz
Turistické informační centrum Buchlovice
nám. Svobody 24
687 08 Buchlovice
Tel.: +420 572 595 996
fax. 572 595 996
e-mail: tic@buchlovice.cz
tic.buchlovice.cz
Turistické informační centrum Frenštát pod Radhoštěm
Náměstí Míru 1, 744 01 Frenštát p. R.
Tel.: +420 556 836 916, +420 725 947 890
ic@mufrenstat.cz
www.frenstat.info
Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm
Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm
Tel.: +420 571 757 111
muzeum@nmvp.cz
www.nmvp.cz
Turistické informační centrum Rožnov pod Radhoštěm
Masarykovo náměstí 131, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1
Tel.: +420 571 652 444, +420 571 661 188
ic@roznov.cz
www.visitroznov.cz
Turistické a informační centrum Valašská Bystřice
Valašská Bystřice 318, 756 27 Valašská Bystřice
Tel.: +420 571 646 295
icvalbystrice@seznam.cz
www.valasskabystrice.cz
Kavárna a informační centrum iCafé Zašová
Zašová 809, 756 51
Tel.: +420 734 447 239
icafe@zasova.cz
www.zasova.cz/icafe
Turistické informační centrum Valašské Meziříčí
Komenského 169, 757 01 Valašské Meziříčí
Tel.: +420 571 684 558, +420 775 109 809
info@info-vm.cz
www.info-vm.cz
Poutní místo Svatý Hostýn
recepce v poutním domě 3
Svatý Hostýn 115, 76872 Chvalčov
Tel: +420 573 381 693
matice@hostyn.cz
Městské informační centrum Bystřice pod Hostýnem
Pod Platany 2, 768 61 Bystřice pod Hostýnem
Tel.: +420 573 501 901
info@mubph.cz
www.bystriceph.cz
Mariánské poutní místo Štípa
Mariánské náměstí č. 57, Štípa, 763 14 Zlín 12
Tel.: 733 741 900
fastipa@ado.cz
www.stipa.cz
Městské informační a turistické středisko Zlín
náměstí Míru 12, 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 630 222, +420 577 630 270
is@zlin.eu
www.ic-zlin.cz
Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje
J. A. Bati 5520 (budova 22), 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 043 904, +420 733 161 674
info@cyril-methodius.eu
www.cyril-methodius.cz
Krajské turistické informační centrum
14|15 Baťův institut
Vavrečkova 7040, 760 01 Zlín
Tel.: +420 573 032 111
info@14-15.cz
www.14-15.cz
Informační centrum Napajedla
Komenského 304, 763 61 Napajedla
Tel.: +420 604 524 105, +420 577 944 247
infocentrum@napajedla.cz
www.ic.napajedla.cz
V 9. století zde, na samém jihozápadním okraji Starého Města, nad ohybem řeky Moravy, existovalo rozsáhlé sídliště, jehož součástí byl areál významného kostela.
Podstatná část sídliště, stejně jako kostela a okolního pohřebiště, však byly zničeny při realizaci nedaleké železniční trati ve čtyřicátých letech 20. století. V hrobech se našly jedinečné doklady šperkařství.
Pozůstatky kostela byly v roce 1969 vyhlášeny Národní kulturní památkou.
Lokalita „Špitálky“ se nachází na tzv. Velehradské ostrožně a tvoří celou jihozápadní část Starého Města, která vznikla vcelku až po roce 1918. Severní část „Špitálek“ je dnes polohou „Na Špitálkách“ (místo objevení základů velkomoravského kostela v roce 1949) v užším slova smyslu. Velehradská ostrožna byla osídlena již od paleolitu, jak nám ukazují jednotlivé nálezy paleolitické štípané industrie, tak i nálezy broušené a hlazené industrie kultury s lineární keramikou, moravskou malovanou keramikou, keramické nálezy z období únětické kultury, kultury středodunajské mohylové a doby popelnicových polí, včetně období halštatu.
Zdroj: www.slovacke-muzeum.cz
Památník Velkomoravské říše ve Starém Městě seznamuje návštěvníky s archeologickými nálezy z regionu a životem Slovanů. Veřejnosti byl památník uzavřen dva roky, během nichž prošel kompletní rekonstrukcí a byla v něm nainstalována nová multimediální expozice. Expozice Na Valách je zaměřena především na velkomoravskou aglomeraci s centry v Uherském Hradišti a na církevní stavby v Modré u Velehradu a na Hradisku sv. Klimenta u Osvětiman.
Návštěvník je informován o velkomoravském stavitelství – včetně rekonstrukcí jednotlivých církevních i profánních staveb. Návštěvníci zhlédnou repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, které ve Starém Městě probíhají již déle než století.
Vystavené předměty jsou doplněny řadou kresebných i trojrozměrných rekonstrukcí, které vysvětlují použití předmětů v praxi a také mapami i diagramy, které osvětlují vazby aglomerace na blízké i vzdálené okolí.
Představeny jsou i aktuální výsledky archeologických výzkumů Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně na zdejším teritoriu. V pokladně lze zakoupit literaturu, vztahující se k období Velkomoravské říše a repliky některých nálezů.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
12:30 – 17:00
Poznámka: Možnost komentované prohlídky i prohlídky větších skupin po předchozím objednání.
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena: 100 Kč
Poznámka: Rodina (3 osoby) 100 Kč, rodina (4 osoby) 140 Kč, rodina (5 osob) 170 Kč.
Zdroj: kudyznudy.cz
Velkolepá stavba obrovského moderního kostela svatého Ducha trvala v rozmezí let 2002 – 2014 a vyžádala si nemalé finanční prostředky.
Celý kostel je kompletně přístupný vozíčkářům, má klimatizaci i podlahové topení.
Interiér kostela je zatím provizorní a bude postupně dle finančních možností dovybavován.
Dlouho rozestavěný kostel si vysloužil mezi místními obyvateli přezdívku „Temelín“. Slavnostní žehnání proběhlo 5. října 2014 při pontifikální mši.
Ze strany od Památníku Velké Moravy se nachází vchod a čelní strana kostela. Tu tvoří dvě věže mírně skloněné směrem k vlastní stavbě, představující 2 slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a Metoděje.
Věže jsou uprostřed propojeny křížem, jehož tvar vychází z nálezu při archeologickém průzkumu této lokality. Hlavní loď má navrženo venkovní opláštění ze skla. Sklo symbolizuje pronikání paprsků a otevřenost církve. V suterénu vzniklém pod hlavní lodí se nachází sál pro společenské využití, různé kulturní i vzdělávací akce ve městě. V přední části je liturgický prostor s oltářem a svatostánkem, který je navržen jako společný pro kostel a zimní kapli, která je umístěna za liturgickým prostorem z východní strany a je zasvěcena Panně Marii.
Zdroj: kudyznudy.cz
Na zdejším místě existovala počátkem 9. století rybářská osada, která brzy zanikla a kolem poloviny téhož století tu byla vystavěna rozměrná kamenná stavba palácového typu, nejreprezentativnější objekt v celé tehdejší uherskohradišťské aglomerace.
Stavba byla sídlem velmože, jeho rodiny a schromažištěm zástupců Moravanů. V blízkosti paláce byla pro velmože vystavěna kamenná rotunda, jejíž pozůstatky byly odkryty pod kněžištěm současného kostela. Stavba byla omítnuta a vymalována.
Současný kostel sv. Michala byl postaven ve druhé čtvrtině 13. století velehradskými cisterciáky. Do konce 15. století to byla jediná hlavní církevní stavba města a zjevně byla opevněna příkopem a zdí. Roku 1645 byl kostel vypálen Švédy a obnoven až roku 1734.
Zdroj: kudyznudy.cz
Moravské zemské muzeum Brno otevřelo v Uherském Hradišti Centrum slovanské archeologie. Uvidíte zde výstavu o svatém Cyrilovi a Metodějovi a dozvíte se zajímavé informace také o počátcích křesťanství na Moravě.
Muzejní budova Centra slovanské archeologie ukazuje zejména práci Archeologického ústavu Moravského zemského muzea, tedy nálezy přímo z regionu a výsledky výzkumů o slovanském osídlení, Velké Moravě a počátcích křesťanství. Zájmeci si tak mohou prohlédnout místní archeologické objevy.
První expozice je věnována svatým Cyrilu a Metodějovi. Výstava představuje známé nálezy, patří k nim třeba takzvaná Stupavská falza, tedy originální kameny objevené nedaleko obce Stupava v Chřibech, které před více než osmdesáti lety vizionářka Klementina Maštalířová označila za součást hrobu svatého Metoděje, což později archeologové vyvrátili.
Kromě připomenutí osudu a zdejšího působení Cyrila a Metoděje jsou součástí výstavy také velkoplošné modely znázorňující pravděpodobnou situaci sakrálního centra Velké Moravy v Uherském Hradišti – Sadech i vzhled dosud málo prezentovaného mocenského ústředí Veligradu, které bylo na místě současného hřbitova ve Starém Městě. Uvidíte zde dobové mince, šperky (např. stříbrné náušnice z 9. století objevené v říjnu 2013) nebo repliky bot.
Nutná je telefonická objednávka (+420 606 033 103). Centrum je pro objednané zájemce otevřeno v pracovní dny od 8:30 do 17:00 hodin.
Cena: 20 Kč
Snížená cena: 10 Kč
Rodinná cena:: 50 Kč
Zdroj: kudyznudy.cz
Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.
Hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám.
V Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici v Uherském Hradišti je možnost seznámit se s výtvarným uměním jihovýchodní Moravy a s díly našich i zahraničních autorů.
V Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se nachází expozice dokumentující významnou část dějin naší země.
V Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově se můžete seznámit s podomáckou výrobou destilátů na moravsko-slovenském pomezí.
Ve dvou zemědělských usedlostech, památkách lidového stavitelství, v obci Topolná lze zhlédnout expozici lidového bydlení a kovářství.
Ve čtyřech archeologických lokalitách v Uherském Hradišti, Starém Městě, Modré u Velehradu a u Osvětiman, které jsou vyhlášeny národními kulturními památkami, je možno prohlédnout si rekonstruované základy velkomoravských chrámových staveb.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – neděle
09:00 – 12:00
12:30 – 17:00
Poznámka Otevírací doba hlavní budovy muzea ve Smetanových sadech.
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena:: 100 Kč
Poznámka:Rodina (3 osoby) 100 Kč, rodina (4 osoby) 140 Kč, rodina (5 osob) 170 Kč.
Zdroj: www.slovackemuzeum.cz
Národní kulturní památka s pozůstatky významného církevního komplexu z období Velkomoravské říše. Křesťanští misionáři zde už na přelomu 8. a 9. století vybudovali jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje.
Jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit z období Velkomoravské říše se nachází v dnešní městské části Uherského Hradiště lidově zvaného „Derfle“ na tzv. sadské vyvýšenině nad ohbím původního toku řeky Olšavy. Dokládá přítomnost církevního komplexu několika zděných staveb budovaných ve třech stavebních etapách v průběhu celého 9. století. Jeho součástí bylo i baptisterium a rozsáhlé pohřebiště. Vně i uvnitř církevních staveb archeologové odkryli 87 hrobů, nezřídka uložených v rakvích s bohatými milodary. Dle nálezů byla v kapli s hrobovou komorou pohřbena významná osobnost, možná samotný kníže Svatupluk. Na severní straně byl sakrální areál oddělen zídkami od seskupení dvanácti srubových staveb, v nichž žili a v dílnách pracovali řemeslníci a jejich rodiny. Na opačné straně stála rozsáhlá stavba, která pravděpodobně sloužila jako shromaždiště věřících a snad i místo výuky kněží. V areálu nechyběla studna a zpevněná cesta mezi jednotlivými okrsky.
Vzhledem k celkové dispozici komplexu i významným nálezům (olověný křížek s řeckým liturgickým nápisem, pisátka) se předpokládá, že tady působili představitelé byzantské misie.
Lokalita byla definitivně opuštěna v průběhu 13. století.
Návštěvníci sadské výšiny mohou zhlédnout rekonstruovaný půdorys církevních staveb a seznámit se prostřednictvím infomační tabule s historií a významem této volně přístupné archeologické lokality.
Zdroj: uherske-hradiste.cz
Nad vinohrady na vrcholu mařatického kopce vysokého 345 metrů stojí památná kaple, jež připomíná zhoubnou morovou epidemii, která postihla obyvatele Uherského Hradiště v roce 1680. Přední hradiští měšťané v čele se Zachariášem Guchsem tehdy věnovali část svého majetku na výstavbu kaple, zasvěcené patronům morové rány (sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie). Po udělení souhlasu olomouckým biskupem Karlem Lichtenštejnem byla stavba započata na podzim roku 1680, její dokončení se protáhlo na dlouhou dobu. Jednou z hlavních příčin mnohaleté výstavby byl požár, který vypukl v Uherském Hradišti v dubnu 1681 a zničil velkou část města.
V říjnu 1687 byla vyzvednuta báň věže a dokončena stavba kněžiště. Ve stavbě kaple se dále pokračovalo výstavbou chrámové lodi, předsíně a v roce 1715 byla ke kapli přistavěna poustevna pro strážce kostelíka.
Za císaře Josefa II. roku 1786 byla kaple odsvěcena a prodána městu Hradišti, které v ní zřídilo prachárnu pro místní posádku. Po první světové válce bylo zbořenisko zásluhou arcibiskupa dr. Antonína Cyrila Stojana a hradišťských občanů ing. Vojtěcha Stancla a JUDr. Miroslava Skácela odkoupeno pro prvotní účel, aby cenná památka byla zachována. V roce 1931 byla kaple znovu vysvěcena a začaly se u ní konat pouti.
Po druhé světové válce vyvstala snaha kapli opět důstojně opravit, aby byla ozdobou kraje, jemuž vévodí. Pod vedením farního úřadu v Sadech a záštitou orgánů památkové péče byla opravena za pomoci věřících a mnoha ochotných spolupracovníků v letech 1965 – 1968. Kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie byla vysvěcena 29. září 1968, v den 35. výroční úmrtí olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Dochovaná podoba kaple je klasicistní. Je důležitým kulturním prvkem krajiny a byla prohlášena kulturní památkou.
Zdroj: mesto-uh.cz
Přírodní a kulturně-historický areál Park Rochus spolu s územím přilehlých vinohradů již nyní nabízí občanům i návštěvníkům města značený vyhlídkový turistický okruh, možnosti procházek, rodinných výletů i prohlídku s našimi průvodci.
Můžete také obdivovat starobylé kulturní památky – poutní kapli sv. Rocha ve středu areálu Park Rochus a měšťanské vinné sklepy ve Vinohradské ulici. V areálu jsou i další zajímavé cíle, například rozhledna na Rovnině nebo možnost zajistit si košt vína v chladivých sklepích vinařů v Uherském Hradišti.
V přírodním areálu najdete ovocné sady, můžete zde přihlížet pastvě ovcí a konají se zde pravidelné akce pro veřejnost.
Mezi nejvýznamnější investice posledních let patří malý areál muzea v přírodě na okraji Parku Rochus, upravené přírodní plochy s vysazenými alejemi vlnícími se ke kapli sv. Rocha, připravujeme expozici místních rostlin, další procházkové a naučné stezky, vyhlídky, plochy pro sport i odpočinek. Již dnes nabízíme terénní exkurze, výukové i zážitkové programy.
Květen
1.5. – 31.5.
čtvrtek – neděle
09:00 – 17:00
Červen – Září
1.6. – 30.9.
úterý – neděle
09:00 – 17:00
Říjen
1.10. – 31.10.
čtvrtek – neděle
09:00 – 17:00
Poznámka: Časy prohlídek: 9:00, 10:30, 12:00, 13:30, 15:00, 16:00
Cena: 60 Kč
Snížená cena: 40 Kč
Rodinná cena:: 90 Kč
Poznámka:rodinné vstupné maximálně 2 dospělí a maximálně 4 děti do 15 let
Zdroj: kudyznudy.cz
Muzeum, které bylo založeno už v roce 1918, se zaměřuje na historii a tradice regionu luhačovického Zálesí. K vidění jsou zde například modrotiskové formy, zařízení interiéru, hrnčířské výrobky a fajánse, lidové kroje, obrazy na skle, polychromované plastiky a další zvykoslovné předměty.
Expozice Známé i neznámé Luhačovice, umístěná v nových prostorách kulturního domu Elektra, je expozicí životního stylu, která v sobě spojuje tři pohledy na Luhačovice počátku 20. století. Představuje Luhačovice jako centrum tradičního národopisného regionu, které se nazývá luhačovické Zálesí, jako místo s výskytem léčivých vod a rozvíjejícím se lázeňstvím a za třetí jako specifickou městskou část, vyrůstající mezi vesnicí a lázněmi.
Muzeum prostřednictvím nové expozice zveřejňuje jak hodnotnou národopisnou sbírku luhačovické muzejní společnosti z dvacátých let 20. století, tak sběry z posledních let, zaměřené na dokumentaci luhačovického lázeňství a historie obce. Expozici doplňují krátkodobé výstavy a doprovodné programy pro školy a veřejnost.
Leden – Prosinec
1.1. – 31.12.
pondělí – zavřeno
úterý – neděle
09:00 – 12:00
13:00 – 17:00
Cena: 40 Kč
Snížená cena: 20 Kč
Rodinná cena:: 80 Kč
Zdroj: kudyznudy.cz
Je to jedna z prvních staveb, kterou Jurkovič v tomto malebném městečku vytvořil. V roce 1902 provedl základní přestavbu „Janova domu“ z 18. století. Tyto dvě staré budovy spojil do jednoho celku, nadstavil o další patro a podkroví. Opatřil celou budovu vně i uvnitř pestrobarevnou malbou. Ve své době byl nazýván barevnou pohádkou, v současné době je tento dům dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích. Dům byl pojmenován po hraběti Janu Serenyim a v roce 1947 pojmenován po svém stvořiteli D. Jurkovičovi. V roce 2002 byla dokončena rekonstrukce této nejcennější budovy lázeňského parku, služby byly doplněny o bazén, saunu a restauraci pro ubytované hosty.
Zdroj: luhacovice.cz
Lázeňská kolonáda v Luhačovicích, někdy také nazývaná jako Velká kolonáda, byla vybudována po 2. světové válce podle plánů architekta Oskara Pořísky.
Lázeňská kolonáda v Luhačovicích je kulturní památkou České republiky, jedná se o funkcionalistické dílo brněnského architekta Oskara Pořísky (1897-1982) tvořené třemi vzájemně propojenými objekty. Těmi jsou hala Vincentka, Velká kolonáda a Malá kolonáda. Stavby vyrostly na jižní straně lázeňského náměstí mezi roky 1947-1951. Dílo vytvořené v letech 1946 až 1952 sceluje lázeňské centrum. Kolonáda zaujme svým půdorysem doplněným prosklením a lavičkami. Je zde umístěno mnoho obchodů. Kolonáda začíná v prostoru vedle Jurkovičova domu a s elegantním prohnutím postupuje do ústřední lázeňské dvorany s pramenem Vincentky.
Lázeňská kolonáda prošla rozsáhlou rekonstrukcí (2018 – 2019), při níž byla obnovena dříve nepřístupná atria, obnovilo se prosklení, kolonáda se prosvětlila díky světlíkům, rekonstruováno bylo osvětlení a mozaiková dlažba. Ve středu kolonády byl také obnoven pramen, dříve tam lidé mohli pít pramen Amandka, nyní je tam přivedena Vincentka. V atriích vznikly odpočinkové zóny, kde budou zahrádky ke gastronomickým provozům, které dříve na kolonádě nebyly. Fungovat tam bude vinotéka s tapas barem.
V horní galerii naleznete relaxační zónu a stálou interaktivní expozici věnovanou vzniku a významu luhačovických minerálních vod. Hala bude využívána i pro kulturní a společenské akce.
Zdroj: kudyznudy.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Turistické informační centrum Frenštát pod Radhoštěm
Náměstí Míru 1, 744 01 Frenštát p. R.
Tel.: +420 556 836 916, +420 725 947 890
ic@mufrenstat.cz
www.frenstat.info
Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm
Palackého 147, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm
Tel.: +420 571 757 111
muzeum@nmvp.cz
www.nmvp.cz
Turistické informační centrum Rožnov pod Radhoštěm
Masarykovo náměstí 131, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm 1
Tel.: +420 571 652 444, +420 571 661 188
ic@roznov.cz
www.visitroznov.cz
Turistické a informační centrum Valašská Bystřice
Valašská Bystřice 318, 756 27 Valašská Bystřice
Tel.: +420 571 646 295
icvalbystrice@seznam.cz
www.valasskabystrice.cz
Kavárna a informační centrum iCafé Zašová
Zašová 809, 756 51
Tel.: +420 734 447 239
icafe@zasova.cz
www.zasova.cz/icafe
Turistické informační centrum Valašské Meziříčí
Komenského 169, 757 01 Valašské Meziříčí
Tel.: +420 571 684 558, +420 775 109 809
info@info-vm.cz
www.info-vm.cz
Poutní místo Svatý Hostýn
recepce v poutním domě 3
Svatý Hostýn 115, 76872 Chvalčov
Tel: +420 573 381 693
matice@hostyn.cz
Městské informační centrum Bystřice pod Hostýnem
Pod Platany 2, 768 61 Bystřice pod Hostýnem
Tel.: +420 573 501 901
info@mubph.cz
www.bystriceph.cz
Mariánské poutní místo Štípa
Mariánské náměstí č. 57, Štípa, 763 14 Zlín 12
Tel.: 733 741 900
fastipa@ado.cz
www.stipa.cz
Městské informační a turistické středisko Zlín
náměstí Míru 12, 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 630 222, +420 577 630 270
is@zlin.eu
www.ic-zlin.cz
Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje
J. A. Bati 5520 (budova 22), 760 01 Zlín
Tel.: +420 577 043 904, +420 733 161 674
info@cyril-methodius.eu
www.cyril-methodius.cz
Krajské turistické informační centrum
14|15 Baťův institut
Vavrečkova 7040, 760 01 Zlín
Tel.: +420 573 032 111
info@14-15.cz
www.14-15.cz
Informační centrum Napajedla
Komenského 304, 763 61 Napajedla
Tel.: +420 604 524 105, +420 577 944 247
infocentrum@napajedla.cz
www.ic.napajedla.cz
Archeoskanzen Modrá
Obec Modrá, Modrá 170, 687 06 Velehrad
Tel.: 724178591
E-mail: archeoskanzen@email.cz
www.archeoskanzen.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Doporučení: Otevírací doba InfoPointů může být v pandemické době proměnlivá, před návštěvou doporučujeme její ověření.
Ústřední informační služba Skalní mlýn
Skalní mlýn, 678 25 Blansko
Tel.: +420 516 413 575, +420 602 205 584
E-mail: info@caves.cz
moravsky-kras.caves.cz
Turistické informační centrum Zámek Křtiny
Křtiny 1, 679 05 Křtiny
Tel.: +420 724 717 207
E-mail: recepce@zamek-krtiny.cz
www.zamek-krtiny.cz
Informační centrum města Rousínova
Sušilovo náměstí 2/6, 683 01 Rousínov
Tel.: +420 517 324 842
E-mail: chmelova@rousinov.cz
www.rousinov.cz
Informační a kulturní středisko Bučovice
Jiráskova 502, 685 01 Bučovice
Tel.: +420 517 324 429
E-mail: haskova@bucovice.cz
www.bucovice.cz
Informační centrum města Kyjova
Svatoborská 26
697 01 Kyjov
Tel.: +420 518 323 484
e-mail: info@mukyjov.cz
www.ickyjov.cz
Turistické informační centrum Koryčany
Náměstí 401
Tel.: +420 775 610 564
e-mail: prokesova@korycany.cz
turisticke-informacni-centrum-korycany7.webnode.cz
Turistické informační centrum Buchlovice
nám. Svobody 24
687 08 Buchlovice
Tel.: +420 572 595 996
fax. 572 595 996
e-mail: tic@buchlovice.cz
tic.buchlovice.cz
Infocentrum Velehrad
U Lípy 302 , Velehrad 687 06
Tel. 571 110 538
E-mail: info@velehradinfo.cz
www.velehradinfo.cz
Turistické centrum Velehrad
Salašská 328, 687 06
Tel.: 723 984 080
E-mail: ticvelehrad@email.cz
www.velehrad.cz
Svatý Hostýn – historie
Archeologický výzkum dokládá pravěké osídlení Hostýna sahající až do doby bronzové; Keltové, první bezpečně známé etnikum na našem území, měli zde rozsáhlé opevněné sídliště – oppidum v rozsahu cca 20 ha s obranným částečně zachovalým valem o výšce 5-8 m (původně 15-18 m), délky 1 800 m.
Ve svém námětu ojedinělý je známý hostýnský obraz Panny Marie s Ježíškem metajícím blesky. Připomíná dobu vpádu Mongolů (lidově Tatarů) na Moravu v r. 1241, vznikl na základě barokní pověsti zaznamenané vlasteneckým knězem jezuitou Bohuslavem Balbínem. První kapli na Hostýně s obrazem Panny Marie Ochranitelky pořídili asi havíři dolující v hostýnských horách železo a stříbro; ve své původní podobě se dochovala do r. 1658, poté byla pro zvyšující se počet poutníků rozšířena.
Nynější velkolepý poutní chrám byl vybudován v barokním slohu majitelem bystřického panství Františkem Antonínem z Rottálu v letech 1721 – 1748, patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignáce Cirani von Bolleshause jako centrální orientovaná stavba. Předmětem úcty byl obraz Matky Boží Ochranitelky. Byl uctíván až do r. 1620, kdy jej Václav Bítovský, pán na Holešově, spálil. Je to tentýž rok, kdy byl v Olomouci umučen Jan Sarkandr, kterého uvedený Václav Bítovský vyslýchal. Bohužel za 39 roků po slavnostním vysvěcení byl svatohostýnský chrám nařízením císaře Josefa II. zrušen, odsvěcen, zbaven svého vnitřního zařízení i střechy a nechán na pospas drsné povětrnosti, až se z něho stala ruina.
Přes přísný zákaz konání poutí nebyla jejich kontinuita přerušena. Hluboce zakořeněná poutní tradice a pozdější změna nazírání na nejvyšších místech umožnila obnovu poutního místa v letech 1841 – 1845. Činnost od 80. let 19. stol. znamená zásadní obrat ve vývoji; je spojen se jménem P Antonína Stojana, pozdějšího olomouckého arcibiskupa, který zakládá spolek Družstvo svatohostýnské (1881), jež je předchůdcem Matice svatohostýnské (1895) existující dosud. Od barona Laudona je zakoupena vrcholová oblast hostýnské hory v rozsahu keltských valů, zřízena trvalá duchovní správa obsazená řádem Tovaryšstva Ježíšova, budují se komunikace, křížové cesty (1901, 1905), ta novější podle návrhu Dušana Jurkoviče v provedení Jano Kohlera (ve stylu lidové architektury), monumentální přístupové schodiště k chrámu (250 stupňů), poutní noclehárna, hostinec aj.
Významnou událostí té doby byla korunovace Panny Marie svatohostýnské v r. 1912, kterou provedl podle starého církevního zvyku v zastoupení papeže olomoucký arcibiskup František Bauer. V době mezi válkami pokračovalo budování – přístupová komunikace z Bystřice pod Hostýnem, moderní poutní dům aj. Poutní místo Hostýn se stal moderním centrem náboženského života (celoroční pořádání duchovních cvičení – exercicií aj.) přesahující rámec olomoucké arcidiecéze.
Období komunistického panství „diktatury proletariátu“ se nevyhnulo ani Hostýnu. Řádový dům byl vydrancován, poutní dům byl předán ústavu sociální péče. Poutníci však i v těchto dobách zůstali Hostýnu věrni. K 70. výročí korunovace Panny Marie svatohostýnské získal poutní chrám vysoké vyznamenání – byl mu udělen papežem Janem Pavlem II. titul „Menší baziliky“ (bazilica minor).
Kostel byl uveden do současného stavu ke přelomu 19. a 20. století. Střecha je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je vertikálně členěná plocha s hladkými pilastry a konkávní plochou vyplněnou impozantním mozaikovým obrazem Panny Marie Svatohostýnské (25 m2) od malíře Viktora Foerstra (bratra hudebních skladatele J. B. Foerstra), nad ním je nápis: ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. Masivní kostelní vrata jsou dílem brněnského sochaře Josefa Axmana, Myslbekova žáka. Před chrámem na schodišti nás vítají sochy sv. Cyrila a Metoděje.
Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu, tvořený elipsovitým válcem odděleným římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí, je úchvatný. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů. Hlavní oltář se sochou hostýnské Madony s Ježíškem a výjevem pokoření Tatarů, sochou sv. Cyrila držícího v ruce obraz Panny Marie tuřanské a sv. Metoděje s mušlí (atribut křtu). Před oltářem je menza odpovídající reformě podle II. vatikánského koncilu. Autor původního oltáře je sochař a řezbář Benedikt Edele (1844). Na evangelijní straně presbytáře je kopie původního obrazu Panny Marie Ochranitelky, na protější straně nástěnný obraz Panny Marie Vítězné, jehož originál z r. 1695 není v majetku Hostýna. Na evangelijní straně kaple sv. Josefa, oltář Božského srdce Páně s reliéfním obrazem a kaple sv. Jáchyma se sv. Annou. Na epištolní straně kaple sv. Valentina, za ní u vchodu je kaple Panny Marie lurdské s oltářem sv. Ignáce z Loyoly (zakladatele Tovaryšstva Ježíšova). Na protější straně je zobrazena vodní kaple s procesím, dále je kaple sv. Šebestiána, která je nyní proměněna v kapli „dušičkovou“. Interiér chrámu doplňují nástěnné malby ze života světců a Panny Marie. K architektuře kostela jako celku lze říci celkově, že exteriér chrámu je tvořen převážně barokně, interiér odpovídá zhruba době konce 19. stol.
Zdroj: poutni.ado.cz
První písemná zmínka o obci je z 24. září 1237 v imunitní listině papeže Řehoře IX. pro zábrdovický klášter. Křtiny jsou jedním z nejstarších a nejpamátnějších poutních míst na Moravě. Vznikly zřejmě již v době založení zábrdovického kláštera před rokem 1209. Z předhusitské doby se dochovaly ještě dvě písemné zmínky o Křtinách: v roce 1299 udělil cenedský biskup čtyřicetidenní odpustky křtinskému kostelu a z roku 1321 se dochovala darovací listina Jindřicha z Lipé, který věnoval klášteru nejstarší křtinský mlýn a Horu (les nad mlýnem). Zdá se, že už v té době byly ve Křtinách dva kostely. Starší románský, řečený Český a novější gotický, zvaný Německý.
Majitelé – premonstrátský klášter v Zábrdovicích, od roku 1784 – Náboženský fond státu, poté od roku 1830 – František X. Dietrichštejn. Od roku 1854 – Terezie Mensdorf-Pouilly, poté 1856 – Alfons Mensdorf-Pouilly (syn předešlé). 1864 – Vincenc z Bubna a Litic, 1882 – Mořic Teuber, Edvin Offermann a od roku 1894 – Jan II. Lichtenštejn, který je vlastnil až do vzniku samostatného Československa, kdy byl jeho majetek zestátněn.
V druhé polovině devatenáctého století došlo na Křtinsku k velkému rozmachu turistiky, byla učiněna řada speleologických a archeologických objevů, jimž dominuje objev halštatského pohřebiště v Býčí skále a objevy ve Výpustku. Křtiny začaly žít nejen z poutí, ale i z turistiky.
Zdroj: mistopisy.cz
Kostol sv. Cyrila a Metoda
Od druhej polovice 30-tych rokov pociťovala obec akútnu potrebu väčšieho a priestrannejšieho chrámu. S konkrétnou myšlienkou nakoniec prišiel mladý kňaz Štefan Bitter. Po získaní financií a vykopaní základov položili v roku 1942 základný kameň budovy nového kostola. Na jeseň 1944 roku už bola stavba kostol postavená, omietnutá a pokrytá šindľom. Začiatkom jari budúceho roka však zasiahol krutý vír vojnového besnenia. Popolom ľahlo 155 obytných domov vrátane farskej budovy (8. – 9.4. 1945). Poškodeným ponúkla prístrešie hrubá stavba kostola.
Po dokončení stavby sa pristúpilo k vyhotoveniu hlavného oltára. Nad oltárom sa ako jeho súčasť vypína mohutný kríž s Ukrižovaným. V hlavnej chrámovej lodi je umiestnených v dvoch radoch 23 symetricky usporiadaných lavíc. Tri chrámové lode sú od seba oddelené mohutnými okrúhlimi stĺpmi. Strop hlavnej lode je kazetový, bočné lode majú jednotlivé stropy rovné. Všetky tri zvony sa preniesli zo starého kostola sv. Martina. Najstarší a najväčší, Juraj, je pôvodný, pochádzajúci ešte z prvej polovice 18. storočia. Ostatné dva sú mladšieho dáta.
K slávnostnej konsekrácii kostola sv. Cyrila a Metoda dochádza 8. 10. 1949 za prítomnosti nitrianskeho arcibiskupa Dr. Eduarda Néczeya. Po jeho boku slúžil sv. omšu otec myšlienky nového chrámu vdp. Štefan Bitter.
Interiér kostola prešiel v ostatných rokoch podstatnými premenami. Jeho súčasťou sa stala Krížová cesta. Priečelie sanktuária vyplnili drevené plastiky solúnskych vierozvestov. V roku 1976 vytesali terchovskí kamenári obetný oltár. Popri výtvarných podobizniach evokujú cyrilometodskú tematiku v interiéri predovšetkým pôsobivé okná. Sú na nich prostredníctvom leptov vyobrazené motívy z cyrilometodského obdobia našich dejín. Podobne ako interiér, tak aj exteriér chrámu sa v priebehu rokov zmenil na nepoznanie. Z posledného obdobia treba spomenúť predovšetkým invenčné kvetináče, epoxydové sochy vierozvestov nad hlavným vchodom, či súsošie Snímanie z kríža, nachádzajúce sa pred vchodom do zákristii. Od roku 1990 zdobí hlavnú vežu pozlátený dvojramenný kríž.
Terchovskí kostol s cyrilometodským patrocíniom predstavuje skutočnú architektonickú dominantu tejto malebnej doliny. Stal sa vyhľadávaným miestom pre návštevníkov okolitého kraja.
Kostolík bol postavený zrejme niekedy v priebehu 9. alebo 10. storočia neďaleko areálu mikulčického hradiska, ktoré leží len 2 km západne pri ceste vedúcej na východ do Nitrianska. Južne od kostola sa nachádza opevnený areál zrejme veľmožského dvorca z veľkomoravského obdobia.
Stavebne išlo o neveľký objekt jednoduchej dispozície s pozdĺžnou loďou a nepravidelnou kvadratickou apsidou, aké boli v Európe rozšírené už od 8. storočia. Apsida a možno i loď boli zaklenuté jednoduchou valenou klenbou. Zrejme nešlo o bežný kostolík, keďže archeológovia odkryli zvyšky západnej dvojpriestorovej predsiene (nartexu) obdĺžnikového pôdorysu, ktorá bola ku kostolíku dodatočne pristavaná.
Stavba prešla prvou výraznejšou prestavbou okolo polovice 13. storočia. Vtedy boli zamurované okná na severnej strane lode, ako aj okno na západnom priečelí. V rámci tejto prestavby bol tiež celý interiér vyzdobený freskami.
Niekedy na prelome 14. a 15. storočia došlo k zväčšeniu okien na južnej strane lode a svätyne do gotickej podoby s kamennou mníškou. V druhej polovici 15. storočia bol kostolík opevnený a obohnaný priekopou. Tieto úpravy zrejme súviseli s vojnovými stretmi medzi Uhorskom a Českým kráľovstvom, kedy slúžil ako oporný bod neďaleko hraníc.
Do tohto obdobia kladú odborníci aj zbúranie západnej predsiene a osadenie veľkého gotického portálu do západného priečelia. Súviselo to s presunutím oltára z priestoru apsidy do lode a zvýšením úrovne podlahy. Dôvodom týchto úprav bola nedostatočná kapacita kostolíka pre rozrastajúcu sa obec veriacich, ktorých časť musela stáť počas bohoslužieb vonku. Veľký portál tak plnil úlohu víťazného oblúka. Spolu s týmito úpravami bola vybudovaná v západnej časti lode empora a kvôli nej bolo zmenšené západné okno na južnej stene lode. Niekedy v nasledujúcom období (okolo pol. 16. storočia) bolo zamurované východné okno apsidy, pričom novovzniknutá celistvá plocha bola vyzdobená nástennou maľbou zachytávajúcou zrejme sv. Margitu.
Rokom 1647 je datovaná ďalšia stavebná etapa, v ktorej presunuli oltár z lode späť do apsidy, kde taktiež zamurovali južné gotické okno a zmenili ho v interiéri na výklenok slúžiaci na bohoslužobné účely.
V 17. alebo 18. storočí prešlo úpravami osvetlenie lode z juhu. Už skôr zmenšené západné okno bolo zamurované úplne a východné okno bolo nahradené veľkým barokovým okenným otvorom v tvare polkruhu. Menšie úpravy sa realizovali aj v nasledujúcom období, naposledy v roku 1926.
Prvý archeologický výskum okolo kostolíka sa uskutočnil v roku 1964. V roku 1994 začali pamiatkari s výskumnými prácam s cieľom zmapovať stavebný vývoj kostolíka a súčasne sa rozbehol aj archeologický prieskum okolia stavby. V rámci neho boli v roku 2004 odkryté hroby obsahujúce veľkomoravské šperky, potvrdzujúce datovanie kostolíka. Ešte počas výskumu, v roku 2000, sa začalo s pamiatkovou obnovou kostolíka, ktorá však z dnešného pohľadu nebola realizovaná najvhodnejším spôsobom.
Kostolík v rámci nej dostal novú strechu, zreštaurovali sa okná, zamurovaný bol gotický portál, na mieste ktorého bol vytvorený nový vstup, ktorý však svojím tvarom nezodpovedal predrománskemu obdobiu. Taktiež bola znížená podlaha v interiéri na pôvodnú úroveň. V roku 2008 bola strecha lode aj apsidy nadstavená o cca pol metra, aby sa dažďová voda odviedla ďalej od múrov. V roku 2014 sa uskutočnila úprava exteriéru kostola, keď bol zmenený nevyhovujúci tvar západného vstupu, lepšie prezentovaný zamurovaný gotický portál a pristúpilo sa aj k vyznačeniu pôdorysu západnej predsiene. Takisto boli veľkými plochými kameňmi označené miesta pri kostolíku, kde sa našli najstaršie hroby.
Zdroj: www.apsida.sk
Při příležitosti Metodějova milénia Papež Lev XIII. v Římě vysvětil moravským poutníkům pod vedením pozdějšího olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana obraz Jana Sarkandera určený pro budoucí radhošťskou kapli. Náklady se tehdy odhadovaly na cca 10 000 zlatých. Předsedou výboru pro výstavbu kaple byl ustanoven Fialka Alojs.
Na podporu stavby byla uspořádána sbírka, která vynesla cca 3500 zlatých. 1895 se předsedou výboru stal továrník Emil Kostelník, který v tom roce koupil na národopisné výstavě v Praze originál obrazu Valašská Madona od Adolfa Liebschera a s ním uskutečnil cestu po Moravě a Čechách na které a shromáždil další část předpokládaných nákladů ve výši cca 7500 zlatých. Olomoucký arcibiskup Theodor Kohn daroval pro kapli část pozemků v katastru Trojanovic a převzal nad kaplí patronát. Také hrabě rožnovského panství Rudolf Kinský věnoval část svých pozemků v katastru Dolní Bečvy.
Plánovaná kaple měla z toho důvodu stát jednou polovinou na straně rožnovské a druhou polovinou na straně frenštátské. 5. 7. 1896 byl vysvěcen základní kámen radhošťské kaple. Od vysvěcení kaple olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem v roce 1898 se o ni starají členové spolku Matice radhošťská z Trojanovic.
Spolku Matice radhošťská řídil také obnovu dřevěné zvonice v roce 2000. Podobně jako při výstavbě kaple před sto lety lidé na Valašsku uspořádali sbírku, z jejíhož výnosu byly stavební práce částečně hrazeny. Kromě peněz věnovali také dřevo z vlastních lesů. Na jeden z trámů dopravených na Radhošť byl vytesán symbolický nápis „Valaši sobě“.
Řemeslníci, kteří kapli opravovali, museli prokázat stejnou zručnost a um jako jejich předchůdci. Vyřezávané sloupy, ručně tesané trámy nebo šindelová střecha nové zvonice se ani v detailech neliší od původní historické stavby.
Zdroj: www.pustevny.cz
První zprávy o této lokalitě se objevují až na konci 19.století, vůbec poprvé u J. Kučery (ČVSMO VII, 1890) a u E. Pecka (Okresní hejtmanství holešovské, 1892,107). Zatímco J. Kučera věnoval také částečnou pozornost patrným pozůstatkům hradiska, Peck zaznamenal především řadu lidových pověstí, spojených s touto lokalitou. Tak například skalisko „Čertův kámen“ na vrcholu je spojován s existencí Čertovy stěny u Lidečka, zjevuje se zde černokněžník, jsou zde zakopány poklady, střežené černým býkem a nebo psem. Podle místních obyvatel stával na vrcholu hory zámek a nebo klášter – odtud také lidový název vrcholu „ Zámčisko“. Popis hradiska podal již J. Kučera (byť nepřesně), výrazně lepší popis je u I.L. Červinky (Slované na Moravě a říše Velkomoravská, 1928,91), který lokalitu nakonec zařadil mezi velkomoravská útočištná hradiska (nalezl zde kamenné žernovy, uložené zřejmě v muzeu ve Val.Kloboukách). Později se pod vlivem E. Šimka přiklonil k názoru, že se mohlo jednat keltské hradisko a bohužel tento nesprávný názor se později objevil v řadě různých turistických příruček a dostal se i do podvědomí širší laické veřejnosti – v současné době ale neexistuje z Klášťova jediný nález, který by tuto domněnku podporoval.
Odborný průzkum zde nebyl nikdy realizován (s výjimkou zmíněného pokusu I.L. Červinky v roce 1915), pouze v roce 1968 provedl V. Dohnal ze zlínského muzea situační náčrt lokality a provedl zde menší zjišťovací sondu 1,5 x 2 m, kde v hloubce 0,5 m narazil na kulturní vrstvu, z níž získal deset keramických zlomků, z nichž jeden byl skutečně středohradištní a zbytek patřil slezskoplatěnické fázi kultur popelnicových polí z přechodu pozdní doby bronzové a nástupu starší doby železné – halštatu (ca 900 -750 př.n.l.) V roce 1981 zde provedl povrchový průzkum J. Kohoutek, spojený s mikrosondážemi, a získal obdobný počet keramických zlomků, z nichž většina byla opět pravěkého halštatského stáří a několik bylo slovanských středohradištních. V roce 1982 zde J. Nekvasil z Archeologického ústavu ČSAV v Brně nalezl ve vývratu část nádoby, opět datovatelné do halštatského období kultur popelnicových polí.
V roce 2005 byla z iniciativy p.J. Zichy, starosty obce Vysoké Pole, provedena menší výzkumná akce na ploše hradiska. Ve dnech 8. – 11.května bylo provedeno nové podrobné geodetické zaměření lokality pracovníky ÚAPP Brno (D. Parma, D. Vitulová) a na něj navázalo ve dnech 23. – 27.května provedení několika zjišťovacích sond menšího rozsahu v jihovýchodním sektoru plochy hradiska pod vedením referenta (sondy A, B, C, D a X, Y). Zároveň byl proveden orientační průzkum na celé ploše hradiska za pomoci detektoru kovů v návaznosti na objev z roku 2003, který byl v průběhu zmiňované akce předán, a prozkoumáno zpětně místo nálezu (sondy Y).
Výsledky tohoto předběžného zjišťovacího výzkumu byly naprosto šokující. Onen nález depotu železných předmětů v sondě Y představuje zatím vůbec největší soubor železných předmětů v této oblasti jihovýchodní Moravy, který lze zařadit do období Velkomoravské říše (doba středohradištní – 9.století). Soubor obsahuje celou řadu unikátních předmětů (třmeny, tauzované stříbrem, koňská udidla, kosy, sekerovité hřivny – tehdejší platidla, radlice, ostruhy, pily, apod. – celkem zde bylo nalezeno 51 předmětů, překrytých žernovem). Z dalšího výzkumu – hlavně sonda A a prospekce v JV sektoru hradiska – bylo získáno dalších více jak 100 železných předmětů (misky slezského typu, součásti výbavy jezdecké bojovnické družiny -ostruhy, hroty šípů,sekery, apod., dále další doklady intenzivního osídlení v době velkomoravské (klíče, zlomky petlic, kování vědérek, závěsná kování, apod.) Podstatně méně bylo při průzkumu získáno keramického materiálu, ale i tak byly zjištěny fragmenty středohradištních hrnců, zdobených charakteristickou vlnicí, tak i zlomky halštatské keramiky (amfora, zdobená na tuhovaném povrchu charakteristickým žlábkováním). Bylaobjeveny také další velkomoravské kamenné žernovy – v sondě B celý exemplář, v sondě X jen fragmenty.
Výsledky této krátké zjišťovací akce přinesly zcela nové a závažné poznatky o historii jižního Valašska v rámci širšího kontextu jihovýchodní Moravy.Potvrdilo se, že hradisko na Klášťově bylo poprvé zbudováno na přelomu pozdní doby bronzové a starší doby železné – halštatu (stupně HB ?, HC) zhruba v rozmezí let 900 – 750 př.n.l. V té době byla hornatá oblast východní Moravy vlastně poprvé v dějinách intenzivněji osídlena, jak to dokládají i četná další naleziště v této oblasti, např. Vlachovice a nebo Sehradice.
Za neméně významný přínos lze pokládat výrazné stopy antropogenní aktivity v tomto prostoru (resp.v areálu pravěkého hradiska KLPP) v době středohradištní (ca 9.století našeho letopočtu), tedy rámcově v době existence velkomoravské říše. Po výzkumné sondáži v roce 2005 se předpokládalo, že se v případě Klášťova tedy konečně podařilo objevit centrální velkomoravské hradisko v oblasti jižního Valašska, když bylo výzkumem prokázáno, že se ani omylem nemohlo jednat o lokalitu Gradca u Slavičína.
V důsledku překvapivých nálezových výsledků v roce 2005, byla v roce 2006 podniknuta větší zjišťovací archeologická sondáž v areálu klášťovského hradiska.
Zdroj: www.vysokepole.cz
Hradisko Veľký vrch Divinka
Opevnenie vzniklo na severnom brehu Váhu, presne nad prietokom Váhu cez západný okraj Žilinskej kotliny. Zo známych opevnení z doby rímskej je opevnenie v Divinke so spomenutou plochou 12 hektárov je najväčšie. Spolu s predpokladanými drevenými hradbami (bez valových úprav) mohla byžťcelková plocha opevnenia v Divinke až 100 – 150 hektárov a patrila by tak k najväčším v Európe. Spomedzi väčších severoslovenských hradísk. Iba na Veľkom vrchu v Divinke je doložené aj staroslovanské osídlenie. Tu asi mohol byť pôvodný kmeňový hrad antických Biessov a neskoršie, v dobe predveľkomoravskej, hlavný hrad severoslovenského kmeňa. Opevnenie vzniklo už v dobe halštatskej, (8 storočie pred Kristom). Sú tu už stopy osídlenia eneolitického (3300 rokov pred Kristom). Na južnom svahu Veľkého vrchu poznať na dvoch miestach umelo upravenú terasu, najskôr sídliskovú, ale nálezy odtiaľ nemáme.
Nálezy svedčia o tom, že severné Slovensko v slovanskom a veľkomoravskom období obýval slovanský kmeň s kmeňovým sídlom v Divinke na Veľkom vrchu. Okrem opevnenia v Divinke sa v blízkom okolí našlo ďalších sedem hradísk z toho istého obdobia postavených vo väčšine na pravej strane váhu, čím vlastne vytvárali opevnenú líniu na hraniciach s Kysucami. Pre územie osídlené týmto kmeňom bolo charakteristická pochovávanie do mohýl. Spálené zvyšky mŕtveho uložili na povrch zeme a zasypali mohylou. Kmeň a jeho územie sa po vzniku Veľkej Moravy stáva jej súčasťou.
Po zániku Veľkomoravskej ríše stáva sa toto územie na určitú dobu samostatným územím, ktoré nebolo pod vplyvom vytvárajúceho sa Uhorského kráľovstva i keď na krátke obdobia sa dostáva pod vplyv Poľského kráľovstva, alebo vznikajúceho českého kráľovstva. Toto územie bolo teda jediným slobodným zvyškom Veľkej Moravy v Karpatskej kotline.
Niektoré zdroje uvádzajú, že celé toto územie bolo zrejme už v časoch Veľkej Moravy organizované ako samostatný organizačný celok (župa) so sídlom v Divinke s krajinským i súdnym úradom. Hradisko v Divinke za predpokladu, že jeho veľkosť bola 150 ha by bolo jedno z najväčších v Európe.
Hora svatého Klimenta je jedním z duchovních míst, hluboce spjatých s historií Moravy.
První písemné zprávy o této hoře, ukryté v tichu rozlehlých Chřibských lesů, pocházejí teprve až ze 14. století.
Podle svědectví historických pramenů byla tato Hora dána před dávnými staletími králem Rastislavem svatému Konstantinu, Metodějovi a jejich žákům k rozjímavému životu. Ti zde nalezli místo ke kontemplaci, modlitbu i práci. V blízkosti chrámu byl vystaven monastýr, poustevna a byla zde také škola, středisko osvěty a výchovy. Jak praví Život Konstantina sepsaný pod vedením samotného arcibiskupa Metoděje: „Když přišel svatý Konstantin na Moravu, přijal ho Rastislav s velkou úctou a když shromáždil učedníky, oddal mu je na učení… a zanedlouho přeložil církevní řád, naučil je ranní službě boží, hodinkám, večerní, povečernici a mši a tam nechal učit také jiné nauky, gramatiku i muziku. I otevřely se, podle slov prorokových uši hluchých a poslouchali slova Písma, a jazyk zajíkavých se stal jasným …“.
Hora svatého Klimenta, daná pod ochranu římského papeže a mučedníka, patrona soluňské mise sv. Klimenta, jehož tělesné ostatky zde byly uchovány, tak byla střediskem zbožnosti a vzdělanosti. Zde byl také sv. Metodějem roku 884 dokončen překlad svatých knih a na svátek sv. Dimitrije sloužena slavná bohoslužba jako dík za poskytnutou milost a pomoc.
Z archeologických výzkumů je doloženo, že na této hoře v době velkomoravské v 9. století stála zděná kaple. O obytném prostoru z 9. století přináležejícím ke kapli se zmiňuje pouze Jindřich Wankl z Vlasteneckého muzejního spolku z Olomouce, který vedl výzkumy hradiska v letech 1885 – 1888 a který prý objevil základy samotného kláštera z doby cyrilometodějské, ale nijak blíže je nespecifikoval.
V roce 1903 až 1905 zde prováděl výzkumy brněnský poštovní oficiál R. Čechmánek, který uvádí v souvislosti s obytnými prostory, že mimo neúplných částí kláštera augustiniánského nic nenalezl.
R. Čechmánek však objevil v kostelní lodi společný hrob sedmi jedinců a v kněžišti za oltářem kosterní pozůstatky jednoho jedince, které byly hlavně místními nadšenci vydávány za kostru Metodějovu.
Antropologickou expertízou provedenou v roce 1950 Archeologickým ústavem ČSAV V Praze bylo staří kostry datováno dr. J. Chocholem do doby 13. až 15. století. Tím mýtus Metodějova pohřbu na hradisku sv. Klimenta padl.
Z dalších zajímavých nálezů v této lokalitě je nález zlatého solidu císaře Theofila z let 839 až 842 koryčanským rodákem Vítězslavem Glozou v roce 1912.
Na Hoře sv. Klimenta se nachází valová opevnění z východní strany až trojnásobná, která obepínají hradisko o ploše 16 ha. Na akropoli pak základy středověkého kostela, který z původní kaple z 9. století dostavěli brněnští augustiáni po roce 1358, a který existoval až do r. 1421, kdy tuto mnišskou komunitu napadli husité ze Strážnice. Po této pohromě už duchovní život na Hoře sv. Klimenta ustal. Kolem roku 1500 zde jako poustevník žil rytíř Smetana z Osvětiman.
Dále je zde dřevěná kaplička, kterou v roce 1964 postavili někteří koryčanští občané pod vedením P. Stanislava Straňáka, místo původní kaple z roku 1880, která stála v kněžišti základů kostela. Pak je zde zvonice sv. Gorazda, kterou v roce 1985 postavili členové Společenství svatého Gorazda a druhů – Živé dědictví. Také Zeyerova studánka nacházející se jihovýchodně pod úpatím hory nese od téhož roku jméno sv. Gorazda.
Zdroj: www.korycany.cz
Význam lokality stoupal v období předvelkomoravském, největšího rozkvětu však pevnost dosáhla za časů Velké Moravy. Tehdy se stala důležitým mocenským centrem celé jihozápadní Moravy. Patrně v 9. století bylo území nově opevněno za využití pozůstatků pozdně bronzové hradby. Nová fortifikace sestávala z příkopu (široký až 10 metrů, hluboký 3,4 metru, místy sekaný do skály) a mohutné hradby s dřevěnou konstrukcí z příčných i podélných břeven. Hradba měla přinejmenším v některých místech kamennou čelní plentu. Její součástí byly také srubové komory o rozměrech 3 × 3 metry. Celý opevněný areál měl rozlohu 20 ha, což jej řadí k největším velkomoravským hradům. Vnitřní hradbou a příkopem byl rozdělen na dvě poloviny – na západní předhradí a na vnitřní hrad ve východní části lokality. Přesná doba vzniku hradby zatím není určena. Dendrodata získaná z vnější (západní) hradby hovoří pro období po roce 881, vnitřní hradba vznikla patrně dříve.
Do dnešních dnů se zachovala jen krátké části valu i příkopu. Jejich větší část byla v průběhu času zničena zemědělskou a stavební činností, takže v terénu je jejich průběh už téměř neznatelný. Lépe dochované jsou jen jižní a východní úseky opevnění vnitřního hradu a malá část západní hradby předhradí.
Zánik opevnění spadá patrně do doby kolem roku 906, kdy bylo podle pozdní tradice Hradiště dobyto a vypáleno Maďary. Tomu odpovídají i výsledky archeologického průzkumu. Podle nich hradba zanikla při velikém požáru. Popisovanou událost datuje do první poloviny 10. století nález šperků, objevených spolu s nepohřbenou ženou-bojovnicí pod sesutým tělesem hradby.
I po vyvrácení Maďary přetrvávalo na Hradišti osídlení a lokalitě také zůstalo její dominantní postavení v oblasti. Tak tomu bylo i po připojení Moravy k přemyslovským Čechám. Teprve na konci 11. století byl nedaleko, na protější straně Gránického údolí, vybudován knížetem Konrádem I. a jeho synem Litoldem nový, menší hrad, na jehož předpolí postupně vzniklo středověké město Znojmo. Nový přemyslovský hrad převzal správní funkci a význam Hradiště coby světského centra tak zanikl. Zůstala mu však ještě dlouho funkce střediska církevního – hradišťský kostel je jako hlavní „znojemský kostel“ zmíněn v listinách olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z třetiny 12. století, při kostele sídlil panovníkem dosazovaný probošt. Hradišťští probošti se jako královští kancléři zviditelnili při povýšení Znojma na královské město (1222/1226). Funkci hlavního městského chrámu však na sebe stáhl chrám sv. Mikuláše, Hradiště do městské lokace zahrnuto nebylo. Roku 1240 daroval král Václav I. Hradiště řádu křižovníků s červenou hvězdou. Ti nechali brzy přestavět velkomoravskou rotundu sv. Hippolyta na gotický kostel. Za husitských válek bylo proboštství vypáleno. Z významných osobností tu v hodnosti probošta působil působil Martin Medek z Mohelnice (1577–1581) či matematik a astrolog Mikuláš Kozař z Kozařova (1585–1616).
V období stavovského povstání dobyl proboštství hrabě Thurn, který jej předal do správy nejvyššího zemského sudího na Moravě Viléma z Roupova. Z popela třicetileté války Hradiště vyvedli probošt Gerhard ze Sclessinu a jeho synovec Tomáš ze Sclessinu, oba byli dříve apoštolští protonotáři, rodem z Lutychu. Za probošta Jana Jiřího Hauera roku 1759 zde zemřel litoměřický biskup Mořic Adolf Sasko-Žíčský, který zde nalezl útočiště v době sedmileté války. Peníze složené za jeho pobyt (azyl) v budově proboštství umožnily realizovat barokní přestavbu kostela sv. Hippolyta s přizváním předního pozdněbarokního malířského mistra Franze Antona Maulbertsche.
Nejstarší osídlení skalní ostrožny, na níž se hradisko nacházelo, se na základě ojedinělých nálezů příslušejících kultuře s moravskou malovanou keramikou[1] datuje do období pozdního neolitu až raného eneolitu (5. až 4. tisíciletí př. n. l.). V průběhu eneolitu se zde usadil lid kultury nálevkovitých pohárů a později lid kultury s kanelovanou keramikou. O intenzivním osídlení v této době svědčí základy hustě zastavěného sídliště, obehnaného obranným valem a příkopem, jakož i nálezy měděných předmětů, mramorových korálků nebo kostěných pásových zápon. K opětovnému osídlení došlo ještě několikrát v době bronzové (podolská fáze středodunajské kultury popelnicových polí), laténské a začátkem stěhování národů.
Největšího rozkvětu se Staré Zámky dočkaly během slovanského osídlení ve střední a mladší době hradištní během velkomoravského období. Už od 8. století vznikal kolem osady hlinitý val s dřevěnou palisádou. Počátkem 9. století bylo vybudováno mohutné opevnění, velmožský dvorec s asi 10 m vysokou dřevěnou strážní věží, srubové stavby a patrně i kostel. Prostor předhradí byl v této době využíván k pohřebním účelům. Hradisko se v této době stalo jedním z důležitých center říše, které si svůj význam udrželo ještě desítky let po jejím pádu.
Koncem velkomoravského období stihl hradisko ničivý požár, který významně poškodil opevnění i velmožský dvorec. Hroty šípů pocházející z této doby svědčí o násilném vpádu nepřátelských vojsk. Opevnění však bylo v menším rozsahu obnoveno a hradisko fungovalo až do konce 10. století.
Zdroj: cs.wikipedia.org
K jejímu poznání přispěl především archeologický výzkum, který zde provádí od roku 1958 Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně Archeologickým výzkumem byly zjištěny rozptýlené nálezy z různých období pravěku, především však bylo prokázáno soustavné osídlení od dob slovanské expanze (6. stol.) až do první poloviny 10. století n.l. Hradiště bylo vybudováno až na počátku 9. století. Jde o nížinný typ oválného tvaru o ploše 28 ha. Jedná se o jedno z největších raně středověkých opevnění ve střední Evropě. Dobře viditelný val je pozůstatkem hradby skořepinové konstrukce široké původně 5,7-6,5 m, a sestávající z čelní kamenné zdi, z hlinitého násypu a z vnitřní dřevěné stěny z fošen opírajících se o dvojice kůlů vzdálené navzájem 1,5-2 m. Násyp hradby byl vysoký 4 m; s dřevěnou předprsní dosahovalo opevnění výšky 6 m.
Za nejvýznamnější objev na Pohansku je považován velmožský dvorec, který byl prozkoumán v severozápadní části hradiska. Byl to pravoúhlý sídlištní útvar o rozloze téměř 1 ha obehnaný dřevěnou palisádou, budovanou ve dvou fázích v 9. století. Uvnitř dvorce byl rozlišen sakrální okrsek s kostelem a pohřebištěm, obytná část velmože s jednoprostorovými i víceprostorovými domy na kamenných a maltových podezdívkách, hospodářská část s ohradami pro dobytek, chlévy, stodolami, sýpkami atd. (přes 50 objektů).
Kostel, postavený ve zvláštní ohradě u dvorce, patřil podle zachovaných základů k typu jednolodních staveb (délka 18,65 m, šířka 7,2 m) s odsazenou půlkruhovou apsidou a s téměř čtvercovitým nartexem; na jihovýchodní straně přiléhal k lodi čtvercovitý přístavek. Chrám byl zbudován z importovaného lomového kamene spojovaného vápennou maltou. Stěny byly omítnuté a obílené, uvnitř byly i barevné fresky. Založení kostela lze spojovat se starší fází dvorce, tj. s dobou před polovinou 9. stol. Zanikl nejpozději kolem poloviny 10. stol., přičemž sakrální funkci mohl ztratit již dříve. Byl to zřejmě tzv. vlastnický kostel. V okolí kostela byl bohatý hřbitov. Pohřbívalo na něm společenství sídlící v dvorci od počátku 9. stol. do poloviny století 10. Ve 407 hrobech byly nalezeny 4 meče,8 seker,32 ostruh a 46 zlatých a stříbrných šperků byzantsko-orientálního rázu. Skutečnost, že mezi hroby dospělých je podstatně vyšší procento hrobů mužských, svědčí o neobvyklém složení obyvatel dvorce daném patrně přítomností vojenské družiny. Rozsáhlé velkomoravské sídlištní areály, a menší pohřebiště byla kromě dvorce prozkoumána na různých místech uvnitř hradiska i na předhradí.
Řemeslnické sídliště v severovýchodní části hradiska (v bývalé lesní školce asi 100 m východně od výzkumu velmožského dvorce) bylo zkoumáno na ploše více než 2 ha, aniž byly zachyceny jeho okraje (260 velkomoravských objektů). Počátky celého sídliště lze klást do 1. pol. 9. stol. Severovýchodní předhradí zaujímalo ledvinovitou plochu (2,5 ha) zvedající se asi 1,5 m nad inundaci (prozkoumáno 103 velkomoravských sídlištních objektů). Žlábek a kamenná destrukce na okraji terénní vlny svědčí, že bylo původně ohrazeno palisádou. Velkomoravský sídlištní areál jižního předhradí byl prozkoumán v trase budovaného kanálu záchranným způsobem na ploše 9 ha sondou 100 m širokou. Okraj osídlení byl zachycen pouze na východní straně, jinde byl sondou prozkoumán jen výřez z osídlené plochy.
Celkem bylo zachráněno 436 sídlištních objektů, z nichž téměř čtvrtinu tvořily obytné zemnice s kamennou pecí v rohu. Další objekty měly charakter hospodářský a výrobní. Mimo bohatý kostelní hřbitov se ojedinělé hroby a drobná pohřebiště s 10 – 30 hroby nacházela přímo mezi sídlištními objekty ve všech zmíněných velkomoravských sídlištních areálech. Na hradišti a na severovýchodním předhradí bylo celkem 184 hrobů Na jižním předhradí bylo přes 200 hrobů. V areálu hradiště bylo prokopáno také časně slovanské a starohradištní žárové pohřebiště. Časně slovanské a starohradištní osídlení (6-8. stol.) bylo zachyceno na dvou místech v severní části hradiska (79 sídlištních objektů). Šlo patrně o zemědělskou osadu shlukového typu rozčleněnou v jednotlivé dvory. Chráněná plocha lokality je 790237 m2.
Zdroj: pamatkovykatalog.cz
Pobedim je známou archeologickou lokalitou. Najvýznamnejším objavom bolo odkrytie slovanského hradiska z obdobia Pribinovho kniežatstva. Archeologický výskum na lokalite Hradištia viedla PhDr. Darina Bialeková CSc, ktorá sa stala čestnou občiankou obce.
Najstaršie osídlenie Pobedima pochádza z mladšej a neskorej dobe kamennej, kedy sa v chotári obce usadili prví roľníci. Dokladom osídlenia sú keramická črepy a časti kamenných nástrojov na polohe Hradištia. Tu sa počas výskumu odkryli i ďalšie doklady osídlenie a to zo staršej doby bronzovej. Z doby bronzovej je však najvýznamnejšie osídlenie z mladšej a neskorej doby bronzovej. Počas desaťročného výskumu sa preskúmala osada, ktorá patrila ľudu lužickej kultúry. Odkrylo sa viacero sídlištných objektov ako i kultové miesto uctievačov boha slnka. Z nálezov si zasluhujú pozornosť formy na odlievanie bronzových predmetov, keramika, opracované kosti a predovšetkým bohatá kolekcia bronzových predmetov / ihlice, kosáky, nožíky, šípky, šperky a ďalšie /. Z množstva keramických úlomkov sa podarilo zrekonštruovať nádoby rôznych typov a nechýbali ani drobné zvieracie plastiky. Osada z neskorej doby bronzovej bola dôležitým výrobným, obchodným a kultovým miestom na strednom Považí.
Významné bolo i osídlenie Pobedima v dobe, kedy naše územie bolo v susedstve Rímskej ríše. Na polohe Dolné pole sa preskúmalo sídlisko s výraznými nálezmi z doby rímskej. Odkryli sa sídliskové objekty a našli sa keramické nádoby a zvlášť cenné sú fragmenty rímskej keramiky tzv. terry sigillaty. Datovanie nálezov uľahčili rímske mince. Tieto sa objavili tak na lokalite Dolné pole ako i na polohe Horné pole. Významným a často publikovaným nálezom z doby rímskej je bronzová hlavička Siléna inkrustovaná striebrom. Objekty výrobného charakteru sa našli a zdokumentovali pri výstavbe diaľnice medzi Piešťanmi a Hornou Stredou. Kontinuita osídlenie Pobedima možno sledovať i v období sťahovania národov.
Prví Slovania sa objavili v chotári obce v 6. storočí, kedy sa tu rozkladali včasnoslovanské osady na polohách Dolné pole a Horné pole. Odtiaľ sa v 8. storočí presunulo osídlenie od povodia Dudváhu a Dubovej. Najintenzívnejšie slovanské osídlenie bolo však koncom 8. a začiatkom 9. storočia. V tom čase boli obývané viaceré polohy v chotári obce, ale najvýznamnejšie bolo na polohe Zapupovec, kde sa preskúmalo skoro 30 objektov z toho dve studne. Na základe nálezov sa obyvatelia osady venovali kováčstvu. Svedčia o tom nálezy dýz, železnej trosky a nedokončených výrobkov. Okrem týchto nálezov stojí za pozornosť nález drevenej naberačky zo studne 1 a nálezy dvoch umeleckých plechových kovaní.
Nepochybene najvýznamnejšou slovanskou archeologickou lokalitou bolo opevnené centrum, ktoré malo svoju akropolu a podhradie. Rozkladalo sa na polohe Hradištia a Podhradištia. Hradisko patrí k najstarším hradiskám naddunajských Slovanov. Bolo opevnené valom budovaným komorovým systémom. Z vonkajšej strany hlinený val spevnený drevom chránil kamenný múr a z vnútornej strany val podpierali šikmé podpery. Do koruny valu bola osadená drevená palisáda. V určitých častiach valu sa nachádzali strážne veže. V opevnenom centre sídlil veľmož so svojou družinou a služobníctvom. Opevnené centrum bol osídlene veľmožom, ktorý mal svoju družinu a služobníctvo. V blízkosti valu sa na nachádzali dielne, stred hradiska bol miestom na sústreďovanie obyvateľov okolitých osád v čase nebezpečenstva. Pobedimské hradisko bolo tiež centrom obchodu v povodí Váhu. Toto konštatovanie je podložené archeologickými nálezmi a hlavne nálezmi sekerovitých hrivien vtedajšieho polotovaru a primitívneho platidla.
Zánik hradiska sa datuje do prelomu prvej a druhej tretiny 9. storočia, do obdobia kedy sa stalo územie Pribinovho kniežatstva súčasťou Veľkej Moravy V druhej polovici 9. a v 10. storočí sa rozkladali v širšom okolí už zaniknutého hradiska slovanské osady poľnohospodárskeho charakteru. V 11. – 12. storočí sa osídlenie Pobedima prenieslo na územie dnešnej obce.
Spracoval: I. Pastorek
Literatúra: BIALEKOVÁ, D.: Pobedim v praveku, Pobedim v dobe rímskej a v dobe sťahovania národov, Pobedim v dobe slovanskej. Kolektív autorov, Pobedim, Bratislava 1992.
Hradisko „Ostrá skala“ (812 m.n.m.) je situované na vápencovom brale východne od „Tupej skaly“. Z východnej a južnej strany ho chránia bralnaté steny s výškou 50-60 m. Sídliskovo vhodná plocha je v SZ časti, odkiaľ je aj prístupová cesta. Najstaršie osídlenie je tu zachytené v podobe kolových jám, ktoré datovala keramika do mladšieho obdobia badenskej kultúry.
Spolu s polohou „Trniny“ nad Dolným Kubínom je to druhé výšinné sídlisko z eneolitu na Orave. Po zničení halštatského hradiska na „Tupej skale“ sa tu nakrátko presunulo osídlenie, doložené keramickými zlomkami v sekundárnej polohe. V dobe laténskej – púchovská kultúra, tu vybudovali opevnený hrádok, chránený kameno-hlinitým valom s výškou 3,5 m a palisádou. Vnútorná plocha bola rozčlenená na tri časti, pričom akropola bola ohradená valom s roštovou konštrukciou. Osídlenie tu pokračovalo aj v rímskej fáze púchovskej kultúry. Na ploche sa našla typická laténska keramika, vrátane maľovaných nádob, železné spony, náradie. Z 19. storočia pochádzajú tri zlaté keltské statéry, nález bronzového ramienka na váhy naznačuje možnosť výroby mincí. Výnimočným nálezom je depot 40 železných predmetov datovaný do 4. storočia – do tzv. severokarpatskej skupiny neskorej doby rímskej, ktorý spolu s nálezmi keramiky dokazuje že na počiatku sťahovania národov tu jestvovalo menšie sídlisko Významné postavenie mala lokalita aj v slovanskom období, kedy tu vybudovali veľkomoravské hradisko. Železné ostrohy datujú toto osídlenie už do blatnicko-mikulčického horizontu, na prelom 8.-9. stor.
Zdroj: www.archeologiask.sk
Ostrú skalu ako výhodnú strategickú polohu pre vybudovanie opevnenia objavili opäť v 9. storočí n.l. naši predkovia Slovania, ktorí na hradisku opäť obnovili opevnenia a vybudovali nové obydlia. Slovanský opevňovací systém v závere 8. stor. a v 9. stor. využil zvyšky fortifikácií z predchádzajúcich období. Rovnako sa nadviazalo na staršiu úpravu vnútorného priestoru hradiska, keď sa palisádovou ohradou rozdelilo opevnené sídlisko na tri nádvoria s rozlohou približne 1,5-2 ha. Val, v pôdoryse majúci tvar nesymetrickej podkovy, chránil najvyššiu sídliskovú plochu s rozlohou 2500 m2. Val má svoj pôvod v dobe laténskej, pričom Slovania ho navŕšili a vsadili doň drevenú ohradu.
Z prelomu 8. a 9. stor. pochádza kultúrna vrstva, zahĺbené obydlie s pecou a ďalšie sídliskové objekty s ohniskami. Z nálezov treba spomenúť tri ostrohy, kosy, kovania vedierok, nože, sekery, britvy a zbrane. Z mladšieho obdobia, časovo zaradeného do 10. stor. až na prelom 12./13. stor., boli v pôdoryse rozpoznané príbytky so zrubovou konštrukciou (zuholnatené zvyšky drevených trámov). Opevnené sídlisko pravdepodobne v prvom časovom horizonte plnilo centrálnu správnu funkciu v regióne. Na základe dlhodobo prebiehajúceho prehodnocovania nálezovej situácie (železné predmety – zbrane, výstroj koňa) je už preukázaná kontinuita osídlenia od druhej polovice 9. stor. až do 10. stor. Išlo o obdobie medzi oboma najdôležitejšími medzníkmi včasnostredovekého využitia tejto lokality. Nedosahuje však takú intenzitu ako v oboch dominantných časových úsekoch.
Zdroj: www.hradiska.sk
Už v rokoch 1890 a 1895 preskúmal smolenický farár N. Sándorfi polohu Molpír na východnom výbežku Malých Karpát. Zistil opevnenie troma obrannými múrmi, praveké osídlenie, preskúmal 23 hrobov stredodunajskej mohylovej kultúry zväčša s mohylovým násypom. Hrobový inventár už predstavuje klasickú mohylovú kultúru, s mečom s jazykovitou rukoväťou (typ Smolenice – Szombor) a ihlicou s pečatidlovou hlavicou. Vo výskume mohylníka pokračoval v rokoch 1970 – 72 AÚ SAV (Siegrid Dušeková), odokryla 15 mohýl s 51 birituálnymi hrobmi, urnové a kostrové hroby mali početné keramické a bronzové (britvy, šperky, nože) prídavky, dokonca sa našli aj zlaté drôtiky. Zo slovanského obdobia pochádza niekoľko mohýl a viaceré nálezy z predveľkomoravského odbobia.
Hradisko kalenderberskej kultúry bolo v rokoch 1963 – 71 systematicky skúmané AÚ SAV (Mikuláš Dušek, od 1967 so Siegrid Dušekovou). Celý jeho areál možno rozdeliť do troch priestorov, dvoch predhradí a akropoly, s celkovou rozlohou 12 ha. Konštrukcia fortifikácie bola nadpriemerne vyspelá: 2 m široký val mal po oboch stranách na sucho kladené kamenné múry široké 0,5 m s kamennohlinitou výplňou uprostred. Múr akropoly bol spevnený drevenou komorovou konštrukciou, jeho brána z kameňa bola zosilnená štvorbokými vežami a chránená zboku oválnym bastiónom.
Obývané boli iba horné predhradie a akropola, domy zoradené v ulicovom systéme stáli na umelých terasách. Na akropole boli budované aj z vnútornej strany pozdĺž opevnenia. Boli dlhé 6 – 10 m, široké okolo 3 m, jedno, dvoj a trojpriestorové. Zbudované boli zrubovou konštrukciou na kamenných podmurovkách, steny boli z oboch strán omietnuté hlinou, podobne bola upravovaná aj dlážka, niekedy vyložená plochými kameňmi. Vykurovalo sa jednoduchými ohniskami i kopulovými pecami. Mimo domov na akropole stálo spoločne 6 pecí, zrejme pod dreveným prístreškom, slúžiacich na pečenie chleba. Ďalšia pec v susedstve jedného z domov obsahovala zvyšky tavby a železnú lupu – ide o najstaršiu železiarsku pec na našom území. Na akropole bola i do skaly vytesaná cisterna (35,5 x 5,5 x 1,5 m), slúžiaca možno i na iný účel (hlinou vymazané steny). Kultové miesto, tzv. chrám, bol vytesaný do skaly (202 x 6 m). V ňom boli tri dočervena vypálené obetiská, pri nich lebka a kosti asi 2 – ročného dieťaťa, rozbité mesiačikovité idoly a geometrické idoly v podobe tkáčských ihlancovitých závaží. Inými dokladmi kultu je stavebná obeta v základoch jedného domu.
Ekonomika osady bola založená na remeselnej výrobe (okrem železiarstva (nástroje, zbrane, nože) odlievanie bronzu (tégliky), výroba kamenných žarnovov, tkáčstvo) a obchode. Kontakt s vyspelým juhohalštatským svetom dokladajú loďkovité spony, ihlice, jantárové a sklené perly i napodobneniny bronzových nádob v keramike.
Zánik hradiska súvisí s množstvom kovových streliek z vnútornej aj vonkajšej strany valov, jedinou obeťou vojenského konfliktu je však obranca zabitý v tretej bráne. Útočníci používali tie isté strelky ako obrancovia. Zánik teda nepriniesli útočníci z východu, ale vzájomné konflikty domácich skupín medzi rokmi 570 – 560 p.n.l., súvisiace pravdepodobne so vznikajúcou kultúrou kočovníkov v karpatskej kotline, označovanej ako kultúra Vekerzug. Ohlasmi jej vzniku sú aj prvé predmety zdobené odlišným (zverným) štýlom, ktoré nachádzame v najmladších vrstvách hradiska.
Na lokalite sa uskutočnila pamiatková obnova a prezentácia častí opevnenia, brány, kultového objektu a cisterny. O jednotlivých objektoch návštevníkov informuje text na tabuliach tvoriacich súčasť náučného chodníka.
Zdroj: smolenice.com
Hradisko objavil v 19.storočí slovenský bádateľ Anton Intibus, písal o ňom v roku 1856. Ďalší prieskum vykonal koncom 90.rokov 20.storočia Štefan Meliš. Nachádzajú sa tu mohutné valy hradiska (dve uzavreté valové opevnenia, oddelené hlbšou úžľabinou). Nachádzajú sa tu dve hradiská s celkovou plochou asi 2,6ha (2,03ha a 0,58ha). Hradisko sa nachádza na ostrožnom výbežku vrchu Svrčinovec /759,7m/ bezprostredne nad osadou Riedka na sútoku Strážovského a Bieleho potoka v katastri obce Pružina.
Väčšie z obidvoch hradísk na severovýchodnej strane terasy, mierne sa zvažujúcej na severozápad, má vonkajší obvod 611m a rozlohu približne 2,03ha. Opevnenie tvorí na severozápadnej, juhozápadnej a juhovýchodnej strane mohutný súvislý val (dĺžka 260m, šírka v korune 3-4m a výška 1,5-7m). Nižší nadzemný val (dĺžka 20m) je aj v severnom výbežku hradiska. Na juhovýchodnej strane valu je plytká priekopa (dĺžka 90m, šírka 0,8-1m). Menšia priekopa lemuje val aj z vnútornej strany v západnom oblúku opevnenia (dĺžka 30m). Zvyšok obvodu hradiska v dĺžke asi 330m tvorí hrana plošiny so strmými skalnatými svahmi. Prirodzený val je na niekoľkých miestach spevnený kamennými opornými múrikmi. Opevnenie je prerušené na 4 miestach, ide pravdepodobne o vstupné brány. V juhovýchodnej zalesnenej časti hradiska sú tri stupňovité terasy, pravdepodobne akropola. Pri juhozápadnom oblúku valu sa nachádza opracovaná skala s rozmermi asi 3x2x0,7m a pravdepodobne sa tu nachádzalo obetisko.
Areál s obvodom 305m a rozlohou asi 0,58ha. Leží v juhozápadnom výbežku terasy. Rozdelenie hradiska na dve časti pravdepodobne spôsobila konfigurácia terénu (nárazové prudké vody zo severného svahu Svrčinovca zrejme narúšali val. Rovná horná plocha hradiska bola vybudovaná umelo. Zo západu a severozápadu ju chránia strmé skalné svahy, severovýchodná strana bola zemitá a preto je dnes roztiahnutá do mierneho svahu. Na juhovýchodnej strane chráni plošinu výrazný val (dĺžka 70m, šírka 3-4m a výška 1-1,5m), na západnej strane ukončený výstupkom (pravdepodobne veža alebo brána). Za ním z rohu hradiska zreteľne vystupuje cesta. Podobný výstupok je aj v protiľahlom rohu opevnenia nad výmoľom, oddeľujúcim hradiská.
Na hradiskách sa našli viaceré črepy z 9.storočia (slovanské z obdobia Veľkej Moravy), ale aj črepy z púchovskej kultúry z neskorej laténskej doby. Predpokladá sa tu existencia výrobných objektov (nálezy železnej trosky pri východnom vale neďaleko východnej brány opevnenia). Keďže sa pri sondovaní opevnenia nepodarilo zistiť kultúrnu vrstvu, predpokladá sa, že ide pravdepodobne o refúgium (hradisko, ktoré si Slovania postavili – resp. vo včasnom stredoveku obnovili, aby sa v čase nebezpečenstva mali kam uchýliť pred nepriateľom).
Zdroj: krizom-krazom.eu
V roku 2006 si obec Majcichov pripomenula 740. výročie ( 1266 ) svojej prvej písomnej zmienky, hoci jej existencia siaha až do obdobia 35 000 rokov p. n. l.. K tomuto jubileu obec vydala knihu Adriany Račkovej – Tradície a piesne z Majcichova a na miestnom obchode Potraviny COOP Jednota bola odhalená pamätná tabuľa miestnemu dekanovi a farárovi Konštantínovi Hurbanovi.
Archeologické náleziská naznačujú, že na území dnešného Majcichova žil praveký človek už v staršej dobe kamennej ( 35 000 – 8 000 rokov p. n. l. ). V literatúre sa častejšie uvádza osídlenie Majcichova z mladšej doby kamennej ( od r. 5 000 – do r. 3 000 p. n. l. ). V tejto súvislosti sa spomína sídlisko ľudu s kultúrou volútovej keramiky. Najčastejšie stopy po predkoch Majcichovčania nachádzajú v dobe bronzovej (od r. 1900 – 700 p. n. l. ), ide o lužickú a velatickú kultúru. V staršej dobe železnej (od r. 700 – 300 p. n. l. ) je známe sídlisko južne od Majcichova, už v katastri obce Hoste, v lokalite Malý háj. Na prelome 5. a 6. storočia nášho letopočtu sa tu usadili Slovania. K zachovaným stopám patrí sídlisko s keramikou pražského typu.
Z 9. storočia je v Majcichove známe od miestnej časti Palaj k Vlčkovskému háju Veľkomoravské ochranné hradisko, ktoré malo rozlohu 3 ha. Archeologický výskum tohto hradiska vykonal Archeologický ústav SAV v Nitre v 60. rokoch 20. storočia a začiatkom 21. storočia. Výskumy tvrdia, že rozloha by mohla byť dokonca až 9 ha. Hradisko ležalo na dôležitej obchodnej križovatke. Je veľmi pravdepodobné, že už v tomto období existoval Majcichov pod názvom Majtech ako malá osada na miestnej dnešnej hornej ulice pod kostolom. Na mieste kostola pravdepodobne stála strážna veža. Okolo Majcichovského hradiska sa vytvorila celá sieť služobných osád. V tomto období Majcichovčania prijali kresťanstvo, ktoré po zániku hradiska upevňovali aj starí maďari v rámci uhorského štátu o čom zase svedčia mnohé maďarské názvy – farkašín(Vlčkovce), Majthény(Majcichov)
Hoci je Majcichov spolu s kostolom písomne doložený z roku 1266 o čom svedčí zápis Nitrianskej kapituly( uložený v Maďarsku v Nitrianskom archíve, z vyššie spomenutého je isté že obec existovala oveľa skôr)
Do života Majcichova zasiahli Elephanthyovci z Lefantioviec pri Nitre, kráľ Žigmunt Luxemburský, Thurzovci, Františlovi Ujlakymu- Rábskemu biskupovi Wofgangovy, Báthoryovci, Stupavské panstvo, Szegédivoci( vybudovali majer a štyri veľké pivnice na mieste kde dnes stojí KD), Štiavnicke panstvo, Bencsicsovci, Gudicsovci, Abrahámfyovci, Farkasovci, Esterháziovci (z ich obdobia bola ranoveká zemianska kúria, ktorá bola z dôvodu nevyhovujúceho stavu asanovaná), Szegeliovci (kostolu darovali monštranciu, cisórium do kaplnky na cintoríne ktorá je z roku 1697). V pamätnej izbe Jána Palárika sa nachádza obraz, ktorý predstavuje tzv. Majcichovský mier, ktorý symbolizuje koniec cisársko-kuruckých vojen.
Z prvej polovice 18. storočia sa pod kostolom nachádzajú kripty Andreanskych a Szegediovcov. V 18. stor. k vlastníkom obce patrili aj Andrasziovci (socha sv Barbory 1750, kríž pred kostolom 1747).
Najstaršie stopy sporadického osídlenia na mieste neskoršieho hradiska pochádzajú z doby paleolitu a neolitu. K vzniku prvého hradiska na Kostolci došlo v mladšej dobe bronzovej (1300-1100 pr. N. L.). Príslušníci velatickej kultúry navŕšili na severnej strane lokality mohutný, 120 m dlhý šijový val a pred ním vyhĺbili priekopu. Archeologický výskum uskutočnený v rokoch 1968-1972 a 1975 potvrdil, že obyvatelia hradisko sa zaoberali zlievaním bronzu. Potvrdzuje to nález zlievačov foriem a veľkého množstva bronzových predmetov.
Znovu bolo hradisko osídlené v 2. a 3. stor. a potom až Slovanmi v 9. stor, v čase Veľkomoravskej ríše. Slovanskému hradisku na Kostolci predchádzalo hradisko v Pobedime. To bolo zničené v 1. pol. 9. stor. pravdepodobne v dôsledku expanzie kniežaťa Mojmíra na území dnešného Slovenska v rokoch 830-833. Hradisko na Kostolci bolo osídlené okolo roku 850, malo podobu veľmožského dvorca s rozlohou približne 0,5 ha. Pre jeho obranu bolo využité staršieho valu a priekopy z doby bronzovej. Na vrchole valu bola postavená drevená palisáda. Vnútri hradiska stála kamenná rotunda s apsidou.
Dvorec zanikol niekedy v pol. 10. stor., rotunda o čosi neskôr. Od konca 10. stor. do 14. stor. slúžilo okolie rotundy na hradisku ako cintorín. Podľa odhadu tu bolo za celú túto dobu pochovaných až 1900 ľudí. V čase okolo polovice 15. stor. slúžilo hradisko ako husitský vojenský tábor. Znovu sa tu pochovávali aj v novoveku od poslednej tretiny 16. stor. do druhej tretiny 19. stor. Ide o približne 340-360 pohrebov.
Zdroj: www.hrady.cz
Hrad nechal postaviť magister Aba z Hlohovca medzi rokmi 1251 – 1297. Toto datovanie bolo určené podľa archeologického výskumu – podľa nálezu mincí s uvedenými rokmi 1251 – 1261. V ďalších rokoch sa na hrade vystriedalo 40 majiteľov. V roku 1309 hrad získal Matúš Čák Trenčiansky, krátku dobu hrad vlastnil i český kráľ Ján Luxemburský, v roku 1394 Žigmund Luxemburský. Po tomto roku sa datuje prestavba v rozsahu stredného hradu. Výsledkom bol typicky gotický skalný hrad s útočnou vežou, palácom, kaplnkou a v juhovýchodnom rohu stredného hradu s vysokým hradbovým obvodovým múrom.
V 16. storočí sa stal hrad vlastníctvom Františka Nyáryho, ktorý sa oženil s dcérou pána hradu Korlátko (Cerová) a s celou rodinou tu žili i poslední príslušníci rodu Nyáry, ktorí si postavili nový kaštieľ v Sobotišti (na námestí) a postupne sa tam presťahovali aj so zariadením. Bolo to pre nich pohodlnejšie sídlo. Hrad zostal opustený a chátral. V období tureckých vojen slúžil ako útočište okolitému obyvateľstvu, pričom v období rokov 1674 – 1675 bol prechodnou väznicou protestantských kňazov, ktorí boli odsúdení bratislavským súdom na galeje. Zomreli v jamách (väznica po obvode múru). Túto udalosť pripomína pamätník a každoročné bohoslužby na hrade.
Keďže bol hrad opustený, ľahko ho napadli a vypálili Turci a hrad tak zostal dodnes.
V roku 1968 Pamiatkostav Žilina prevádzal pamiatkovú obnovu hradu, ktorá nebola dokončená. Archeologický výskum sa robil od roku 1978. Počas piatich sezón sa v odkrytých zasypaných miestnostiach, v jednotlivých vrstvách našli články kamennej architektúry z okien, dverí; ďalej sa našli črepiny z majoliky, z hrncov a kachieľ. K zaujímavým nálezom patrila ozdobná kamenná renesančná rímsa so štítom s letopočtom ukončenia prestavby hradu 1539 a monogramom majiteľa hradu Františka Nyáryho. Ďalej sa našla sústava pilierov, drevené časti z pôvodného hradu, železný šíp, 2 guľky, starý nôž, bronzové ihlice, rôzne druhy gombíkov, kovaní, kľúčik od šperkovnice, medené cedidlo.
Benediktinský klášter v Rajhradě je nejstarším klášterem na Moravě a náleží k nejstarším moravským církevním institucím. Podle legendy zde měl již v 10. století existovat klášter basiliánů, založený sv. Cyrilem. V roce 1045 daroval český kníže Břetislav I. břevnovskému klášteru opuštěný hrad s názvem Rajhrad a v něm založil klášteřík (cellu) sv. Petra a Pavla. O tři léta později 26. listopadu 1048 byla cella proměněna ve skutečný klášter, který byl podřízen břevnovskému opatství.
Klášter založený na místě velkomoravského hradiště snad již z 8. století byl v následujících staletích mnohokrát vydrancován. V roce 1311 navštívili klášter král Jan Lucemburský a rakouský vévoda Friedrich. Za husitských bouří se do Rajhradu uchýlili řeholníci z mnoha zničených klášterů.
Románskou podobu si klášter udržel až do počátku 18. století, avšak stav budov byl nevyhovující. Proto se tehdejší probošt Antonín Pirmus odhodlal ke kompletní velkorysé přestavbě. Pirmus, nazývaný druhým zakladatelem kláštera, svěřil v roce 1718 projekční práce Janu Blažeji Santinimu Aichlovi, který navrhl čtyři kvadratury obklopující chrám sv. Petra a Pavla: prelaturu, konvent a dva hospodářské dvory. V roce 1722 se začal stavět chrám, konventní budovy sloužily od roku 1755 a celý komplex byl dokončen v roce 1840.
Význam kláštera vzrůstal po celý středověk. V roce 1234 udělil klášteru podstatné svobody markrabě Přemysl. Král Jan Lucemburský propůjčil představeným kláštera roku 1327 hrdelní právo a Karel IV. potvrdil Břetislavova privilegia. Od roku 1540 zasedali rajhradští probošti v Moravském zemském sněmu. Právo pontifikálií nabyli probošti od papeže Inocence IX. v roce 1687 a od té doby směli nosit mitru, kříž, prsten a berlu. Celkové nezávislosti dosáhli rajhradští mniši v roce 1813, kdy bylo probošství povýšeno císařem Františkem I. na opatství.
Rajhradský benediktinský klášter se postupně stával vyhlášeným centrem vzdělanosti. Již ve 14. století literárně vynikli probošt Jan II. a mnich Petr, který navíc kreslil překrásné iniciály. Mnohé rukopisy po sobě zanechali převor Lev (+1419), převor Placentinus (+ 1638), probošt Celestin Arlet (+ 1683) a mnozí další. Největší rozmach kláštera nastal v 18. a 19. století, kdy proslul rozšiřující se knihovnou a vědeckou činností Bonaventury Pitra – zpovědníka Marie Terezie, dr. Řehoře Volného, dr. Bedy Dudíka, dr. Mauruse Kintera a dalších vzdělaných rajhradských benediktinů.
Celé 20. století bylo pro benediktiny téměř zničující, avšak nejtemnější období pro klášter nastalo krátce po komunistickém převratu. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byly v rámci „Akce K“ přepadeny jednotkami lidových milicí a StB všechny mužské řády v republice. Řeholníci byli internováni a majetek propadl státu. V rajhradském benediktinském klášteře se pak vystřídaly různé jednotky Čs. lidovém armády.
V roce 1990 byly zdevastované objekty vráceny řádu, který za podpory mnohých institucí, fondů a dárců postupně rekonstruuje celý areál. V roce 2005 zde byl otevřen Památník písemnictví na Moravě, který spravuje slavnou benediktinskou knihovnu s 65 000 svazky knih. Klášter po čtyřicetileté nucené přetržce znovu ožívá a navazuje tak na téměř tisíciletou historii benediktinské komunity v Rajhradě.
Výraznou pamiatkou Trnavy je Bazilika sv. Mikuláša, ktorého stavba a začala v roku 1380. Tento gotický trojloďový kostol bol postavený na mieste staršieho románskeho kostola, na ktorý sa vzťahuje najstaršia písomná správa o Trnave (1211) a ktorého časť základov bola odkrytá pri rozsiahlych renovačných prácach v r. 1975.
Stavba baziliky bola robená ako mestská stavba, keďže mesto ako patrón dodávalo stavebný materiál z vlastných zdrojov, ale aj za podpory panovníkov a bohatého meštiactva. Trojloďový chrám bol postavený na najvyššom bode starého mesta. Okolo bol cintorín. Pôvodné hlavné uličné priečelie baziliky bolo jednovežové (gotické). Na južnej strane sa nachádzajúci gotický portál je pôvodný. Obvodové vonkajšie murivo malo oporné piliere, medzi nimi vysoké gotické okná.
Vo svätyni päťbokého záveru zachovalo sa pôvodné gotické pastofórium. Na severnej strane je gotický otvor, vedúci dnes do sakristie. Pôvode viedol do románskej kaplnky sv. Juraja, ktorá počas stavby kostola slúžila farským potrebám.
Krížová klenba svätyne má rebrá hruškovitého profilu. Svätyňa nadväzuje na hlavnú loď masívnym triumfálnym oblúkom. Hlavná loď má po obidvoch stranách rovnakej šírky bočnej lode oddelené nerovnako širokými gotickými arkádami.
Štyri klenbové polia hlavne lode sú podobne riešené ako vo svätyni. V strede polí sú vypustené kamenné svorníky s plastickými erbmi. (Žigmund Lucemburský, Alberte Habsburský a mesto Trnava). Bočné lode sú podobne klenuté s kamennými rebrami a svorníkmi. V predsieni kostola (podchórie) sa zachovali pôvodné fresky: atribúty evanjelistov , uprostred znak mesta a na stenách a pilieroch sv. Ján ev., sv. Mikuláš, sv. Pavol a výjav o svätom Jurajovi.
Pôvodné kaplnky ležiace z oboch strán hlavného vchodu boli prestavané a zosilnené začiatkom XVI. Storočia, kedy sa uskutočnili ďalekosiahle úpravy a opravy. Vtedy arcibiskup Mikuláš Oláh chcel zvýrazniť význam tohto chrámu, ktorý od roku 1543 slúžil aj ostrihomskému arcibiskupovi a jeho kapitule, ktorí sa evakuovali pred Turkami do Trnavy. Prestavali sa: priečelie na dvojvežové a pod vežové kaplnky boli rozšírené. V roku 1577 boli na vrchole veží umiestnené veterníky: kohúti s dvojkrížom. (Kohút na snôpku je aj pri bočnom vchode. Je z erbu mestského kapitána Hollého – 1498).
17. storočie bolo v znamení najrozsiahlejších stavebných úprav a zmien kostola. Z popudu arcibiskupa kardinála Petra Pazmana začala v roku 1618 rozsiahla prestavba a interiérové úpravy, ktoré skončili v roku 1630. Prístavbou bočných kaplniek zmenil sa nielen pôdorys kostola, ale aj jeho jednoliatosť a gotická štruktúra. Vtedy bola aj rozrušená gotická kaplnka sv. Juraja a na jej mieste vybudovaná sakristia. Postavený bol nový chór, kazateľnica, nové lavice ako aj nové oltáre – všetko v barokovom slohu.
Veľký požiar v roku 1666 zasiahol severnú vežu, ktorú dal arcibiskup Juraj Szelepchen – Pohronec v roku 1676 prestavať na výšku južnej veže. Prebudovaná bola aj sakristia a ozdobená linetovou klenbou so štukovým dekorom.
Poslednou významnou prístavbou kostola bola centrálna baroková kaplnka Panny Márie, postavená v roku 1739 – 1741 s baldachýnovým oltárom od A. Huettera.
Začiatkom 19. Storočia bol opravený triumfálny oblúk, zrušené sedlové vežičky steny svätyne dostali drevené obloženie a na južnej strane v r. 1823 boli zosilnené oporné piliere z materiálov zrušeného slovenského kostola sv. Michala arch.
V rokoch 1900 – 1905 boli osadené nové vitráže okien, urobená maľba bočných stien hl. lode i svätyne. V roku 1916 bola odstránená tehlová výplň trojkružového gotického okna južnej podvežovej kaplnky a kaplnka v roku 1922 renomovaná.
V r. 1954-1958 boli omietnuté veže, porobené rozsiahle očistné a konzervačné práce na rímsach, kamenných osteniach, fialách a kamenných chrličoch.
Očistenie barokového stropu sakristie v r. 1964, elektrifikovanie zvonenia v r. 1967 atď.
Zdroj: trnava.fara.sk
Šaštín je v dejinách nášho národa staroslávny a jeho história siaha až do doby príchodu našich vierozvestov: svätého Cyrila a Metoda do starej vlasti Slovákov. Bola tu dôležitá pevnosť k ochrane obchodných ciest na križovatke dunajskej, českej a znojemskej cesty. Meno hradu a osady pochádza zo slova “Šášie” a “Tín” – čo znamená: hrad zo zoťatých stromov. Bol postavený pri riečke Myjava, v bažinatom teréne. Hrad bol sídlom župných vladikov a archidiakonátu – zástupcov biskupa. Šaštínsky archidiakonát spravoval diakonáty od Moravského Jána až po Čachtice. Tak Šaštín bol vždy sídlom dekana aj archidekana, ktorý sídlil na hrade. V ňom bol asi aj prvý kostol – hradná kaplnka. Prvá písomná zmienka je z r. 1204, kedy Imrich II. daroval rodu Győr majetok menom “Sassin”. Neskôr získal majetok Imrich Czobor I. Jeho syn Imrich Czobor II. sa tu usadil natrvalo. Z hradu boli vysielané hliadky, stráže, tvz. spekulatores, ktoré strážili cesty a hlásili nebezpečenstvo.
Úcta k Sedembolestnej Panne Márií u Slovákov začala prijatím kresťanstva od vierozvestcov sv. Cyrila a Metoda. Ľud k jej úcte staval kaplnky a chrámy. Podobne aj pri Šaštíne, blízko zámku visel na strome obraz Sedembolestnej.
1564 – Začiatok pútnictva. V tomto roku Angelika Bakičová, manželka grófa Imricha Czobora, majiteľa šaštinského panstva, dala zhotoviť sochu Sedembolestnej, ako splnenie sľubu za vyslyšanie v rodinných trápeniach. Angelika prosila o pomoc Sedembolestnú práve pri jej obraze. Sochu uložili k verejnej úcte do trojhrannej kaplnky, ktorá tu stojí podnes.
1654 – Sochu Sedembolestnej Panny Márie počas tureckých vojen preniesli do blízkeho zámku a uschovali v kaplnke sv. Imricha. Tu bola do začiatku 18. storočia.
1710 – Socha bola znova uložená do kaplnky. Ľud si ju veľmi uctieval a stalo sa mnoho zázračných uzdravení na tele i na duši. Preto sa začalo s ich vyšetrovaním.
1732 – 25. augusta sochu preniesli do loretánskej kaplnky pri šaštínskom kostole na námestí. Ostrihomský arcibiskup Imrich Eszterházy ustanovil vyšetrovaciu komisiu na čele s ostrihomským kanonikom Jurajom Agnelym, šaštínskym rodákom. Komisia preskúmala 726 zázračných prípadov, ktoré znovu prešetrila komisia v Bratislave. – 10. novembra za účasti mnohých duchovných a 20 tisíc pútnikov slávnostne vyhlásili sochu za zázračnú a znova uložili do trojhrannej kaplnky. Vtedy sa na tomto mieste slúžila po prvý raz svätá omša. Sochu zverili do opatery šaštínskemu farárovi Jánovi Schonovi.
1733 – provinciál radu Paulínov, František Rosa, vymohol, aby socha prešla pod ich opateru. Paulíni prišli do Šaštína 2. apríla. Podujali sa postaviť pútnický chrám a kláštor.
1736 – 16. júla posviacka základného kameňa. Začali sa stavebné práce pod vedením Jána Damianiho, staviteľa z Viedne. Neskôr stavbu viedol Matej Vépy.
1748 – bola dokončená stavba a strecha nad kostolom a v roku 1751 bol zastrešený aj kláštor.
1757 – chrám maľoval Jean Joseph Chamant prekrásnymi freskami na strope a nad bočnými oltármi.
1760 – pokračuje vnútorná výzdoba chrámu podľa návrhu Františka Antona Hildebranta, cisárskeho staviteľa, ktorý navrhol aj stavbu hlavného oltára z červeného mramoru a celého priečelia chrámu. Celá stavba bola financovaná zo zbierok prostého ľudu a s prispením cisárovnej Márie Terézie.
1762 – 12. augusta za účasti ostrihomského arcibiskupa Barkóczyho, cisárovnej Márie Terézie a jej manžela Františka Lotrinského, mnohých duchovných a tisícov pútnikov bola vysviacka chrámu a 15. augusta slávnostné prenesenie sochy na hlavný oltár.
1765 – posvätili zvony na veže, ktoré dosahovali len výšku strechy a boli ukončené ihlanmi.
1771 – bol postavený organ s 25 variáciami a kazateľnica. Postupne postavili bočné oltáre z mramoru, okrem jedného. Oltárne obrazy maľoval Ján Lukáč Kracker.
1786 – cisár Jozef II. Zrušil rehoľu Paulínov, ktorých bolo v Šaštíne 17. Odišli do Poľska. Chrám prešiel pod správu šaštinského farára – dekana Jakuba Schneidera a štyroch kaplánov. Starý farský kostol v Šaštíne zatvorili. Faru presťahovali do časti kláštora, ktorý sa stal cisárskym majetkom.
1864 – konala sa oslava tristoročného výročia uctievania sochy Sedembolestnej v Šaštíne. Predtým dekan Štefan Hrebíček sa podujal dostaviť dve veže do terajšej výšky. Stavbu previedol hodonínsky staviteľ Jozef Bárta. Kríže na veže slávnostne vytiahli 26. júna 1864. Celý chrám zrenovovali. – 8. septembra sa konala veľká slávnosť, pri ktorej ostrihomský arcibiskup, kardinál Ján Scitovský, korunoval sochu zlatými korunami, ktoré posvätil pápež Pius IX. Slávnosti sa zúčastnilo 300 duchovných a vyše 120 tisíc pútnikov.1902 – dekan Jozef Mária Škarda, pri príležitosti príchodu cisára do Šaštína na ukončenie manévrov, dal obnoviť chrám.
1914 – počas 1. svetovej vojny zobrali z veží zvony, okrem najmenšieho.
1924 – 8. september rozhodnutím trnavského biskupa Dr. Pavla Jantauscha prišli do Šaštína saleziáni – synovia Don Bosca. Opravili starý farský kostol na námesti, ktorý bol 150 rokov sýpkou. Zasvätili ho svojmu zakladateľovi sv. Jánovi Boscovi.
1926 – 31. októbra bola posviacka 4 veľkých zvonov.
1927 – 22. apríla sv. Otec Pius XI. Dekrétom “Celebre apud Slovaccham gentem” vyhlásil Sedembolestnú Pannu Máriu za patrónku Slovenska. 22. mája to slávnostne vyhlásil za účasti 3 biskupov a 40 tisíc pútnikov.1928 – bola posviacka veľkého národného zvona Sedembolestnej, ktorého hmotnosť je 4.745 kg.
1929 – bolo zavedené do chrámu a kláštora elektrické osvetlenie.
1941 – 43 – oprava svätyne a celej budovy. Viedenskí Slováci darovali plastickú krížovú cestu. Po skončení zároveň objednali rozšírenie organa.
1950 – 14. apríla boli zo Šaštína násilne vyhnaní Saleziáni a správa prešla do rúk diecéznych kňazov. Na jeseň bol dohotovený organ, ktorý má teraz 120 registrov, 5 manuálov, tri hracie stoly a 5500 píšťal. Pútnici aj nadaľej, aj cez prekážky navštevovali pútnický chrám.
1964 – pri 400 – ročnom uctievaní sochy na žiadosť pánov biskupov Dr. Ambróza Lazíka a Dr. Eduarda Néczeyho pápež Pavol VI. povýšil svätyňu Sedembolestnej dekrétom “Ad perpetuam rei memoriam” z 23. novembra na baziliku minor – menšiu. Slávnostné vyhlásenie sa konalo 27. decembra za účasti trnavského pána biskupa Lazíka, mnohých duchovných a veriacich.
1968 – 70 – znova faru spravujú otcovia Saleziáni – zavádzajú nové ozvučenie, elektrický pohon zvonov a postavili provizórny oltár k ľudu.
1975 – vdp. Farár Karol Senáši dal postaviť nový mramorový oltár k ľudu, ktorý posvätil p. biskup Dr. Július Gábriš, veľký mariánsky ctiteľ a každoročný pútnik k Sedembolestnej.
1987 – Mariánsky rok- baziliku navštívila Matka Tereza z Kalkaty a nový trnavský biskup, terajší arcibiskup-metropolita Slovenska Mons. Ján Sokol. Pod vedením miestneho pána farára Jána Bašu sa začala generálna oprava baziliky.
1990 – koncom februára prichádzajú znova do Šaštína Saleziáni a pod vedením farára-dekana Jána Malženického pokračuje oprava baziliky, 9. marca preberá časť kláštora a už 9. mája sa tu koná prvá celonárodná púť pre všetkých duchovných Slovenska, ktorej sa zúčastnilo 900 kňazov za účasti všetkých biskupov Slovenska a mnohých veriacich. 22. apríla sv. Otec Ján Pavol II. pri ceste vrtuľníkom zvlášť pozdravil Sedembolestnú zakrúžením nad bazilikou a pri homílii sľúbil, že príde na púť. Potom nasledovala za účasti veľkého počtu veriacich Svätodušná púť na prelome mája a júna; vyvrcholením pútnickej sezóny bola veľká púť na sviatok Sedembolestnej Panny Márie – Patrónky Slovenska, kedy už celé priečelie bolo bez lešenia.
1991 – Potom pokračovali renovačné práce vnútra baziliky: nová elektrická inštalácia, nové ozvučenie, úprava oltára a presbytéria, úprava sakristie, účelné temperovanie baziliky, obnova dlažby a dokončenie mariánskeho múzea pri bazilike. Najnákladnejšie však bolo očistenie a oživenie krásnych Chamantových fresiek a celého vnútra baziliky. Posledné lešenie bolo z baziliky upratané pred národnou púťou v septembri 2005.
V budove kláštora bolo (znovu)založené cirkevné katolícke chlapčenské internátne Gymnázium Jána Bosca.1995 (1.júl) – Šaštín a Baziliku navštívil pápež bl. Ján Pavol II., počas svojej druhej pastoračnej návštevy Slovenska.
Zdroj: bazilika.sk
Je tvořena souborem na sebe navazujících staveb, mezi nimiž dominují dvě obranné věže s bránou, v nichž se nachází pokladna a malý obchod s upomínkovými předměty. Další stavby tvoří lehká palisáda, pódium pro různá kulturní vystoupení, objekty rychlého občerstvení a administrativního zabezpečení. Všechny jsou zbudované v duchu stavební kultury a architektury známé z období raného středověku, takže nijak nenarušují historický rámec zážitkového areálu.
představují dva typy hradebních těles, které tvořily součást opevňovacího systému jednoho z center Velké Moravy, Veligradu. Byly nalezeny při výzkumech ve Starém Městě a Uherském Hradišti. Lehkým typem fortifikace je dřevo-hliněná hradba z čelní palisádou, těžkým typem pak nově zbudovaná mohutná hradba s frontální kamennou zdí a palisádovou nadstavbou. Bez takovýchto opevnění by staří Moravané jen stěží odolali útokům svých nepřátel.
ukazuje, jaký byl vzhled obytných domů, zahloubených příbytků a hospodářských staveb různých typů, nechává nahlédnout do jejich skromně vybavených interiérů. Asi překvapí, že obydlí se využívala hlavně během krutých zim, že v průběhu ostatních měsíců se žilo hlavně před nimi, venku. Nedílnou atraktivní součástí areálu jsou ustájená, ale také mezi návštěvníky volně se pohybující domácí zvířata, např. kozy, prasata, slepice a husy, ba dokonce i osli.
představuje samostatnou sídlištní jednotku, kterou tvoří dílny výrobce šperků, tedy klenotníka, dále hrnčíře, kováře a železářského hutníka, případně kovolitce. Tato odvětví dosáhla v 9. století výrazné specializace a vysoké úrovně, což se odrazilo ve všech sférách života tehdejších obyvatel Moravy. Při všech akcích pro školy a veřejnost, jsou dílny, podobně jako ostatní objekty, osazeny skutečnými řemeslníky, kteří oděni v dobových šatech oživují staré výrobní techniky.
tvoří vizuální dominantu archeoskanzenu. Jeho centrem je kamenný palác velkomoravských knížat jako reprezentant špičkové úrovně architektury Velké Moravy. Každoročně se v jeho interiéru uskutečňují různé kulturní aktivity, jako např. tematické výstavy k raně středověkým dějinám Moravy. Palác doplňuje kuchyně a vysoká obranná věž, na kterou je možno vystoupat. Přitom si lze udělat představu o rozsahu modranského archeoskanzenu, největšího na našem území, a spatřit blízký klášter Velehrad a trojvrší Chřibů s hradem Buchlov.
sestává z tří samostatně stojících objektů, z nichž hlavním je dlouhá dřevěná stavba členěná na několik částí. Původně zřejmě představovala obydlí významného kněze, možná přímo arcibiskupa Metoděje, jeho žáků a spolupracovníků, a také místo, kde se tito učili číst a psát v hlaholici a vzdělávali se v Písmu svatém. K areálu patří ještě malá zděná rotunda s funkcí křtitelnice, a kostel sálového typu – hypotetická rekonstrukce kostela sv. Jana – stojící v těsném sousedství archeoskanzenu, poblíž originálního místa nálezu jeho základů.
představuje jednu nejnovějších částí archeoskanzenu, kterou aktuálně tvoří nedávno vysazený vinohrad obsahující staré odrůdy révy vinné známé už ve středověku, jako Červenošpičák, Mlynářka, Tramín bílý, Muškát žlutý… Vinice vznikla ve spolupráci obce Modrá, modranských vinařů a odborníků z Ústavu vinařského a vinohradnického Mendelovy univerzity se sídlem v Lednici. Víno a Velká Morava jsou pojmy, které propojují minulost a přítomnost v jeden návštěvnicky velmi zajímavý celek.
Zdroj: www.archeoskanzen.cz
Na území obce byla nalezena ručně hnětená pálená keramika s hrubým zrnem, s čarami a nehtovými vrypy, i pozdější keramika z plavené hlíny vyrobená na hrnčířském kruhu. Mezi nejvýznamnější archeologický objev však patří první odkrytí zbytků velkomoravské kamenné stavby na našem území. Vykopávky zde prováděl od roku 1911 profesor bohoslovecké fakulty dr. Jan Nevěřil. Pod jeho vedením se podařilo odkrýt základy nevelkého kostela s pravoúhlým protáhlým kněžištěm a 4 podpěrami v lodi. Původně mu byl přikládán cyrilometodějský původ, což bylo ve vědeckých kruzích odmítáno, teprve po 40 letech se podařilo definitivně prokázat, že jde o první zděný kostel z dob Velké Moravy.
Tyto poznatky přinesl revizní archeologický výzkum, který zahájil v roce 1953 dr. Vilém Hrubý. Tento výzkum nejenom zpřesnil nálezovou zprávu o nalezišti, ale podařilo se při něm odkrýt i malý hřbitov o 36 kostrových hrobech, jejichž charakter odpovídá plně poznatkům o velkomoravských pohřebištích. Všechny hroby se vyhýbaly chrámovým zdem, z toho plyne, že pohřebiště vzniklo až v době, kdy kostel již stál. Nejstarší milodary v hrobech pocházejí z 9. století, není tedy pochyb, že stavba stála už v 1. polovině tohoto století, tj. ještě v době předcyrilometodějské.
Jde o jednolodní kostel s obdélnou lodí s vestavěnými 4 podpěrami a obdélníkovým kněžištěm o rozměrech asi poloviny délky a šířky lodi. Vstup do kněžiště byl snad částečně přehrazen krátkou příčkou, podlaha dlážděna menšími přitesanými kameny. Kamenné zdi, omítnuté zvenčí šedohnědou a uvnitř vícebarevnou malbou, nesly původně plochý dřevěný strop. Rozdílné zahloubení základů naznačuje, že loď měla větší výšku než pravoúhlý chór. Celkově lze usuzovat, že podoba byla ovlivněna misijním proudem ze západu.
Kolem východní části kostelíku byly zjištěny kůlové jamky – stopy ohrazení nebo náznak nějaké starší, snad také církevní stavby. Na severovýchodě a jihovýchodě pak ležel uvedený hřbitov, který svému účelu sloužil asi 100 let. Podle nálezu nožů v 10 hrobech lze soudit, že zemřelí příslušeli ke svobodné, snad i privilegované vrstvě.
Lze předpokládat, že po zániku Velké Moravy návrší u Modré pustlo, neboť v listině z počátku 13. století se hovoří o kostele sv. Jana, který později zmizel, ale který už tehdy stál pustý a prázdný v blízkosti Veligradu, na statku darovaném markrabětem Vladislavem Jindřichem cisterciákům jako provizorium do vybudování velehradského kláštera. Na konci 17. století je pak na rytině Kristiana Hirschmentzela, člena velehradského konventu, zobrazení malé kaple, nápadně se shodující s rekonstrukcí nalezených základů. Vzhledem k nálezu mince ze 17. století v areálu vykopávek lze předpokládat, že jde o totožnou kapli, rovněž lze předpokládat, že jde o kapli sv. Jana, spojenou se založením velehradského kláštera.
Opevněné sídlo bylo na říční terase v dnešní Chotěbuzi poprvé vybudováno a osídleno již v pravěku – na přelomu pozdní doby bronzové a starší doby železné. Po svém zániku a opuštění, k němuž došlo zhruba v mladší době laténské, čekalo dalších zhruba 1200 let, než se na místo vrátili lidé. Byli jimi Slované, kteří do oblasti, mnohem později nazvané těšínským Slezskem, přicházeli v období raného středověku.
Slované si vybrali dobře – místo je těžko přístupné, a navíc z hradiska mohli kontrolovat obchodní stezky, vedoucí z jihu na sever a na východ. Byli šikovnými obchodníky i bojovníky – a proto dokázali dobře využít stále patrných zbytků původního opevnění a vybudovat na jejich základech vlastní nové sídlo, jehož význam vzrostl zejména v době, kdy se celá oblast dostala do silného vlivu Velkomoravské říše.
Po několika fázích rozkvětu a úpadku, kterými slovanské hradisko prošlo, bylo nakonec přece jen lidmi opuštěno. Stalo se tak na počátku 11. století, kdy se – stručně řečeno, lidé přestěhovali o několik kilometrů východněji, do Těšína. Mnohem výhodnější poloha těšínského hradu vystavěného na skalním ostrohu nad řekou Olší a zejména města, které později vyroste v podhradí, byly důvodem definitivního zániku všech sídelních aktivit v Chotěbuzi.
Zdroj: www.archeoparkchotebuz.cz
Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se připojil v roce 1990 také papež Jan Pavel II.
Zakladateli kláštera byli moravský markrabě Vladislav Jindřich s jeho bratrem Přemyslem Otakarem I. a olomoucký biskup Robert. Výstavba kostela byla zahájena patrně v letech 1210 – 1215. Jako většina cisterciáckých kostelů přijal patrocinium Nanebevzetí Panny Marie. (Spolupatronát Cyrila a Metoděje byl připojen až v roce 1932 dekretem papeže Pia XI. Titulem bazilika byl kostel vyznamenán v roce 1928 z rozhodnutí papeže Pia XI.).
Původní románsko-gotická bazilikální stavba byla budována podle stavebních tradic cisterciáků, které charakterizovala krása prostých linií a střídmá výzdoba. Devadesát devět metrů dlouhá stavba byla rozvržena na půdorysu latinského kříže. Východní stranu uzavírala pětice apsid. V této podobě se kostel do dnešních časů nedochoval v důsledku tragických událostí, jež v průběhu dějin cisterciácký klášter postihly. V roce 1421 vypálili velehradské opatství moravští husité. Klášter 150 let chátral. Nesnadného úkolu obnovy se ujal až opat Ekard ze Schwoben ve druhé polovině 16. století. Středověkou podobu však kostel ztratil až v důsledku obrovského požáru, který v klášteře vypukl v roce 1681. V důsledku této pohromy byl kostel radikálně přestavěn. Stavba byla zkrácena o chrámové průčelí s románským ústupkovitým portálem a nahrazena novým, jemuž dominují dvě věže. Boční lodě baziliky byly přezděny příčkami s pilastry, a tak vzniklo 14 samostatných postranních kaplí, z nichž 10 má oltáře a pod podlahou krypty. Z křížení lodí byla snesena 100 metrů vysoká renesanční věž a byla nahrazena kupolí s nízkou věží zvanou lucerna. Nyní je tedy bazilika dlouhá 86 m. Přes radikální zásahy si kostel uchoval ve svých proporcích a půdorysném schématu charakter románsko – gotické stavby.
V roce 1784 byl velehradský klášter zrušen Josefem II. Klášterní majetek byl rozchvácen, areál kláštera střídal majitele a klášterní kostel se stal kostelem farním. Stavba velmi chátrala a chyběly finanční prostředky na její údržbu. Obnovy se dočkal kostel v souvislosti se sílícím cyrilometodějským kultem . V rámci cyrilometodějských milénií v letech 1863 a 1885 se jej podařilo obnovit. Další rozvoj byl zabezpečen příchodem jezuitů na Velehrad v roce 1890. Za jejich správy byla stavba ve 20. letech a 30. letech 20. století zabezpečena proti vzlínání vlhkosti. SS tím souvisel objev velehradského podzemí, které bylo ještě před vypuknutím druhé světové války zpřístupněno veřejnosti. V letech 1935 – 1938 proběhlo restaurování interiéru kostela. Nástup totalitních režimů k moci celá desetiletí bránil rozvoji poutního místa, ačkoliv nejnutnější opravy (např. statické zajištění klenby a výměnu krovu a krytiny) se podařilo realizovat.
V roce 1990 se na Velehrad vrátili Jezuité a na Velehrad přicestoval papež Jan Pavel II. Od té doby probíhá pozvolná hmotná i duchovní obnova Velehradu, přičemž projekt Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy představuje její vyústění.
Zdroj: www.velehrad-iop.cz
Základný kameň na stavbu kostola posvätil Ján Klačány 2. júna 1787. Privilégium na rozšírenie náboženskej slobody vydal cisár Jozef II. v roku 1786 a povolil evanjelikom stavať veže, čo bolo v čase stavby kostola už známe.
Kostol bol vybavený skromne a jednoducho. V roku 1790 darovali kostolu krstiteľnicu. S evanjelickým kostolom sa spája meno František Sláma, ktorý bol staviteľom a stolárom v jednom. Zaslúžil sa o postavenie Veterného mlyna v Holíči a evanjelický kostol vybavil lavicami, pavlačou, kazateľňami. Vyhotovil celé vnútro kostola podľa umeleckého návrhu panského architekta Karla von Bertele. Hlavný oltár je klasicistický z konca 18. storočia s obrazom Krista modliaceho sa v Getsemanskej záhrade, na úpätí hory olivetskej, ktorého posilňuje anjel. Evanjelici sa v Holíči spomínajú už okolo roku 1580 a literárna zmienka o cintoríne je z roku 1646. Intimát Márie Terézie zakazoval pochovávať mŕtve telá evanjelikov do rímsko – katolíckeho cintorína, preto bol evanjelikom pridelený cisárom Jozefom II. cintorín v severnej časti nad kaplnkou sv. Floriána po vydaní Tolerančného patentu. Kostol je Národnou kultúrnou pamiatkou.
V súčasnosti je kostol sprístupnený verejnosti len na objednávku v TIC Holíč počas Letnej turistickej sezóny a počas Dní Európskeho kultúrneho dedičstva.
Zdroj: holic.sk
Po celom západnom Slovensku sú roztrúsené komunity tzv. reoptantov z Ukrajiny, ktorí sa vrátili do vlasti po niekoľkých desaťročiach vysídlenia z východného Slovenska. Práve títo pred 24 rokmi prišli i do mesta Holíč na hranici Slovenska a Moravy. S veľkou láskou a obetavosťou za nimi dochádzali kňazi z východného Slovenska (napr. mitr. prot. Milan Gerka, archim. Vasilij Sadvarij a ďalší), ktorí im vysluhovali pravoslávne bohoslužby. Zbožnosť a záujem Holíčanov o duchovný život umožnili zriadenie cirkevnej obce. Jej prvým duchovným správcom sa stal prot. Mikuláš Rusič. Po ňom začal v Holíči pôsobiť protojerej Jakub Jacečko, ktorý bol iniciátorom založenia nového chrámu, ktorý by vyhovoval vzrastajúcemu počtu pravoslávnych kresťanov v Holíči a jeho okolí.
V časoch najťažších, keď si pravoslávni v Holíči hľadali miesto, kde by mohli vykonávať svoje bohoslužby, veľmi ústretovo sa k ním zachovala holíčska rímsko-katolícka farnosť, ktorá im umožnila po mnoho rokov užívať kaplnku sv. Floriána na miestnom cintoríne. Pravoslávna cirkevná obec po desaťročí príprav a následnej realizácii vďaka finančnej i materiálnej podpore sponzorov a darcov tak dostala nový svätostánok.
Chrám bol postavaný v rozmedzí rokov 2013 – 2018 v klasickom pravoslávnom štýle s dominantnou kupolou a typickými cibuľovitými vežičkami pri miestnom cintoríne. Posviacka tohto novopostaveného chrámu sa uskutočnila v dňoch 28. – 29. apríla 2018. Stala sa veľkou udalosťou pre bratislavský arcidekanát (je to zatiaľ tretí pravoslávny chrám v tomto regióne po Bratislave a Komárne), ale i široké okolie.
Posviacka chrámu, ako aj posvätenie základného kameňa /13.06.2013/ sa uskutočnila za účastí najvyšších predstaviteľov pravoslávnej cirkvi – Jeho Blaženosti Rastislava, arcibiskupa prešovského, metropolitu českých krajín a Slovenska spolu s Jeho Vysokopreosvietenosťou Michalom, arcibiskupom pražským a českých krajín, množstva duchovných, veriacich a najvyšších predstaviteľov zastupiteľstiev niektorých pravoslávnych krajín na Slovensku, a taktiež predstaviteľov Mesta Holíč.
V prípade záujmu o exkurziu organizovaným skupinám, či o sprístupnenie chrámu v inom čase je potrebné kontaktovať správcu cirkevnej obce na t.č. 034/668 52 84, 0918 941 124, alebo mailom na adresu: jaceckovajana@centrum.sk alebo Turisticko – informačné centrum Holíč.
Zdroj: holic.sk
Zámok bol za národnú kultúrnu pamiatku vyhlásený v roku 1970. Jeho dnešný neskorobarokový vzhľad je výsledkom prestavby renesančnej protitureckej pevnosti na reprezentačné letné sídlo cisársko – kráľovskej rodiny Habsburgovcov. Trojpodlažná obytná budova, pôdorysne riešená do tvaru písmena „U“ je obohnaná mohutným dvojnásobným systémom hradobného múru a priekopy, za ktorými pokračoval rozsiahly ohradený park zničený po roku 1919. V 20. storočí však nemal zámok šťastný osud, interiér sa značne poškodil a dlhé roky zámok nebol prístupný verejnosti. V súčasnej dobe však priestory zámku opäť ožívajú. Mesto Holíč využíva zámok počas letnej turistickej sezóny predovšetkým na rôzne spoločenské a kultúrne podujatia. Skutočnosťou je, že z pôvodnej bohatej výzdoby miestností zámku sa zachovali prakticky len dve – kaplnka a tzv. Čínska sála. Čínska sála sa nachádza v strednej časti prvého poschodia. Jej steny pokrývali tapety z pravej kože, ktoré sú z dôvodu ich ochrany a zachovania demontované. Anonymný autor na tapetách zobrazuje čínsku krajinu z obdobia dynastie Ming.
Najstaršie zistené osídlenie lokality zámku je datované od druhej polovice 12. storočia. Doložené je torzami sídliskových objektov na akomsi vyvýšenom výbežku – poloostrove, ktorý bol od východu voľne prístupný. Tieto prírodné danosti využili prví obyvatelia areálu pri budovaní opevnenia, ohraničujúceho plochu zhruba 57 x 39 metrov.
V čase, kedy Holíčsky hrad ovládal Matúš Čák Trenčiansky, bol vybudovaný nový priestranný objekt obdĺžnikovej, trojpriestorovej dispozície s vybiehajúcou hranolovou vežou v severozápadnom nároží. Bol to nový typ paláca nesúvisiaci s opevnením, kde stredný t. j. najväčší priestor bol uzavretý z dvoch užších strán vežami. Dvojpodlažná stavba umiestnená do južnej časti areálu rovnobežne s opevnením, rešpektujúca tak kamenný obytný objekt prvej stavebnej fázy, vytvorila základnú osnovu južného krídla Holíčskeho zámku. Archeologickým výskumom sa zistilo, že palác o rozmeroch 49 x 11,5 metrov, orientovaný po dĺžke V-Z vystavali v jednej stavebnej etape. Ďalej sa pri výskumoch zistila na objekte rozsiahla prestavba, datovaná do polovice 15. storočia, ktorá si vyžiadala súčasne likvidáciu najstaršej obytnej budovy i predgotického opevnenia. Vežovitú stavbu o rozmeroch 250 x 530 cm, vybiehajúcu na severnej strane SZ nárožia, nevyhovujúcu realizácii nového projektu rozobrali po základové murivo a k západnému múru veže a severnému múru paláca zo 14. storočia pristavali ďalší 15 metrov široký palác, zabudovaný dnes v západnom krídle kaštieľa, neskôr rozšírenom o východnejšie predstavané priečelie.
Neskorogotické opevnenie z 15. storočia stavané na pilotáži vymenili v období renesancie za veľkoryso komponované protiturecké hviezdicové opevnenie, pospájané kazematmi s vonkajšou i vnútornou priekopou. Súčasne podpivničili takmer celé nádvorie a v rámci areálu k vonkajšiemu opevneniu situovali hospodárske budovy. Dobudovaný bol tiež severný a rozšírený západný trakt kaštieľa. Písomné pramene spomínajú dokonca uzavretie pôdorysu objektu východným – nadzemným traktom. Táto renesančná hviezdicová pevnosť bola dostavaná po roku 1678.
Od roku 1736, keď sa objekt stal majetkom Habsburgovcov, uskutočňovalo sa postupné prebudovávanie blokovej renesančnej pevnosti na trojkrídlový barokový kaštieľ s novou funkčnou náplňou. Prestavba bola vykonaná pod vedením najvýznamnejších rakúskych architektov a umelcov F. A. Hillebrandta, J. N. Jadota, J. B. Chamanta. Baroková prestavba Holíčskeho zámku bola veľkým stavebným podujatím, ktorého výsledok sa zaraďuje medzi vrcholné barokové diela na území Slovenska. Monumentalita objektu, jeho veľkorysá architektonická koncepcia a historické reálie boli dôvodom na jeho vyhlásenie za Národnú kultúrnu pamiatku.
V súčasnosti je zámok sprístupnený verejnosti počas Letnej turistickej sezóny / máj – september /.
Zdroj: holic.sk
Keď sa povie mesto Skalica, takmer každý si ho spojí s najstaršou kultúrnou pamiatkou, ktorou je rotunda. Len málokto však vie, že najskôr bol postavený práve tento kostolík a až potom vyrástlo mesto Skalica. Rotunda sa nachádza na malom návrší na okraji mesta. Je postavená v románskom štýle. Presné datovanie vzniku rotundy zatiaľ nepoznáme. Svojou architektúrou nadväzuje na typ českých a moravských rotúnd a spolu s historickými okolnosťami svedčí pre datovanie jej vzniku na koniec 10. storočia až začiatok 11. Storočia na mieste staroslovanského hradiska. Neskôr bola prestavaná v gotickom a tiež aj v barokovom slohu. Vrchná časť plnila obrannú funkciu ako strážna veža a spodná časť slúžila ako kaplnka/kostolík. Dodnes je možné vo vrchnej časti vidieť badateľné stopy po strieľňach. V interiéri sa z gotického obdobia zachovali fragmenty nástenných malieb, ktoré zobrazujú motív legendy o svätom Jurajovi. Ten bojuje s drakom.
Súčasnú podobu získala v roku 1945. V roku 1970 bola Rotunda sv. Juraja vyhlásená za národnú kultúrnu pamiatku. V tom samom roku sa na rotunde uskutočnil významný archeologický výskum. V minulosti rotunda plnila funkciu vlastníckeho kostolíka s malou plochou na pochovávanie.
Táto významná kultúrno-historická pamiatka je sprístupnená širokej verejnosti – v období od 20. mája do 17. septembra je pre verejnosť zdarma. Mimo sezóny ju je tiež možné navštíviť, ale treba požiadať o otvorenie v informačnej kancelárii mesta. Návšteva rotundy mimo sezónu je spoplatnená nízkym poplatkom. V súčasnosti skalická rotunda prechádza už dlhšiu dobu náročnou rekonštrukciou.
Zdroj: regionzahorie.sk
História jezuitského kostola siaha do rokov 1693, kedy bol položený základný kameň nielen kostola, ale i školy a kolégia. Výstavba trvala takmer tridsať rokov. Zasvätený je Františkovi Xaverskému, ktorý predstavuje patróna rádu jezuitov a ochrancu pred morom. Jezuiti založili v Skalici strednú školu. Pre veľký počet rehoľníkov a študentov bola povýšená na kolégium. V roku 1724 kostol zasiahol požiar. O päťdesiat rokov z mesta odišli jezuiti, kostol prevzali na krátku dobu paulíni.
V minulosti bolo v kostole pôvodne osem oltárov. Zachoval sa však iba hlavný oltár s obrazom, na ktorom je vyobrazený František Xaverský spolu so sochami svätého Petra a svätého Pavla. Obraz patróna patrí medzi najväčšie obrazy na Slovensku s rozmermi 3,5×6,5 metra. Pochádza z polovice 18. storočia a autor obrazu je neznámy. Ako mnohé pamiatka, aj tento obraz časom chátral. V rokoch 1995 až 1996 ho reštaurovali dve ženy – Rosanna Báthoryová a Dagmar Morávková. Pred šiestimi rokmi Milan Flajžín reštauroval rám obrazu. Kostol veľmi rýchlo chátral a mnohé časti interiéru boli odnesené do iných kostolov. Zachoval sa iba spomínaný hlavný oltár, freska v bočnej kaplnky Panny Márie.
Pred šiestimi rokmi, v roku 2011 prešiel úplnou rekonštrukciou, ktorá bola zároveň najrozsiahlejšia rekonštrukcia v histórii mesta Skalica. Zrenovovaný bol exteriér, ale i interiér kostola. Dňa 27. novembra 2011 sa uskutočnilo slávnostné otvorenie zrekonštruovaného kostola. Týmto dňom sa začína ďalšia etapa kostola ako kultúrno-spoločenského centra v Skalici. Odvtedy slúži ako kultúrno-poznávacia pamiatka, kde sa sporadicky usporadúvajú koncerty organovej hudby, ale i iných žánrov, tiež výstavy, promócie škôl, spoločenské akcie, ale i sobáše. Kostol má unikátnu akustiku, ktorá je zároveň najlepšou akustikou v strednej Európe. Ministerstvo kultúry Slovenskej republiky dokonca kostolu udelilo ocenenie Kultúrna pamiatka roka 2011 za komplexnú obnovu a reštaurovanie mobiliáru jezuitského kostola v Skalici. Kostol patrí k majetkom mesta a neslúži na bohoslužobné účely.
Zdroj: regionzahorie.sk
Podľa projektu architekta Dušana Jurkoviča bol postavený slovenský kultúrny dom v Skalici v roku 1905, ktorý stojí v centre mesta. Jadro budovy tvorí veľká divadelná sieň, kde sa nachádzajú nástenné maľby od moravských umelcov Josefa Uprku a Antoša Frolku. Na fasáde budovy sa nachádza mozaika, ktorú navrhol Mikoláš Aleš. V minulosti bol na poschodí byt Pavla Blahu.
V roku 2005 sa na dome uskutočnila rozsiahla rekonštrukcia v interiére, ale i v exteriére.
V súčasnosti priestory domu slúžia pre kultúrne a spoločenské podujatia. V časti prvého poschodia sa nachádza stála expozícia Záhorského múzea a galéria Júliusa Koreszku.
Máj – September
Piatok: 14:00 – 18:00
Sobota: 10:00 – 18:00
Nedeľa: 14:00 – 18:00
Bezplatný vstup (Máj – September)
mimo sezóny podľa aktuálneho cenníka – cenník
Turistická informačná kancelária
Námestie slobody 10, 909 01 Skalica
+421 915 723 216, +421 34 66 45 341
tik@mesto.skalica.sk
www.tikskalica.sk
Zdroj: regionzahorie.sk
Pôvodne išlo o dom grófov Pálfiovcov z Erdödu. V prvej tretine 17. storočia vznikol spojením dvoch stredovekých domov. V rokoch 1780 až 1800 sa uskutočnila jeho prestavba. Na prelome 19. a 20. storočia bol vo vlastníctve rodiny Mittákovcov.
Začiatok muzeálnych aktivít siahajú do rokov 1876 až 1881, kedy so svojou zberateľskou činnosťou začal František Víťazoslav Sasinek. V roku 1898 sa do Skalice vrátil MUDr. Pavel Blaho, ktorý sa spolu so svojimi známymi začal zaoberať myšlienkou zbierania a prezentácie ľudového umenia na Záhorí. Prvú zbierku sprístupnil pre verejnosť v roku 1903 v súkromnom dome Jozefa Nováka v Skalici. Zavŕšením snáh o vytvorenie múzea v Skalici bol rok 1905, kedy na námestí otvorili nový kultúrny dom. Dom mal názov Katolícky dom alebo tiež Spolkový dom a bol prvým národne orientovaným múzeom na Slovensku založený súkromnou osobou. Do roku 1914 ho ročne navštívilo 250 až 400 osôb. Po smrti dr. Pavla Blahu, v roku 1927 návštevnosť mala klesajúcu tendenciu. Bolo to spôsobené najmä kvôli sporom o Spolkový dom. Trvalo to roku 1935. O sedem rokov neskôr sa do Skalice vrátila Gizela Blahová, ktorá prevzala starostlivosť o zbierky. roku 1945 prešla správa múzea na Mestský národný výbor v Skalici a v roku 1952 bolo zriadené ako Okresné vlastivedné múzeum. Otázka odkúpenia priestorov a zbierok od Blahovej rodiny bola doriešená až v roku 1966. Potom sa veľmi dlho menil štatút múzea, ale i jeho vedenie. Od roku 1965 vystupuje pod svojím súčasným názvom ako Záhorské múzeum.
V súčasnosti múzeum plní funkciu ako regionálna inštitúcia, ktorá má pôsobnosť pre Záhorie. Je pracoviskom so systematickou vedeckovýskumnou, akvizičnou, edičnou, dokumentačnou, prezentačnou, metodickou, kultúrnospoločenskou a výchovno-vzdelávacou činnosťou.
Záhorské múzeum zabezpečuje komplexnú múzejnú dokumentáciu v okresoch Skalica, Senica a dokumentáciu etnických a kultúrnych vzťahov Záhoria so susednými regiónmi na celom jeho historickom území. Okrem domácich, regionálnych, ako i celoštátnych kultúrnych inštitúcií spolupracuje i so zahraničnými múzeami susednej Moravy a Rakúska. Spomedzi nich osobité vzťahy má Záhorské múzeum s múzeom v Hohenau an der March, s ktorým v roku 2005 nadviazalo i oficiálne partnerské styky. Zbierky Záhorského múzea sa orientujú na archeológiu, históriu, literárnu históriu, etnografiu a muzikológiu regiónu. Súčasným zriaďovateľom múzea je Trnavský samosprávny kraj.
Otváracie hodiny:
Jún – September
Pondelok – Piatok: 8:00 – 16:00
Sobota: 10:00 – 14:00
Nedeľa: 14:00 – 18:00
Október – Apríl
Pondelok – Piatok: 8:00 – 16:00
Sobota – Nedeľa: na objednávku 3 dni vopred
Vstupné:
1,50 € – dospelí
1,00 € – deti od 6r., študenti, dôchodci
2,50 € – lektorský výklad (SK)
deti do 6r. a ZŤP zdarma
Kontakt:
Záhorské múzeum
Námestie Slobody 13, 909 01 Skalica
+421 34 66 44 230
zahorskemuzeum@zahorskemuzeum.sk
www.zahorskemuzeum.sk
Zdroj: holic.sk
Bazilika na Svatém Kopečku je nepřehlédnutelnou dominantou celého okolí Olomouce. K chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku po staletí směřovaly kroky tisíců poutníků a i dnes patří k nejznámějším a nejnavštěvovanějším poutním místům v České republice.
Podle pověsti poutní místo založil olomoucký měšťan a obchodník s vínem Jan Andrýsek postavením kaple, kterou si na něm ve snu vyžádala Panna Marie.
Hlavní pouť probíhá na svátek Navštívení Panny Marie (31. 5.), v neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) a následující pondělí a úterý a také poslední neděli v říjnu.
Chrám vybudovali premonstráti v 17. a 18. století na místě kapličky, kterou zničili Švédové. Unikátní je orientace chrámu, kdy hlavní osa nesměřuje od východu k západu, ale chrám je pootočen průčelím k mateřskému klášteru Hradisko. Kněz, který žehnal od oltáře věřícím, díky tomu prý při otevřených dveřích žehnal i klášteru. V roce 1995 povýšil papež Jan Pavel II. chrám na baziliku minor.
Toto významné poutní místo prošlo dlouhodobou rekonstrukcí, jejíž druhá etapa byla dokončena v roce 2021. Díky rekonstrukci je nyní tento barokní skvost v perfektním stavu a návštěvníků se nově otevírají dosud uzavřené prostory.
Novinkou je tak např. prohlídkový okruh, který zavede návštěvníky na kůr, odkud je jedinečný pohled do chrámu, provede je také dosud nepřístupnými reprezentačními sály.
Návštěvníci mohou navštívit také Svatokupecké muzeum, v němž jsou vystaveny monstrance, relikviáře, mešní roucha a nebude chybět ani expozice poutnictví. Prohlídkový okruh muzeem má dvacet zastavení s popisky a QR kódy, přičemž první zastavení se nachází už venku před bazilikou.
Sadové náměstí 1
779 00 Olomouc – Svatý Kopeček
www.svatykopecek.cz
Za několik desetiletí své existence dosáhla zoologická zahrada výrazných úspěchů v chovu a rozmnožování exotických živočichů. V atraktivních a zvířatům přizpůsobených prostorech probíhá chov antilop, žiraf, opic i šelem, unikátem je také obří ptačí voliéra či společný výběh medvědů baribalů a vlků polárních.
Dominantu zoologické zahrady tvoří vyhlídková věž vysoká 32 metrů. Z horní vyhlídkové plošiny lze pozorovat zvířata v zoo, obdivovat baziliku Navštívení Panny Marie či sledovat panorama Olomouce a jeho okolí.
Olomoucká zoologická zahrada se pyšní řadou rarit. Například potemnělý pavilon netopýrů, osvětlen pouze hvězdnou oblohou a několika málo bodovými barevnými světly, poskytuje zázemí zvířatům s noční aktivitou, především pak velmi vzácným kalonům zlatým. Od návštěvníků je odděluje pouze 120 cm vysoké sklo, ostatní prostor není ničím krytý. Kaloni tak zde mohou volně prolétávat přímo nad hlavami návštěvníků.
Dobrodružství zažijete i ve velkém přírodním výběhu makaků červenolících. Jde o jednu z nejatraktivnějších expozic doplněnou o dřevěnou lávku zavěšenou 7 m nad údolím. Výběhem mohou návštěvníci projít nejdříve přes most a pak volně po stezce přímo mezi zvířaty.
Dalším zpestřením olomoucké zoo je velký výběh gepardů s prosklenou vyhlídkou s posezením a velký přírodní výběh rysů, jejichž chov zde má již dlouhou tradici. Přes výběh probíhá lávka pro návštěvníky, jež nabízí netradiční pohled na tato elegantní zvířata. Zoo se rovněž pyšní úspěšným chovem levhartů mandžuských, kteří jsou jedněmi z nejvzácnějších kočkovitých šelem na světě. Výběh levhartů je koncipován do podoby jeskyně.
Darwinova 29
779 00 Olomouc – Sv. Kopeček
www.zoo-olomouc.cz
Fortová pevnost z let 1871-1876 byla vybudována jako součást „Císařsko-královské olomoucké pevnosti“. Konstrukčně se jedná o jednovalový dělostřelecký fort, je to architektonicky a historicky unikátní pevnostní objekt.
V současné době fort spravuje občanské sdružení Fort Radíkov o.s., nabízí mimo historii i další volnočasové aktivity. Jsou to nejen komentované prohlídky, ale také řada zážitkových aktivit. Můžete si tady zastřílet ze vzduchovek, vyzkoušet házení vrhacími noži, geocaching, hledání „pokladů“ pomocí detektoru kovů, kanadské dřevorubecké hry nebo třeba jen opéct buřty na ohni.
Pivovar navazuje na historii produkce tvarůžků a piva ve Velké Bystřici, kde se v minulosti Olomoucké tvarůžky běžně vyráběly.
Je to dobrá zpráva pro všechny milovníky Olomouckých tvarůžků – ty se nově (2021) vyrábějí také ve Velké Bystřici a to pod léty prověřeným a zlidovělým názvem Tvargle. Tvarůžky se samozřejmě vyrábějí podle původních receptur a z místních surovin.
Minipivovar Tvarg vyrábí nejen klasický ležák, ale i svrchně kvašená piva, jako je IPA a ALE.
Pivovar a sýrárnu s restauraci a letním posezením najdete v opravených památkově chráněných pivovarských sklepích v sousedství Bystřického zámku. Obě provozovny můžete také navštívit během pravidelně pořádaných exkurzí s ochutnávkou.
Nabídka:
Budova radnice, jako jedna z mála v ČR, slouží svým účelům – tedy jako sídlo úředníků magistrátu – dodnes. Nachází se tam i expozice k historii města, orloje a radnice. Všechny expozice jsou volně přístupné během úředních hodin magistrátu a v rámci prohlídek „Olomouc v kostce s průvodcem“ spojených s výstupem na radniční věž. V podloubí radnice najdete turistické informační centrum.
Olomoucký orloj je zasazen do severní fasády radnice. Dnešní podoba orloje je z 50. let 20. století, byl totiž značně poškozen za druhé světové války. Je určitě zajímavým dokladem propagandistické role tehdejšího oficiálního umění – socialistického realizmu. Mozaiková výzdoba sestává z medailonů na bočních stranách výklenku, znázorňujících práce charakteristické pro jednotlivé měsíce v roce, a kalendáře, který uvádí data událostí považovaných tehdejší komunistickou propagandou za významné. Ve vrcholu výklenku uplatnil Karel Svolinský, autor návrhu, folklorní motiv jízdy králů.
První písemná zmínka o původním orloji pochází z roku 1519. Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek. Umělecky nejhodnotnější zřejmě byla jeho barokní úprava podle návrhu malíře Jana Kryštofa Handkeho.
Snad nejznámější památkou Olomouce je, po zapsání v r.2000 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice na Horním náměstí.
Sloup byl postaven v letech 1716-1754 jako okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru. Sloup je vysoký 35 m a představuje nejvyšší sousoší ČR.
Sloup je ozdoben více než čtyřiceti sochami, dominují mu pozlacené měděné sochy Nejsvětější Trojice (Otec, Syn a Duch svatý) doprovázené archandělem Gabrielem na vrcholu a socha Nanebevzetí Panny Marie na dříku pod nimi.
Sloup uvnitř ukrývá také malou kapli s reliéfy znázorňujícími oběti bohu Kaina, Ábela, Noema a Abraháma. Je zde vyobrazena také Ježíšova smrt na kříži v pozadí s městy Olomouc a Jeruzalém. Kaple je v sezoně otevřená, máte i možnost prohlídky s průvodcem.
Arcibiskupský palác je od svého vzniku a do současnosti sídelní rezidencí olomouckých biskupů a od roku 1777 také arcibiskupů. Arcibiskupská rezidence je významným příkladem barokní palácové architektury na Moravě.
V průběhu své historie byl svědkem řady významných událostí, z nichž je možno zmínit např. návštěvu Marie Terezie, intronizaci císaře Františka Josefa I., uzavření mírové smlouvy známé jako tzv. „Olomoucké punktace“ či návštěvu papeže Jana Pavla II.
V současné době je veřejnosti zpřístupněn jeden prohlídkový okruh, který zahrnuje reprezentační sály Arcibiskupského paláce situované v prvním patře. Interiéry mají dochovanou bohatou rokokovou, empírovou a neobarokní výzdobu a jsou vybaveny dobovým mobiliářem. Právě tyto místnosti jsou spjaty s nejvýznamnějšími událostmi, které se v budově odehrály.
Arcidiecézní muzeum sídlí v budovách kapitulního děkanství a v areálu národní kulturní památky Přemyslovský palác. Součástí prohlídkové trasy je i románský biskupský palác Jindřicha Zdíka (Přemyslovský palác) a kaple sv. Barbory. Stálá expozice muzea seznamuje návštěvníky s duchovní kulturou olomoucké arcidiecéze. V obrazárně jsou zastoupena špičková malířská díla shromažďovaná olomouckými biskupy od 16.století. Součástí objektu je i koncertní sál „Mozarteum“, pojmenovaný na památku zdejšího pobytu slavného hudebního skladatele W. A. Mozarta. Muzeum nabízí také 25 sluchátek audioprůvodce v češtině, angličtině, němčině a polštině.
STÁLÉ EXPOZICE
Románský biskupský palác
Jedná se o nejvýznamnější stavební památku palácového typu v českých zemích. Podle průzkumů palác vznikl těsně před polovinou 12. století.
Ke slávě a chvále – 1000 let duchovní kultury na Moravě II
Stálá expozice Arcidiecézního muzea je sestavena do dvou základnách okruhů, z nichž první nazvaný Umění olomoucké diecéze je koncipován chronologicky a zahrnuje všechny umělecké obory (architektonické fragmenty, malířství, sochařství, umělecké řemeslo – zlatnické práce i textilie aj.).
V dalším expozičním okruhu nazvaném Sběratelství olomouckých biskupů je představena obrazová kolekce zahrnující významná díla italské, nizozemské i středoevropské provenience. Původ sbírky sahá do 17. století a tvoří jednu z nejkvalitnějších středoevropských kolekcí starého malířství.
Muzeum prošlo rekonstrukcí a v dubnu 2023 se opět otevírá. Představuje nejen rozšíření stávajících expozic, ale především novou stálou expozici – Zde se nacházíte. Svatováclavské návrší v proměnách staletí. Její velká část bude patřit novým médiím a digitálnímu obsahu – např. virtuální vizualizace prostoru svatováclavského návrší – v pravěku, středověku a novověku, nebo např. edukační místnost s virtuální herní konzolí, kde si budou moci zájemci vyzkoušet stavbu katedrály.
Monumentální původně románská katedrála z 12. století je nejvýznamnějším olomouckým chrámem. Prošla řadou přestaveb a dnes se nad Olomoucí tyčí v novogotické podobě.
Katedrála sv. Václava patří neodmyslitelně k panoramatu města. Jižní věž, vysoká přesně 100,65 m, je nejvyšší kostelní věží na Moravě (a druhou nejvyšší v České republice). Na novogotickém oltáři je umístěn relikviář s ostatky sv. Jana Sarkandera. Dómské varhany patří k nejlepším romantickým nástrojům u nás. Ve sklepení se nachází krypta, která je zpřístupněna.
Klášterní Hradisko
Klášter vznikl v 11. století jako sídlo benediktinů. Hradisko zažilo řadu katastrofických událostí a několikrát bylo pobořeno. Dnes má barokní podobu a je přes 200 let sídlem vojenské nemocnice. V jedné z jeho věží je expozice dějin kláštera.
Chrám Panny Marie Sněžné
Typický kostel jezuitského řádu vznikl na začátku 18. století a vyniká překrásnou a velmi bohatou výzdobou interiérů.
Kaple Sv. Jana Sarkandera
Na místě dnešní kaple stávalo městské vězení, ve kterém byl roku1620 podroben útrpnému právu katolický kněz Jan Sarkander, jemuž je kaple zasvěcena. Na následky mučení zde Sarkander také zemřel. Současná podoba kaple pochází z počátku 20. století, kdy byla provedena radikální novobarokní rekonstrukce.
V suterénu kaple se nachází originál mučícího skřipce a studna zbudovaná nad „zázračným léčivým pramenem“, z něhož ve vězení pil Jan Sarkander.
Kostel sv. Michala
Trojice barokních kopulí michalského kostela, první kopulové stavby na Moravě, dotváří charakteristické panoráma města. Kostel vznikl ve 13. století a po švédské okupaci města v 17. století prošel výraznou přestavbou. Sochy na jeho hlavním průčelí patří k nejhodnotnějším dílům olomouckého barokního sochařství.
Zvláštností kostela je i poustevna – pod kostelem je podzemní jezírko. Prostory jezírka slouží k tichému rozjímání, pramen nikdy nevysychá.
Kostel sv. Mořice
Kostel sv. Mořice patří k nejvzácnějším stavbám období pozdní gotiky na Moravě. Roku 1412 byla vystavěna 46 m vysoká věž, jejímž původním účelem zřejmě bylo varovat obyvatele města před požáry. Věž je vybavena architektonicky zajímavým dvojitým točitým schodištěm, dnes slouží jako rozhledna. S kostelem sv. Mořice je neodmyslitelně spjat každoročně konaný Mezinárodní varhanní festival (září), najdete tam varhany, které se řadí k těm největším ve Střední Evropě.
Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Kostel sv. Cyrila a Metoděje se nachází v olomoucké části Hejčín. Jedná se o kostel ve stylu neoklasicistního modernizmu. Jednoduchý exteriér kostela kontrastuje s bohatou výzdobou. 5. července 1932 byla stavba slavnostně vysvěcena. Kostelní věž je vysoká 65 m, na průčelí věže je umístěno bronzové sousoší sv. Cyrila a Metoděje.
Secesní vila byla budována jako městské sídlo bankéřské rodiny Otto a Eugenie Primavesi v letech 1905-1906. Jedná se o národní kulturní památku.
Architekti dokázali mistrně kombinovat tehdejší secesní styl s moderním proudem a výsledkem byla bohatě členitá jednopatrová stavba rodinného domu s vysokou mansardovou střechou. Na výzdobě interiérů se podíleli tehdejší přední umělci. Patřil k nim rodinný přítel Anton Hanak, který pro ně navrhl obložení jídelny s měděnou kašnou „Živá voda“, sochou ponocného a spoustu dalších děl. Dalším významným umělcem, podílejícím se na výzdobě vily, byl výtvarník a architekt Josef Hoffman a malíř Gustav Klimt.
Vilu Primavesi si můžete prohlédnout během nepravidelně konaných prohlídkách interiérů. Ve vile je také otevřena stylová kavárna s příjemným posezením jak uvnitř, tak i na zahradě.
Olomoucké parky jsou příslovečnými „plícemi“ města v srdci Hané, které obklopují v podstatě ze všech stran historické jádro.
Rozprostírají se pod středověkými a tereziánskými hradbami a díky jedinečným sceneriím, které vytvářejí skály, hradby i protékající Mlýnský potok, je procházka těmito sady výjimečným zážitkem. Architektonickou součástí Bezručových sadů je Jihoslovanské mauzoleum, společná hrobka s pozůstatky jihoslovanských vojáků, kteří během I. světové války zemřeli na území Moravy a Slezska. Park zdobí také památník Petra Bezruče, jehož jméno sady nesou. Z Bezručových sadů se schodištěm Jakubského výpadu dostanete nahoru na hradby do Parkánových zahrad Univerzity Palackého.
Jsou největším olomouckým parkem a tvoří je vysoké porosty kaštanů a lip. Součástí je i magnóliová zahrada, která je koncipovaná jako odpočinkový prostor. Na jaře poskytuje pohled na záplavu bílých a růžových květů, z nichž některé dosahují velikosti až 20 cm. Na podzim i v zimě zde upoutávají pozornost žlutě a červeně kvetoucí podivuhodné východoasijské a americké keře vilínů.
Čechovy sady vznikly ve 30. letech 19. století. Čechovy sady jsou parkem určeným především k odpočinku. Součástí parku je Památník osvobození Olomouce sovětskou armádou odhalený v roce 1945, socha Boženy Němcové, profesora V. Navrátila a pomník věnovaný významnému olomouckému grafikovi Karlu. K architektonickým zajímavostem parku patří i pevnostní tzv. Litovelská brána, která byla ke vchodu do sadů přenesena v roce 1896.
V roce 1921 byla nad Velkým Týncem vybudována velká kamenná mohyla – Památník osvobození. Nachází se v prostoru, kde se kdysi stávalo opevněné hradisko. Stavba pojatá jako Památník osvobození vznikla podle projektu místního rodáka, architekta Františka Koláře. Slavnostního odhalení dne 18.9.1921 se zúčastnil dokonce i prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Tuto událost připomíná nedaleký pamětní kámen. Na čelní straně mohyly je nápis 1620-VSTALŤ JEST-NÁROD OSVOBOZENÝ-1918. Do mohyly byla umístěna pamětní deska připomínající smrt 31 týneckých mužů padlých na frontě během I. světové války včetně jednoho z dvaceti občanů, kteří se přidali k zahraničním československým legiím. Později přibyla pamětní deska obětem II. světové války. Impozantní mohyla stojí na kopci Hradisko 299 m.n.m., kousek od ní se tyčí dřevěný kříž, dále je tu ohniště s posezením a v okolí jsou rozmístěny lavičky. Je to krásné vyhlídkové místo, za pěkného počasí se odsud rozprostírá krásný výhled nejen na samotnou obec, ale také na Olomouc.
Přírodní rezervace Království se nachází asi 8 km jihovýchodně od Olomouce mezi obcemi Dub nad Moravou, Majetín, Grygov a Charváty. Celé území je protkáno sítí cest, které přímo vybízí k dlouhým procházkám. Jedná se o druhově velmi rozmanitý lužní les v rozlehlé nivě řeky Moravy. Celé území se vyznačuje bohatou flórou a faunou. V jarním období se v bylinném patře setkáte se sasankou hajní, dymnivkou dutou, křivatcem žlutým nebo prvosenkou vyšší. Později dominuje česnek medvědí. Z kriticky ohrožených obojživelníků zde žije například čolek obecný, čolek horský a rosnička zelená. Hnízdí tu přes 63 druhů ptáků. Zajímavostí je památný strom „Dub Král“, který roste nedaleko železniční trati a je starý 460 let.
Unikátem Brodku je zvonkohra. Jejích 22 zvonů pochází ze zvonařské dílny rodiny Dytrychových a architektonické zpracování je dílem výtvarníka Jiřího Studenského. Zvony jsou zavěšeny do kruhu na kovové konstrukci, která má tvar zvonu, a ta je postavena nad kruhovou plochou a obklopuje jí voda. Tato plocha symbolizuje rovinu Hané a voda (nádržky s vodou) zase vodní toky, které ji obklopují.
Největší zvon má hmotnost 220 kg, nejmenší váží 5 kg. Zvonkohra zazněla poprvé 1.ledna 2000 v 00,00 hod. Do jejího programu může být uloženo až 100 melodií s možností dalšího rozšíření.
Zvonkohra je spouštěna denně v 18,00 hod., v neděli a svátky také ve 12,00 hod. Zároveň je možné ji spustit kdykoli ručně, nebo, po připojení k elektronické klávesnici na ni přímo zahrát jako na klasický hudební nástroj.
Zvonařskou dílnu v Brodku u Přerova založil v roce 1950 Josef a Laetitia Dytrychovi. Zvony z této dílny zvoní po celém světě: V Japonsku, na Ukrajině v Texasu v USA, v ruském Jakutsku, v Jižní Africe, Austrálii, Polsku, Rakousku, Itálii, Švédsku, Anglii nebo Irsku, Německu aj. Roční produkce je okolo 150 – 300 zvonů všech velikostí. Největší zvony, které byly zhotoveny ve zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová váží okolo 2 až 5 tun. Vrcholem zvonařského umění jsou zvonkohry. Zvonkohra o 22 zvonech zdobí i obec Brodek u Přerova.
Reprezentativní vzorek práce zvonařské dílny lze zhlédnout i v Muzeu Komenského v Přerově.
Zděná mlýnice s dřevěným štítem z roku 1739, svého druhu patřící k nejstarším na Moravě. Mlýn však již třikrát měnil místo pro povodně způsobené řekou Moravou.
Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky; předmětem ochrany je mlýnice, obytná část, strojovna, vodní náhon a hospodářská budova.
Mlýn můžete najít na naučné stezce Citov, která vede od zdejšího zámku právě k vodnímu mlýnu. Jedná se o nenáročnou krátkou procházku obcí.
Zámek byl postavený roku 1765 klášterem dominikánek v Olomouci a sloužil jako letní sídlo příslušnic kláštera.
Po zrušení kláštera v roce 1782 připadl Citov náboženskému fondu a královská komora jej v roce 1827 prodala bratřím Pauspertlovým z Drachenthalu. Tobiáš Pauspertl dal dosavadní zámeckou budovu stojící u panského dvora strhnout a na jejím místě postavit empírový zámek. Stavbu provedl stavitel Rosa z Kroměříže a byla dokončena v roce 1845. Od Pauspertlů zdědili zámek v roce 1908 rytíři de Navarrové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Okolo zámku byl založen přírodně krajinářský park.
Zámek dnes slouží pro potřeby obce, veřejnosti je nepřístupný. Park přístupný je, najdete v něm několik krásných zákoutí, fontány a také hrací prvky pro děti.
Monumentální barokní stavba s druhou nejvyšší klenbou na Moravě. Je to tradiční poutní místo.
Dvě vznešené věže chrámu jsou svědky poutí, konajících se zde přes 250 let. Při jejich příležitosti se v kostele každoročně slouží slavnostní poutní mše za přítomnosti olomouckého arcibiskupa, doprovázená místním chrámovým sborem. V okolí chrámu můžete obdivovat několik velkých soch, jako je socha Sv. Floriána, Sv. Jana Nepomuckého a Sv. Josefa.
Kostel vystavěl architekt Klíčník v letech 1734-1756. V roce 1731 byla vybudována vedle chrámu tzv. Mariánská rezidence sloužící zejména k ubytování výpomocných kněží. Později byla tato stavba spojena s kostelem zdí a dnes slouží jako fara.
Stejně jako mnohá místa na Moravě je i toto tradiční poutní místo opředeno legendou – lidé prý do barokního chrámu Očišťování Panny Marie přicházeli obdivovat dřevěný obrázek Panny Marie, který v noci zářil.
Zámek se Spanilou věží tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Tovačova. Láká bohatě vybavenými interiéry, přičemž největší chloubou je replika schodiště Vídeňské opery. Z věže zvané Spanilá se nabízí úchvatný pohled na okolní jezera a rybníky.
Zámek byl podle pověsti založen v 2. polovině 11. století jako útočiště lovců, později sloužil jako dobře chráněná vodní tvrz. K nejvýznamnějším vládnoucím rodům patřily Tovačovští z Cimburka a Pernštejnové. K areálu náleží komplex budov předhradí, obranné valy a zámecký park.
Zámek je opředen tajemnou legendou o Černé paní, která se čas od času zjevuje a v Černé zahrádce hledá své děti. Místo je bývalým zámeckým hřbitovem a v hloubce okolo 8 m se nachází dosud neprozkoumaná krypta.
V současné době se tovačovská jezera skládají ze čtyř samostatných vodních ploch: Annínského jezera, Troubeckého jezera, Skašovského jezera a jezera Donbas.
Přírodní podmínky tohoto území tvoří příznivé podmínky pro řadu rostlin a živočichů. Byla zde zaznamenána přítomnost několika zvláště chráněných druhů živočichů, na sedmdesát druhů ptáků a přes 30 druhů ryb. Jezera začala vznikat v padesátých letech minulého století jako zatopená plocha po těžbě stěrkopísku. Na všech jezerech je povolen sportovní rybolov.Na břehu Annínského jezera najdete upravenou pláž, kterou místní označují jako Tovačovskou riviéru.
Rybníky mají dlouhou historii, tradice rybníkářství na Tovačovsku totiž sahá až do roku 1464. Dnes zde najdete čtyři rybníky: Hradecký, Křenovský, Kolečko a Náklo.
Největší z nich je Hradecký rybník, který se nachází severně od Tovačova. Hradecký rybník je rozdělený na čtyři části vnitřními hrázemi, po kterých se můžete projít a vychutnat si výhled na vodní plochu. Každoročně se tu v polovině října konají velice oblíbené slavnostní výlovy.
U rybníka Kolečko a podél cesty ke Hradeckému rybníku najdete staré dubové aleje, některé duby jsou staré více než 100 let. Rybníky jsou také významnou ornitologickou lokalitou. Skýtají útočiště řadě vodních ptáků, kteří zde buď hnízdí, nebo je využívají jako občerstvovací zastávku.
Zajímavost, o níž málokdo ví, se nachází na pravém břehu řeky Moravy v katastru obce Uhřičice u Kojetína. Uhřičický Sifon je naprosto unikátní technické zařízení, kterému se říká shybka. Zdejší pozoruhodné vodní dílo je svým provedením pravděpodobně jediné v České republice a v celé Evropě se údajně nachází pouze jeden „konkurent“.
Sifon řeší překřížení řeky Valové s mlýnským náhonem. Pozoruhodné je, že v tomto případě větší a výše položený tok (Boleloucký mlýnský náhon) podtéká pode dnem menšího a níže položeného toku (říčka Valová). Sifon byl zbudovan před více jak sto lety, v roce 1908.
Proč a jak Sifon vznikl
Mlýnský náhon byl v minulosti uměle zbudovaný a vytékal z řeky Moravy u Bolelouce. Poháněl po toku několik mlýnů a vléval se zpět do Moravy pod Lobodicemi. V roce 1583 byl mlýnský náhon prodloužen, aby mohl dodávat vodu i na kojetínský mlýn. Přechod přes řeku Valovou vyřešili tehdejší stavitelé překlenutím řeky Valové dřevěným korytem (tzv. vantrokami), širokým 10,5 metrů. V 80. letech 19. století bylo dřevěné koryto nahrazené železným. Velkým nedostatkem ale bylo, že mezi dnem řeky Valové a korytem byla mezera jen 1,3m, takže v případě větší průtoku vody nastával problém.
Z těchto důvodů byla navržena úprava řeky Valové, aby ani při vysokém stavu vody nedocházelo k záplavám. Proto byl mlýnský náhon se stále stejným průtokem sveden dvěma betonovými tunely pod nové řečiště Valové. Stavbu prováděla stavební firma Pittel Brausewetter, trvala více něž rok a přišla na tehdejších 50.000 korun.